Jsme ránem nezvaní
jak žebráky nás vítá
Má strohé předbraní
a vrata z trámů sbitá
Jen slunce schody sčítá
to přijme kohokoli
svým světlem
před nímž víčka nechrání
Tím světlem, které bolí

Tiše se uklání
a zve do pustých síní
Jsme smutkem odraní
a čas jak prach nás špiní
A do klenby se vklíní
náš křik po poznání
o ránu
jako dvířka postranní
Jak dvířka za kuchyní

Proč nemůžeme spát
a čím jsme vlastně vinni?
Proč ze stěn vane chlad
a snad jsou tkané z jíní...
Kdo tuší, ať se zmíní
proč táhne odevšad
to ráno
jako vypleněný hrad
To trpké dobrodiní
 
Jsme ránem nezvaní
jak žebráky nás vítá
Má strohé předbraní
a mříže jako síta
Jen slunce neodmítá
a čistě drhne stoly
svým světlem
před nímž víčka nechrání
Tím světlem, které bolí
 
A to je svítání