Jak naložit s opravdu výjmečným chlapem...

Červené hodiny v kuchyni ukazovaly půl dvanácté a vůbec se nehodily k zařízení kuchyně. Takhle pozdě vstávat ve mně vyvolává výčitky, už odmalička mě něco honí z postele, když nevstanu v ten čas, co jsem si před spaním řekla. Dneska by mě to nemuselo užírat, prostě jsem si užila nádhernou noc a co, zasloužím si trochu milování. Trochu víc, když si připomenu včerejšek a dnešní ráno. Zase se culím, ale stalo se to a bylo to hezký. Dole jsem sotva oschla a já už zase o tom přemýšlím. Ty hodiny jsou příšerný, proč jsem je vůbec kupovala, v krámě sice vypadaly moc hezky, ale když jsem je pověsila, jaká hrůza ke kuchyňské lince co tu mám. Jenže byly i hezky zabalené a sami o sobě jsou hezké. Prodavač říkal, že je to značka.

Po ránu nikdy nemívám chuť a nenechám se k tomu přemluvit, vždycky se nechám pohladit a pak vstanu a tím snaha končí. Dneska nevím, jestli jsem chtěla, nebo on byl tak šikovný. Konvice už bublá, bude chtít ten čaj osladit? Moc toho o něm teda nevím, tak by to nemělo být. Nedokážu ani říct, jestli se mi líbí. Má divný nos a pohupuje se, když chodí, ze strany na stranu, ale oči se mi líběj, i když sou hnědý. Takže cukr tam nechce, ale poděkoval a je nervózní, že mu dělám snídani, tak to jí příště udělá on. Vstává a žene se hned do koupelny, že je tak čistotnej bych do něj neřekla. Tak ne do koupelny, jde sem, to je hezký. Já nevím, jak vypadám. Teď už s tím nic neudělám. Jdi raději už do té sprchy, ale je hezký když mě objímáš. Je mi nepříjemný, že mám na sobě jenom košilku. Nnerada si hned potom natahuju kalhotky, je mi nepříjemný ta látka, když mi to tam dole ještě pracuje. Že je rád se mnou. Seš jenom spokojenej, tak se nevykrucuj, užil sis, ale příjemně se to poslouchá. Nějak se mi z těch slov vzdává tělo. Tak lepší než Roman jsi určitě byl, to co mi provedl on bylo fakt děsný. Já se na něj směju, ach jo, ale v jeho náručí je útulně.

Každej chlap se dycinky nějak zeptá, jestli to s ním bylo dobrý, uklidňuje mě, že fakt všichni, i on, ale snažil se, aby otázka padla nepřímo, to se počítá. Ta pusa byla příjemná. Mám suché rty. Se usmál tak hezky, jako by věděl, jak mi je teď s ním hezky. Mluvila jsem s ním vůbec o Romanovi, to mu fakt říkám i takové věci? Ještě ses nemusel odtahovat, klidně si mě mohl ještě objímat, dlouho. Až vylezeš ze sprchy budeš to mít studený, ale jak chceš. Musím se na sebe rychle podívat do zrcadla a přetřít si pusu lojovou tyčkou. Někdy mám pocit, jako by přesně věděl, co si myslím, jak se na mě usmál, v ten moment, co jsem si ho v duchu chválila. Není to tak hrozný, vlasy mám teda slepený, ale přežily to, v docela rozumným stavu, což je čemu se divit. Trochu je udělám jenom rukama a nic víc, aby si nevšiml, že se kvůli němu nějak vylepšuju, ať si zvyká, chlapec.

