Jsi bláhový, když mluvíš o tom, co není

       ztichne mé srdce na chvíli, co změní.

      Jsem bojovnice za práva slunečního svitu,

     ulice střídám,… srdce své, postrádám tu.

    Na mýtině, jak slzy, třpytí se kapky rosy,

    tančí tam babí léto a mezi nimi kdosi.

   Potkati ho v lukách strachem zešedivím,

   a přesto mě něčím láká jeho shovívavý stín.

   Osud, co zasáhl mě svým stínem,

   a jeho společníci opili mě života vínem.