LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #1953
Autor:	Adriana
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	25.12.2003 15:54
Počet návštěv:	1363
Počet názorů:	4
Hodnocení:	3

Vánoční dárek

Navzdory předpovědím počasí byl krásný sváteční den. Sluníčko doširoka roztahovalo ruce a štědře nadělovalo alespoň kousek tepla. Však také plno lidí vyrazilo jen tak na procházku obdivovat se nádheře bílých plání, potůčku razícího si cestu mezi ledovými ostrůvky a stromů oblečených do bílých závojů. Tomu všemu zářivé slunce dodávalo kouzelný třpyt. A tak jediným místem, kde bylo možné nalézt předpovídaný déšť byla tvář Marka Černého. V den, kdy všichni ostatní s radostí slavili Štědrý den, měl Marek ve tváři i v duši temný stín. Nebylo tomu tak vždy, i on měl dříve tento den rád. Před dvanácti lety se však stalo něco, co obrátilo den radosti a štěstí v den smutku a truchlení. Ano, bylo tomu již dvanáct let, kdy jeho žena Miriam s osmiletou dcerkou Sárou odjely do města na nákup posledních dárečků a shlédnutí krásného vánočního stromku na náměstí. Domů se však už nevrátily. Při zpáteční cestě do nich naboural opilý řidič náklaďáku. Sára byla na místě mrtvá, Miriam se ještě dva dny pokoušela bojovat o život, ale nakonec i ona rozsáhlým zraněním přeci jen podlehla. I letos Marek oslaví Štědrý den sám. I když to tak vůbec nevypadalo. Rok co rok Marek vše chystal i pro své dvě princezny. Co kdyby to byl jen ošklivý sen? On se probudí a Miriam se Sárou přijedou z města, těšící se na večer. Domem se opět ponese Sářin zvonivý smích a její krásný hlásek, když bude tátovi líčit, co vše ve městě viděly a jak je ozdobený vánoční stromek. Třeba zase Miriam přijde k němu, pohladí ho po tváři a zeptá se, jestli stihl zabalit dárky pro Sáru a ozdobit stromeček. Proto měl už od rána plné ruce práce. Nazdobit stromeček, na stůl dát vánoční ubrus, svíčky, nesmí zapomenout na tác s cukrovím, sváteční talíře a skleničky, usmažit kapra, připravit salát, dát dárky pod stromeček... a při tom všem s napětím očekávat. Příjdou? Večer už mu bylo jasné, že ani letos to nevyšlo. Sedl si odevzdaně do křesla, pustil si koledy a tiše poslouchal a vzpomínal na ty šťastné roky, kdy nebyl sám. V tom najednou přišla. Opatrně k němu přistoupila a poklepala mu na rameno. Otočil se a zahleděl se na ni. Chvíli s údivem, ten ale brzy vystřídal úsměv. Ona se nechápavě dívala na něj. Byla zvyklá, že ji lidé odhánějí, proklínají, třesou se před ní strachy nebo pláčou, ale Marek měl na tváři úsměv. Jako by snad byl rád, že ji vidí. Každý se snažil prosit, ať odejde, smlouvat, hrát o čas, avšak Marek ji ještě popoháněl, ať spěchá. Ostatně nebylo divu. Vždyť ona Markovi přinesla ten nejlepší dárek pod stromeček, jaký si jen mohl přát. Dnes se mu splní jeho dlouholetá touha. Po dlouhých dvanácti letech osamění bude opět slavit Štědrý večer dohromady s Miriam a se Sárou, jako rodina.