LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #10212
Autor:	pavson
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	05.10.2004 10:43
Počet návštěv:	5016
Počet názorů:	25
Hodnocení:	11

Chcete vidět moji sbírku nočních motýlů?

     Probouzím se, ale jen na půl oka, jen abych posunul budík o dalších dvacet minut. Je to přesně to ráno, kdy mě nic nedonutí vstávat. Navíc se mi zdají krásné sny, které v jakémsi divném polospánku dokáži skoro až řídit.
     Je mi tak sedm let a drátkem na tyčce od mávátka propichuji holčičkám barevné balónky. Slizké trosky balónků dopadají na zem a mění se v nádherné motýly. Ještě než stačí oschnout a získat jistotu, napichuji je tenounkými špendlíky do velikých černých krabic své entomologické sbírky. Motýli v poslední smrtelné křeči stahují svá krásná křídla a vypadají smutně a odpudivě.
     Probouzím se a přidávám si dalších dvacet minut, Kde asi skončila moje sbírka nočních motýlů? Vzpomínám si, jak jsme s Honzou z cukru, medu a dalších přísad vařili speciální návnadu, kterou jsme potírali kdejaký kámen v okruhu několika kilometrů nebo vyvěšovali na lesních mýtinách prostěradlo, které jsme potom nasvěcovali. Opět usínám.
     Stojím před velikým prostěradlem a neodolatelná síla mi velí rozběhnout se proti němu. Udělám to a prostěradlo se mění v balón a já se s ním zvedám do výše. Létám krajinou a na to, že to byl původně líný balón, dokáži neuvěřitelně rychle měnit rychlost i směr letu. Letím nad rozlehlou pouští a cítím, jak se mi kamínky zasekávají do tváře. Náhle se můj balón napichuje na cosi ostrého a já poznávám to moje mávátko z dětství.
     Znovu se probouzím, ale teď už raději vstávám, nebudu riskovat, že si mě někdo napíchne a zařadí do sbírky.

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'pavson', 05.10.2004 16:39.

Názory čtenářů

08.10.2004 12:51

Kodynie

pavson napsal(a):

Po taky zhruba dvou třetinách jsem zhroucený skončil, hru vymazal, disk věnoval neteři a pološílený se dva roky vzpamatovával. Je to opravdu tak dávno, že si řešení těch zapeklitých místností nepamatuju a nepochybuju o tom, že jsme se zasekli na stejných větvích. Vím jen, že jsem ke konci řešil jednu místnost i třeba celý víkend a když se to podařilo, to byl orgasmus!

O tom mi ještě chvilku povídej. Já jsem začala už podvádět, protože jsem na netu našla řešení, ale jako na potvoru mi tam nechtějí prozradit i závěrečné místnosti. Ale ty místnosti co jsem si vyřešila sama to bylo slávy zvláště jedna mi utkvěla v hlavě "První bizarnosti", tu si budu pomatovat do smrti, nad tou jsem strávila nejmíň měsíc. No nic, tak už Tě nebudu děsit dál vizí neřešitelných Rybiček.
PS: Ale kdyby Ti to nedalo spát, tak se můžeš podívat na videa řešení na fillets.zde.cz pokud si tedy vzpomeneš ještě na názvy těch pro Tebe neřešitelných místností. Tak se měj hezky. ;-)

09.10.2004 17:22