Nevzpomínám si, že bych s ním mluvila o Romanovi. O tom sem přece nikdy s nikým nemluvila, ani s největšíma kamarádkama ne. Tenkrát sem byla ještě mladá, spíš naivní, než mladá. Měl to být náš krásný večer, rodiče odjeli na chatu. Nebylo to tak strašný, ale chyběla tomu to opojení, kvůli kterému jsem s ním chodila, najednou nebyl ani roztomilej, ani si jistej a tak jsme prostě nechtěla, jenže on už s tím počítal. Holka se neubrání, jeho svalnaté tělo se proměnilo v kus pracujícího železa, co nešlo střást. V mojí posteli před mýma plyšákama, to nemusel, taky jsem je pak všechny vyhodila. Vždycky jsem v těch jejich umělohmotnejch kolečkách, co měli místo očí viděla, co se tenkrát odehrálo a na co se oni museli bezmocně dívat. Teprve pustil vodu. To se do teď prohlížel v zrcadle? Asi seděl na míse, je vpodstatě ráno pro nás, i když venku se slunce snaží propálit žaluzie a i já jsem před chvílí byla poprvé.

O Romanovi jsem s nikým nemluvila, v opilosti jsem se mu nepodřekla, protože jsem s ním nikdy opilá nebyla. Tak jak to ví? Možná čte myšlenky. Mě zas napadaj věci, ale to dycky, když to je všechno hezký. To budu asi šťastná. To je trapný. A necul se pořád. Naše setkání taky nebylo úplně normální. Představil mi ho někdo z party od nás z práce. V tom podniku sem se tenkrát dost bavila a čekala jsem, že si mě všimne nějakjej slušnej chlap a tak jem si ho vůbec nevšímala. Ničím mě nezaujal. Ani se nesnažil moc bavit. Později, když už ve mně chuť bavit se trochu ochladla, jsme se zase všichni sešli, hromadně se smáli a popíjeli a já se na něj poprvé víc podívala, co je zač. Je fakt, že jsem už měla nějakou tu sklenici vína, takže se to dá omluvit, ale vím, že mi hlavou proběhlo, že není tak nesympatický a i ta jeho houpavá chůze není tak děsná. Potom se začal snažit, hned potom, jako by to slyšel. Měl strašně dobrý názory. Pěkně se poslouchal a vůbec jsem se s ním bavila o tom, o čem se chci s chlapama bavit.

Snídaně je hotová. Toasty se šunkou, sýrem a rajčetem mu musí stačit. Říkat tomu snídaně je blbost, ale první jídlo dnešního dne to je. Přijde mi pořád takovej nevýraznej, jako když jsem ho viděla poprvé, nechápu co mě na něm tak dostává. Kolikrát už jsem si něco podobnýho říkala, když jsem byla s ním, tenhle člověk mě nemůže přitahovat a pak to vždycky něčím zachránil a já se nechala unést a byla jsem jeho. Mám to zanést do ložnice, nebo budeme jíst v kuchyni? Radši tady, mohl by si ještě myslet, že chci třeba pokračovat, že jsem nějaká nenasytná. Navíc jsme spolu na začátku, takže nemůžu všechno nechat volně plynout. Co když je to telepat? Málem jsem zvrhla talíř s jídlem. No ještě něco směšnějšího mě snad napadne? Když se nad tím ale zamyslím, tak třeba včera, měla to být normální večeře, vůbec se mi za ním nechtělo, on mě vážně nepřitahuje. Šla jsem, lepší, než se nudit doma. Zase se to stalo, normální večer a v něm občas pár momentů naprosto dokonalejch. Nejdřív jsem to chtěla ukončit brzo a on to navrhl sám a když jsme se rozcházeli, začalo mi vrtat hlavou, jestli má o mě hlubší zájem. Neměla bych mu ten čaj znova ohřát? Práce s těma chlapama, taky si to mohl vypít rovnou. Mám hlad a nevím, jestli mám na něj čekat. Sním jenom jeden a pak budu dělat, že začínám jíst další, to bude nejlepší, si bude myslet, že všechno vychází akorát.

