Dílo #39659 |
Autor: | Cocteau |
Datum publikace: | 25.05.2007 12:18 |
Počet návštěv: | 912 |
Počet názorů: | 7 |
Hodnocení: | 1 3 |
Poslední záblesk v pohaslých víčkách |
Krajina v krajkách spoutala žal trpící stromy, stesk větrem vál. Jen záblesk smutku v oku jezera prožívám onoho padlého večera.
Labuť krví modrou zčásti se zlila, Zubožená, ponížená, třesoucí se zrcadlila na hladině... jako Lítost, k níž přichází druhá bytost Děsivá až srdce tlukou... ..tlukou.. ..tlukou.. ..tlukou, ale nedotlukou.. . . ...a hloubám zde – v ruinách kmene údy čpí do prázdna, špinavé a obnažené, vlezlý chlad zvrhle vkrádá se do mne přestávám vnímat charisma proměn, tisíce bodání mrazí mi paměť střapaté jehličky, pochmurná havěť..
V šírém okolí rozlil se Stín, panenky znehybněly. Poznovu Spím. |
|
Názory čtenářů |
25.05.2007 12:51
muclicka
|
* |
25.05.2007 14:32
Levá v Orionově pásu
|
Tato báseň by se uplatnila zejména v rukou inkvizice. Stačilo by předčítat ji jen krátkou chvíli a lidé by se radostně doznávali k tomu, že uřkli sousedovi stádo krav a o sabatu pravidelně souložili s kozlem. Ach, slastné upálení. |
25.05.2007 19:20
Diotima
|
nebo jsi možná reinkarnovaný Karel Hynek Mácha (byl tvůj vlastní brácha), snad křížený s mladým Karlem Jaromírem Erbenem .. |
26.05.2007 13:48
Cocteau
|
Ja nemám rodinu sím, jsem bezrozměrný skvost téhle země =) |
26.05.2007 14:02
Diotima
|
tak to vidíš, bezrozměrný skvoste téhle země - to je pěkný, o tom napiš :-) |
26.05.2007 18:16
Bora
|
* |
31.10.2008 21:45
engelmar
|
Mě to přijde takové, jako by autor nevěděl, co vlastně psát. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|