Dílo #40271
Autor:Cocteau
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:11.06.2007 13:20
Počet návštěv:827
Počet názorů:6
Hodnocení:2

Prolog
Věnováno Sestře a Příteli.
Hladová běl
Proč život je šedý,
když smrt je tak pestrá
blyští se nehty,
jež nevlastní Sestra
lakuje v domnění, že obloha čistá
šmouhatí bezděčně náhodná místa.

Polykám tiše
a chvějící rety
líbají muže
oběma světy
Andělé závidí
pelichá peří
pravda se láme,
pevně v to věřím..

Zteřelé sloupoví,
nebesa s námi,
dýchám tě v ráji
a rauši i s rámy
obrazů. Ty všechny chci!

A mrákoty v nebesích ať křídla jim leptají!

A trhají něžně na masitá sousta
- všelidské touhy všude zní spousta -
jak padá a prchá; pak ozvuky těl
soustavně křičí tu hladovou běl.

Názory čtenářů
11.06.2007 14:02
Shari
"Proč život je šedý,
když smrt je tak pestrá"

život je cesta ke smrti
jde jen o to užít si ji s těmi správnými lidmi
Navíc, co by to bylo za úvod, kdyby byl barevnější než finále :)

a ta třetí sloka je boží :)
11.06.2007 15:41
Dominika
líbí třetí sloka...a jdu si pustit cocteau twins :)
11.06.2007 16:02
random_night
pro mě takové neučesané, pořád ještě...
11.06.2007 16:20
Rubik-On
3. - by stála sama
tak *
11.06.2007 17:56
parvenu
miestami áno, miestami nie..
asi teda viac nie
11.06.2007 20:11
Raimund Jezu
Drámo

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)