Prolog |
|
Upwelling II |
Pár kluků na poli rozpouští do větru draky a slova...
Je nádech otázka (drak strmě k obloze stoupá); a výdech odpověď (v zemi mě, proboha, nehledej).
Ať tak či tak, z dálky jsme podobní písmenům – –
připsaná do sedmé brázdy, poběžím po rozbahněných větách, jako by bylo co říct – útěkem o dračích strunách (ještě mi povídej o barvě hlasu).
Těžko mi uvěřit, ale i já – tak jako pes nebo podzim – jsem pod kůží masem a kostmi.
V krvi je železo; v železe krev je jako můj dnešní oběžník do nějž ti pozítří / na rybím tržišti zabalím promoklou tresku
a na poli do větru slova.
|
|
Epilog |
|
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'egil', 22.04.2008 14:53.
Názory čtenářů |
07.06.2011 13:20
Sisinka
|
...jako by bylo co říct – útěkem ...
zajímavě napsané |
11.02.2013 09:47
Edmund Elat
|
vyborne. tvoju tvorbu skratka mozem. a to tak ze dost. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|