Jak jsem začala přemýšlet, že bych si ho měla otestovat, zda v něm vzbuzuju nějaký vášně, musela jsem být pro člověka s jeho schopností snadný cíl na dostání do postele. Nejsi náhodou paranoik? Telepatie? Fakt ale je, že do té doby jsme se ani nelíbali. Neměla jsem chuť a on si nedovolil ani náznak.Co se tedy stalo včera? Už mám ten jeden toast v sobě a ještě bych si dala. Tak si ještě jeden přidělám a sním ho, aby mě neviděl a před ním se pustím do posledního a pak skočím taky do sprchy. Takhle to bude nejlepší. O Romanovi jsem s nikým nemluvila, s ním určitě ne, rozhodně by nebyl důvod, proč to rozebírat zrovna s ním. Dobře, připusťme, že je telepat, co to pro mě znamená? Nic pěkného. Je děsně nebezpečnej. Musím se ho zbavit. Tak už mám hotovýho toustíka do třetice, akorát je ještě prohodím s tím na talíři, abych toho posledního nejedla studenýho. Existuje vůbec něco jako telepatie? Nikdo to nikdy neprokázal. Je fakt, že je těžký to prokázat, když sám ten telepat nechce. A on nemá důvod chtít. Všechno si v hlavách lidí přečte a využívá toho, tak proč se k tomu přiznávat. Důkazy teda nejsou, jenom já jich mám několik a dost prokazatelnejch. Bohužel pro nikoho dalšího nepřenosnej. Na policii se s tím jít rozhodně nedá.

To už jsem to zase snědla. No, čtyři si dávat nebudu, to bych měla moc, musím na něj počkat. Je to telepat a je nebezpečnej. Kdyby mi z hlavy přečet bezpečnostní kódy od trezorů, může vybrat naší firmu a nikomu bych nevysvětlila, že to udělal on a ne já. Když budu pomalu usrkávat čaj, vydržím to nezakousnout se do toho posledního toasta, co mi tu voní pod nos. Musím se ho zbavit, nechám ho nakrmit, mezitím si dám sprchu, vykopnu ho a pak mu nebudu nějakej čas zvedat telefony a mu dojde, že je konec. Tak to udělám. Neměla bych ho ale nahlásit. Tohle je opravdu nebezpečná schopnost. Jenže komu, policajtům, ty by se mi asi dobře smáli. Zase nějaká husa, co někomu dala a teď by to chtěla zpátky. Nechám to být a něco vymyslím. Určitě existuje nějaký vědecký institut, který se specializuje na podobné jevy. Vždyť je toho plná televize, dokonce existují i specializované časopisy. Po takovýchto věcech jde hodně armáda, takže určitě to nějak půjde. Nasadí na něj agenta, ten ho prověří, to oni uměj a šoupnou ho do laboratoře, kam patří.

Co když ho ale na mě někdo nasadil? Konkurence, nebo možná ta vláda. Do toustíka se mi najednou už nechce, už mi nepřipadá tak chutnej. Jestli je nasazenej, kolik z toho už z mé hlavy přečetl? Pomyslím-li na naše tajné machinace, korupční tajemství a kódy od trezorů a hesla někdy, není mi z toho moc veselo. Probírala jsem v hlavě tyhle věci, když byl u mě? Přestala téci voda, je umytý. Jsem vystrašená, to je špatný, musím se nějak uklidnit. Nemyslet na to, na co jsem přišla. Na co mám teda myslet? Kdybych byla chlap, mám to jednoduchý, ti myslej jenom na sex. Ten člověk je strašně nebezpečnej, mohl by zjistit kódy od atomovejch zbraní. Mohl by zničit mě i celou firmu. Mysli na něco jiného. Rychle! Kdybych byla chlap sakra, ty dokážou myslet jen na jednu věc najednou. Krájela bych rajče a myslely bych, jak krájím rajče. Jedla bych a myslela na to jak jím. Mezitím bych myslela na to, jak někoho píchám. Pak bych pila čaj a myslela na to, jak piju čaj. Sakra, už vychází z koupelny. Jenže já chlap nejsem. Rychle, mysli na ten toast, na snídani. Buď v klidu.

