Tak jsem si chvilku myslela, že se něco změní jen co Tě poznám a utopím v krásách města hodin města s pomalovanými zdmi a lesními sídlišti
myslela jsem, že to jak Ti svítí oči je moje zásluha a že jsem tím větší a lepší a krásněji nahá
jenže už nikdy nebudu nahá nikdy nebudu jíst jako dřív (vždycky stažený krk někdy brečím a pak se dusím dlouho pomalu) a když se směju a mám dobrý pocit je to hra je to sváteční brno s uslzenýma očima
neexistuješ víme někdy za váma přijedu slibuju jen co si naškrobím světy do bíla a neposkvrněna (než to za mě odpracuje zima) |