| Dílo #3476 |
|---|
| Autor: | pavson |
| Datum publikace: | 16.02.2004 17:54 |
| Počet návštěv: | 4004 |
| Počet názorů: | 30 |
| Hodnocení: | 11 |
| Prolog |
|---|
| Upozornění!! Nutné nejprve přečíst zadání čekančiny soutěže ( červená knihovna ), jinak autor neručí za způsobené škody na vkusu čtenáře a na vlastní image. Konec byl upraven na základě podnětných poznámek Humbleho a bez jeho laskavého svolení. |
|
| Křehká pouta ( soutěž ) |
Ctibor dlouho váhal, má-li na to setkání po patnácti letech jet. Nakonec se přeci jen rozhodl kladně, především proto, že někteří jeho spolužáci byli současně i významnými obchodními partnery jeho firmy. Jel nyní po dálnici vysokou rychlostí ve své nové limuzíně a přemýšlel, nemá-li zrušit rezervaci ubytování v hotelu a raději ještě v noci jet domů. Vzpomínka na dramatický rozchod s Ingrid byla ještě tak čerstvá a tolik bolela!
U té benzínové pumpy zastavil pak spíše ze zvyku, nádrž jeho luxusního vozu byla skoro plná. Zastavoval se tu ještě v dobách, kdy pracoval jako referent jedné stavební firmy a kdy si v bufetu za pečlivě odpočítané drobné dopřával kávu se sodovkou, aby si pak na parkovišti snědl prostou svačinu, kterou mu Ingrid vždy s láskou připravovala. Zastavoval se tu i nyní, kdy byl již velmi bohatým mužem a kupoval si stále stejnou kávu se sodovkou, ale nyní nechával již obsluze čerpací stanice královské spropitné. Těšil se vždy na ty veselé milé lidi, kteří jej vítali jako svého starého známého a jejichž mladická radost ze života byla tak nakažlivá. Dnes však Ctibor seděl posmutněle sám u svého stolku, pil kávu a vzpomínky nechal teskně zalétnou k Ingrid. Ze svých neveselých myšlenek byl náhle vyrušen nechutnou scénou u vedlejšího stolku. Všiml si toho nesourodého páru už předtím. V mužově nápadně hezkém obličeji se co chvíli mihl stín čehosi zákeřného a temného, ona naopak měla ve tváři něco nadpozemsky krásného a v jejích očích byla snad všechna něha světa! Nyní však musela snášet drsný příval jeho vulgárních nadávek a její slzy se pak staly snadným terčem jeho krutého a hlasitého výsměchu. Potom se ten chlapík zvedl a bez zaplacení odešel k autu. Skrz prosklenou výlohu pak všichni mohli vidět, jak vyndal z kufru svého terénního auta dívčin skrovný batůžek a zlostně jím mrštil o zem.
Nabídnout dívce pomoc považoval Ctibor za svoji povinnost. Bál se jen, aby si jeho nabídku nevykládala za pokus o zneužití situace a za dotěrnost. Ta také chvíli váhala, ale upřímnost Ctiborových očí byla natolik přesvědčující, že pomocnou ruku nakonec přijala. Seděla nyní hluboko zabořena v koženém, anatomicky tvarovaném sedadle, které ji pevně objalo silou svých dvanácti servomotorů. Ctibor diskrétně mlčel a ona věděla, že je na ní, aby řekla něco na vysvětlenou.
Vyprávěla mu potom příběh plný lásky a nenávisti, plný útěků a návratů, příběh, ve kterém nechyběly ani drogy. Vyprávěla jej se slzami v očích a Ctibora zranitelnost té křehké dívky dojímala. Poslouchal její teskné vyprávění a ani si nevšiml, kdy jejího bývalého přítele předjel.
Náhle ho však spatřil ve zpětném zrcátku, jak se na ně agresívně řítí. Ten člověk jistě zešílel! Nejméně dvousetkilometrovou rychlostí se pokoušel vytlačit Ctiborovu limuzínu ze silnice. Ctibor měl co dělat, aby nedošlo ke zničující havárii a nebýt jeho dlouholetých závodnických zkušeností, došlo by nepochybně k nejhoršímu. Riskantním manévrem podjel zprava před ním jedoucí nákladní automobil a smykem potom sjel z dálnice na souběžnou polní cestu. Kamení, které s ohlušujícím rachotem bubnovalo do podvozku, neklamně signalizovalo nenávratné poškození vozu. Děvče se na Ctibora vyděšeně podívalo a pak zoufale zabořilo hlavu do dlaní. Oba pak dlouho mlčky seděli ve zničeném autě a intenzita společného prožitku, kdy byli oba tak blízko smrti, jako by mezi nimi počala vytvářet křehké, ale velmi silné pouto. To pouto, které je nejsilnější na světě. Pouto lásky.