Je oblečený, měla jsem strach, že se objeví jenom v ručníku kolem boků. Nevadí ti toasty k snídani? Jsou moc dobrý říkáš. To určitě. Kódy do našich trezorů by ti taky byly dobrý. Na to nemysli proboha. Rychle si kousnu do svého toastu. Je dobrej. Moc dobrej. Moc mi chutná. A čaj taky je dobrej. Moc mi chutná. Sakra! To nezvládnu. Chceš ten čaj ohřát. Ať řekne, že chce. Chce. Se mi ulevilo. Další důkaz tahle odpověd. Otočím knoflíkem, tímhle krásným knoflíkem. Něco asi tuší. Přihřeju čaj. Mezitím si sednu ke stolu. Taky si vyndám něco ještě ze šuplíku. Něco. Něco. Nemysli na to, co držíš v  ruce. Co to je? Něco. Stojím mu za zády. Za jeho zády. Musím sebrat všechnu sílu a máchnout. Napřáhnout se a máchnout. Tak a máš ten nůž v zádech hajzle, teď už na mě nemůžeš. Co ty svinskej telepate, jak ti je? Jaký to je teď, když já mám navrch? To se ti určitě líbilo, zneužívat mě. Co, že nejsi žádnej telepat? Kroutíš se ale pěkně. Nechrč tolik, slyšíš, nebo tě budu kopat ještě víc, nedá se to vydržet, když skučíš. Slyšíš, přestaň! To je hrozný. Musím pryč. Ať neodcházím? Že mě miluješ? Kecy. Si nastrčenej zmetek. O ničem nevíš? Že nejsi telepat? Tak to ni nežeru hošánku. Že jsem se pomátla? No, já si teď půjdu udělat nějaký zranění, aby policie věřila, že jsi mě tu mučil a věznil a znásilňoval. Tvý semeno už v sobě mám a doufám že tady zatím zkapeš. Neřvi ti říkám, nepomůže ti to.

Takhle, za zavřenejma dveřma do ložnice, ho není skoro slyšet. Nebude žít dlouho, dala jsem si záležet. Tak teď honem prádelní šňůru, přivázat jí k posteli tak, jak by mě on asi přivázal, aby mě mohl znásilňovat. Pak si rozedřu zápěstí a kotníky o ní do krve. Robertkem se trochu potrhám, toho pak umeju. Ještě počůrám madraci, dobrej nápad, jako že mě nechtěl pustit na záchod a alibi je dokonalý. Jeho otisky jsou všude. Ráno mě jako pustil a já jsem pod záminkou, že mu udělám snídani, do něj zarazila nůž. To je věrohodný, všichni potvrdí, že působil trochu divně a mám to v suchu,. Nedojde k žádnému úniku informací, já budu zachráněná. Celej svět bude zachráněnej. Právě jsem zachránila svět. V novinách nebudu. To nevadí. Udělala jsem to. Jsem tvrdá obchodnice, to by jen tak nikdo nezvládl. Zabít tichého nepřítele. Policie se v tom začne rejpat. Sama jim navrhnu, že to možná byla konkurence a oni už to zjistí a navedou mne, kdo ho na mě poslal. Třeba půjde sedět víc lidí, kvůli tomu. Jenom já ne. Já vyhrála. Tak začnu dělat ty falešný stopy. Začnu tím močením. Pak už by mi to moc nešlo. Jenže ono mi to nejde ani teď. Počkám si, já nespěchám, než on tam zkape, vždyť jsem vypila dost čaje po ránu. To půjde hned. Aspoň si to ještě pořádně promyslím, do detailů. Načůrat na postel bude sranda.

