to se ti nezdálo
že prší

moc dobře věděl jsi
co bolí        co se opře žhavým o záda

a do těch očí co ti nakapali?
zvedá se mlha na tvářích
 
ve stržích    stromy k zemi popadaly
koruny zarostly
kořeny vzhůru vstaly


stružky po kopytech   
v prázdných dlaních
když strach se zeptá      když leží na nich

že prší tenhle příběh
asi nedovyprávíme
že dneska prší moře    perly     chaluhy      ocasy létajících ryb

a nepřichází býk      jen jednooké hříbě
má hřívu pěnnou      oštěp v boku
jsem ženou z ostružin            mám trní v každém kroku

to si jen leptám do klína
pozpátku příběh        lásko
nedovyprávíš