nesměj se,

znáš to sám

v hlavě hlavolam,

píchlej záchranej kruh kolem pasu

a za rohem číhá černá kočka

dvě Volhy na tváři

a v srdci tři

ne, neboj se, to nebrečím,

jen mi do oka

vletěl střep

z rozbitýho zámku v oblacích

v puse hořko

po černým kafi bez cukru,

ještěže mi dají kámoši

srknout ze zapalovače

řeknu Ti tajemství,

jednu moji slabost,

mě neohneš – leda zlomíš

tak přijď,

za třicet stříbrných

si můžeš sáhnout

cítíš?

už taky nemám páteř

každej den se mi zdá

o dveřích, za kterýma se tančí valčík

jsou tak blízko – stačí přejít koleje