Dílo #40271 |
Autor: | Cocteau |
Datum publikace: | 11.06.2007 13:20 |
Počet návštěv: | 827 |
Počet názorů: | 6 |
Hodnocení: | 2 |
Prolog |
Věnováno Sestře a Příteli. |
|
Hladová běl |
Proč život je šedý, když smrt je tak pestrá blyští se nehty, jež nevlastní Sestra lakuje v domnění, že obloha čistá šmouhatí bezděčně náhodná místa.
Polykám tiše a chvějící rety líbají muže oběma světy Andělé závidí pelichá peří pravda se láme, pevně v to věřím..
Zteřelé sloupoví, nebesa s námi, dýchám tě v ráji a rauši i s rámy obrazů. Ty všechny chci!
A mrákoty v nebesích ať křídla jim leptají!
A trhají něžně na masitá sousta - všelidské touhy všude zní spousta - jak padá a prchá; pak ozvuky těl soustavně křičí tu hladovou běl. |
|
Názory čtenářů |
11.06.2007 14:02
Shari
|
"Proč život je šedý,
když smrt je tak pestrá"
život je cesta ke smrti
jde jen o to užít si ji s těmi správnými lidmi
Navíc, co by to bylo za úvod, kdyby byl barevnější než finále :)
a ta třetí sloka je boží :) |
11.06.2007 15:41
Dominika
|
líbí třetí sloka...a jdu si pustit cocteau twins :) |
11.06.2007 16:02
random_night
|
pro mě takové neučesané, pořád ještě... |
11.06.2007 16:20
Rubik-On
|
3. - by stála sama tak * |
11.06.2007 17:56
parvenu
|
miestami áno, miestami nie..
asi teda viac nie |
11.06.2007 20:11
Raimund Jezu
|
Drámo |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|