Jsou knihy, jsou myšlenky i stíny

jsou i ženy, víno, zpěv,

jenže ty ženy nemaj klíny

a zpěvu chybí snaha o víc.

Jsou lidé, prý je každý jiný

a proto se mi tají dech

když potkávám se na schodech

a jenom šeptám dobrý den a hlavu odvrátím stranou

vidím se ztrhaného od vína a stínů

s radostí nad setkáním, sice jen hranou,

snažím se tajit klidný spěch

chci přes hlavu přetáhnout peřinu a vrátit se zpět k vínu

tak se jenom hloupě minu

abych snad svou sympatii neprojevil ranou.

Chci přetáhnout si peřinu a strčit hlavu do písku

aby se nikdo nemoh ptát

a vydal jenom tichý vzdech

až bude číst v mém notýsku,

jak potkávám se - mám to pech - 

         jak potkávám se v mezipatře.

Ty řádky, co tu se mnou zbudou

jim řeknou bratře

snaž se mě poznat ne odsoudit

buďto se u nich zblázní nudou

nebo je spálí v kamnech,

čímž mi to natře

a nebo pomodlí se za mne.

Abych, až půjdu večer domů a potkám se zas u dveří

řekl si nahlas dobrý den a usmál se

neřešil smysl všeho kolem,

v klidu si šel dát večeři.