Osud však chtěl tomu, aby jejich štěstí netrvalo dlouho. Ve chvíli kdy se Ctiborovy rty poprvé něžně dotkly dívčiných, vynořil se z prachu na horizontu divoce rozjetý terénní vůz a se sebezničující brutalitou narazil do stojícího vozu. Drama lásky a nenávisti se završilo v jediném okamžiku mohutného výbuchu. |
|
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'pavson', 16.02.2004 20:59.
| Názory čtenářů |
16.02.2004 21:36
 pavson
|
Monty napsal(a):
Každopádně je to opravdu... hm, opravdu stupidní, přesně jak to má v červené knihovně být.
Přemýšlím, že možná taky něco napíšu. :o)
*
|
16.02.2004 23:51
Cekanka_ucekana
|
Monty napsal(a): Humble napsal(a): Nejdřív jsem četl "Poslouchal její teskné vyprávění a ani si nevšiml, kdy jejího bývalého přítele přejel. "
A on se za nimi na tu kamenitou cestu nevydal, aby je oba postřílel/umlátil/rozsekal mačetou???* Konec s přejetým přítelem jsem nestihla zaznamenat!
Přítel byl dozajista mravenec nebo jiný drobný hmyz, že si nepovšiml přejetí jeho tělesného korpusu?
Každopádně je to opravdu... hm, opravdu stupidní, přesně jak to má v červené knihovně být.
Přemýšlím, že možná taky něco napíšu. :o)
* |
17.02.2004 03:00
 stanislav
|
krásný příběh, věru.
* |
17.02.2004 07:17
 josefk
|
nádherný, krutý a tak krátký!.....příběh :-))) |
17.02.2004 08:34
Jeff Logos
|
Pavsone, z hlediska zadání soutěže velmi pěkné. Zasluhuješ si tipek. |
17.02.2004 08:44
pavson
|
Jeff Logos napsal(a): Pavsone, z hlediska zadání soutěže velmi pěkné. Zasluhuješ si tipek. |
17.02.2004 09:14
Jeff Logos
|
Věřím ti tvé obavy Pavsone, protože ve srovnání s jinými tvými díly je tato story literární pokleskem. Nicméně ti, co tě znají, pochopí. Já sám, pokud by někdo nevěděl, jaké bylo zadání, udělám všechno pro to, abych mu/ji to vysvětlil. Bezesporu nikdo rozumný si tě určitě jako autora nepřestane vážit. |
17.02.2004 15:07
NIN
|
sakra, zdá se, že máš na vítězství!!! :))))))))))))) |
17.02.2004 15:16
pavson
|
NIN napsal(a): sakra, zdá se, že máš na vítězství!!! :))))))))))))) |
17.02.2004 15:57
Johanka
|
jéé, to je mi velmi blízké :) |
18.02.2004 08:27
Pavla
|
*** |
18.02.2004 11:41
 Humble
|
Bavím se a bavím... :o) |
28.02.2004 09:34
Igor_Indruch
|
Máš smůlu, Pavsone, jsi diskvalifikován, protože červená knihovna muší mít hapyjend! * :o))))
(ale ještě není vše ztraceno - stačí nějaký ten malý zázrak....) |
29.02.2004 10:15
pavson
|
Igor_Indruch napsal(a): Máš smůlu, Pavsone, jsi diskvalifikován, protože červená knihovna muší mít hapyjend! * :o))))
(ale ještě není vše ztraceno - stačí nějaký ten malý zázrak....) |
29.02.2004 10:48
Igor_Indruch
|
No tak k tomu sakra ještě něco připiš, ne? Pak to teprve bude ta správná červená knihovna! |
29.02.2004 12:17
Humble
|
Já to myslel dobře - červená knihovna přece musí mít tragický nádech... :o) |
01.03.2004 21:08
minehava
|
Chachááá! Černočervená kronika. * |
24.06.2004 11:10
 Hluk Malér
|
Pafffsonééééééééé, jaxe na ně řítil, měl mu dojít benzín, vypnul by motor, zapnul by se výstražný systém, který by zloucha nepustil z vozu. A oni by ujížděli vstříc zapadajícímu slunci.* |
25.06.2004 00:00
pavson
|
konec jsem nezvlád, o tom žádná, jinak bych vyhrál. Blbec jsem vsadil na humbleho variantu. |
19.07.2004 09:45
Humble
|
Můžou tam být dva závěry - nechť si každý vybéře :o) |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|