Nesu nějaký časopisy a mám ananas a pomeranče, víc nemá cenu. Stejně se ještě pořád nemůže hýbat. Jak si to teda oloupe? To mě nenapadlo. Musí říct sestřičkám, co mu zbude jiného. Ty Nemocnice vždycky tak páchnou. Naštěstí u mého zubaře to nepáchne, to bych tam nevlezla. Nemůžu si vzpomenout, jak to voní u mého gynekologa. Nic nepříjemného to asi nebude, když si to ani nevybavuju, akorát když si vzpomenu na to křeslo, zase mě to dole studí. Tenkrát ho stejně zachránilo, že křičel. Jak jsem tak dělala všechny ty přípravy, abych ho usvědčila s týrání, uklidnila jsem se. Šla jsem se na něj podívat, stále žil. On umí mluvit, to se mu musí nechat. S nožem v zádech mě přesvědčit, že jsem se spletla. Kdo u nás v práci by dokázal něco takového. Mě by nepřesvědčil ani ten slizák můj šéf. Toho bych taky ráda někdy nabodla na nůž. Včera se zase zapomněl navonět. To potom hned ztratí veškerý glanc. Z šaramantního postaršího pána se stane obyčejný dědek. Dokázal mě přemluvit, abych ho nedorazila, mě, tím si u mě dost šplhnul. Zní to pošahaně, ale dokázal mi, že je chlap. Jsem tam stála jak kráva. Jak jsem mohla věřit, že je telepat? Mám asi s chlapama problém a nejhorší je, že nevím jaký. Sem ho zřídila slušně.

Tak tohle je jeho pokoj. Sestřičky po mě šlehaj pohledy, jak kdybych jim sežrala všechny bonboniéry. Nevoní to tu o moc líp, než dole, že si sem nedají kytky. Asi se ty nemocniční kravky dozvěděly, co se mezi náma stalo. Nechala jsem ho žít, protože řekl, že nepodá žalobu? Nebo mi ho vážně bylo líto. Možná sem si uvědomila, co jsem za hysterku. Tak tahle se tváří opravdu ostře. Nekoukej na mě, jako bych byla zločinec. Se ani nesnaží tu averzi vůči mě maskovat, to je personál. Radši otevři okna, ať se tu pacientům nemotá hlava ze smradu té nechutné desinfekce. Ti to tady ještě někdo pozvrací a budeš tu lézt po kolenou a sbírat kusy dušený mrkve, nebo čím je to tady krmíte. Žalobu na mě doopravdy nepodal, ale ten detektiv čuměl jak prasklý víčko od marmelády, když to celý musel sepsat jako nehodu. Nůž v zádech člověk vysvětlí hůř, než bílé fleky na večerních šatech na maturitním plese.

Tohle sou dveře od pokoje, kde leží. Nenavoní se můj šéf, protože ráno nestíhá, nebo proto, že zapomene? Směje se na mě, to mě kopni a tak hezky. Úplně nevině, on snad doopravdy v sobě necítí nějakou nenávist. Snad pro chlapa neznamená, když mu vrazíte nůž mezi žebra, nějaký důkaz o upřímnosti vztahu. Je ještě něco co o tom přihlouplém pohlaví nevím? Posadím se k němu na postel, stejně na mě nemůže moc chmatat. Měla bych výčitky, kdyby mě hladil. Beru ho jako takového stařečka nad hrobem, než svýho chlapa. Máš radost, co jsem ti přinesla, žádnej zázrak to není. Políbíme se, už se nakláním. Ten jazyk tam moc nedávej, ale kousek mi ho tam přeci jenom nech, takhle je to akorát. To ovoce ti musí někdo oloupat. Bolí tě to pořád. Děláš hrdinu, to řekni rovnou, je jasný že tě to bolí. Chlapů se na tohle radši neptat. Si myslej, že jenom proto, že prožívají nějakou bolest, maj právo na speciální zacházení. Řeknu mu, že mě to mrzí. Jsi můj sladkej chudáček. Těšíš se, až zas budeme spolu. Já taky, i když se toho trošku bojím. Když mi to budeš dělat jako předtím, tak se vlastně docela těším. Zase ale nerada moc blázním. Včas vás utnout. Těšíš se až se budeme milovat, zas mi povídáš, co chci poslouchat. Na mojí královničku se těšíš. Cože, královničku? Jak jsem tenkrát jako malá vlezla tátovi do koupelny. Tam to vzniklo. Královnička. Tak to je jasný, na co jiného by ses těšil. Co jiného mi chceš nabídnout ještě. Nadrženej jako všichni. Si myslí, že když dostal jednou, dostane zas jako by nic. Možná ze začátku ano. Rychle mluvit o něčem, co se dělo v práci. Nerada bych tohle poslouchala nějak dlouho. Změna tématu je rozhodně nejlepší. Vaří tady dobře. Sestřičky jsou hodný. Na tebe jistě. Třeba když mému šéfovi nepřipomene žena, aby se nastříkal voňavkou, tak to neudělá. Jinak je ten chlap neomylnej, hnidopich k neuvěření. Jak se zmínil o královničce, málem jsem zas pookřála. Slova jsou na něm to nejkrásnější. Nechtěla jsem se zdržet, ale chvilku ho ještě budu poslouchat.

