Seděli pod okny, v místnosti zalité sluncem.

Seděli pokojně a odevzdaně. Jejich svět byl pro mě cizí.

Zvláštní křesla na kolečkách, kam vtěsnali svůj život.

Seděli a jiskřičky vědomí mě mátly.

Seděli v řadě a čekali.

Shrbeni stářím, vyhaslé oči. Nevnímali.

Seděli tam, beze slov, poslední zbytky lidství.

Seděli tam, když vešla.

Už od dveří se smála: „Vy blázni, to je moje vítězství…“

Brno, Černovice