Dílo #39659
Autor:Cocteau
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:25.05.2007 12:18
Počet návštěv:912
Počet názorů:7
Hodnocení:1 3

Poslední záblesk v pohaslých víčkách
Krajina v krajkách spoutala žal
trpící stromy, stesk větrem vál.
Jen záblesk smutku v oku jezera
prožívám onoho padlého večera.

Labuť krví modrou zčásti se zlila,
Zubožená, ponížená, třesoucí se zrcadlila
na hladině... jako Lítost,
k níž přichází druhá bytost
Děsivá až srdce tlukou...
..tlukou..
..tlukou..
..tlukou, ale nedotlukou..
.
.
...a hloubám zde – v ruinách kmene
údy čpí do prázdna, špinavé a obnažené,
vlezlý chlad zvrhle vkrádá se do mne
přestávám vnímat charisma proměn,
tisíce bodání mrazí mi paměť
střapaté jehličky, pochmurná havěť..

V šírém okolí rozlil se Stín,
panenky znehybněly. Poznovu Spím.

Názory čtenářů
25.05.2007 12:51
muclicka
*
25.05.2007 14:32
Levá v Orionově pásu
Tato báseň by se uplatnila zejména v rukou inkvizice. Stačilo by předčítat ji jen krátkou chvíli a lidé by se radostně doznávali k tomu, že uřkli sousedovi stádo krav a o sabatu pravidelně souložili s kozlem. Ach, slastné upálení.
25.05.2007 19:20
Diotima
nebo jsi možná reinkarnovaný Karel Hynek Mácha (byl tvůj vlastní brácha), snad křížený s mladým Karlem Jaromírem Erbenem ..
26.05.2007 13:48
Cocteau
Ja nemám rodinu sím, jsem bezrozměrný skvost téhle země =)
26.05.2007 14:02
Diotima
tak to vidíš, bezrozměrný skvoste téhle země - to je pěkný, o tom napiš :-)
26.05.2007 18:16
Bora
*
31.10.2008 21:45
engelmar
Mě to přijde takové, jako by autor nevěděl, co vlastně psát.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)