Nemocniční parkoviště je dost daleko na to, aby mě mohl číst v hlavě. Málem jsem uvěřila, že jsem se spletla s tím jeho telepatickým zaměřením. Kde mám sakra to auto? Tady na parkovišti nejsou označený řady jako u hypermarketu. Půjdu a postupně na něj určitě narazím. Zajímalo by mě, jestli je jeho schopnost dědičná. Mohla bych si s ním udělat dítě, než ho definitivně zabiju. Dochází mi horká čokoláda, nesmím na ní zapomenout, až pojedu nakupovat do hypermarketu. To dítě bych si mohla vychovat a ono by mamince pomáhalo číst lidem myšlenky a mohla bych se stát pohádkově úspěšnou, kdybych znala pozadí všech obchodů, díky schopnostem mého miláčka. Myslet na děti je báječná věc. Úplně ho pak člověk chce. Tuhle možnost musím ještě promyslet.

Když jsem vlezla tátovi tenkrát do koupelny, chtěla jsem si s ním hrát, on zrovna vycházel ze sprchového koutu, skočila jsem na něj, abych ho překvapila. Ze začátku se lekl, ale pak se na mě smál. Tenkrát jsem měla přesně ten věk, kdy dítě začne vnímat pohlavní rozdíly. Do té doby jsem lezla s rodičema do koupelny běžně, ale potom už ne, protože jsem se zeptala, co se mu to houpe mezi nohama. Dodneška si otcův penis vybavuju a to je také důvod, proč ani nedokážu o té historce s někým mluvit, jen vyvolávat si tuhle žilnatou modrou nběhlou vzpomínku je mi nepříjemné. Zrovna asi na něco pěkného myslel a teplá voda tomu taky pomohla, protože ho měl pěkně prokrveného, takže není divu, že když jsem ho takhle přistihla, že se potom on i matka začali v koupelně zamykat. Řekl mi, že je to jeho král a já se zeptala, co mám já. Mě řekl, že já mám princeznu, ale to se mi nelíbilo, chtěla jsem mít taky královnu. Ta je víc, než princezna. Ctižádost byla ve mně odmalička. Prostě od té doby si v duchu mluvím o svém pohlaví jako o královně. Každý si tomu nějak říká. Jenže nikdy, nikdy jsem nikomu neřekla, můj milý telepate, jak tomu říkám já.

Zase jsi se prozradil a já málem věřila, že jsem cvok, když jsem dokázala udělat takovou věc, jako chtít tě zabít. Donutil jsi mě málem k vraždě a zase jsi mě obelhával. Musíš zemřít, možná mi uděláš dítě, ale určitě tě zabiju. Jsi moc nebezpečný. Neříkám, že mi s tebou není krásně, zvlášť když mluvíš, prochází mnou šimrání, ale oba víme, jaká je podstata téhle mé reakce. Takže musím dát dohromady dokonalý plán, jak se ho navždycky a bez sebemenšího podezření zbavit. Škoda. Mrzí mě, že nejsi normální, byl jsi nejlepší chlap mého života a je smutné, že umřeš díky tomu, jak si pojmenoval mojí vagínu.