Dílo #10247
Autor:LaMere
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:05.10.2004 21:48
Počet návštěv:2986
Počet názorů:25
Hodnocení:12

Prolog
Vera Lynn

Jsem ztracená kůže
ještě dýchám
ještě se chci
udusit ve vlastních vlasech

polykat je
vlhké
aby se jako tenké provázky
přichytávaly uvnitř těla
a uprostřed mého vlastního vzduchu
Sukovaly se
zpívaly
a zabíjely

Je to milá představa
asi tak milá jako koleje   pražce   koleje    voda
parník s dýchajícími zvuky
z mostu do vody
pohltit odraz


až skočím poletíš se mnou?
uslyšíš mě
až budu vybublávat skrz vodu tvoje jméno?

Udusit se v cizích vlasech

Bude to krásné
až si rozbiju hlavu a moje zčervenají

Epilog
Does anybody here remember Vera Lynn?
Remember how she said that
we would meet again
Some sunny day?
Vera! Vera!
What has become of you
Does anybody else here
feel the way I do ?

{pf}




Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'LaMere', 05.10.2004 21:54.

Názory čtenářů
06.10.2004 21:52
Rozárka
Taková normálně večerní báseň...
Jak kdybych se v kouskách viděla...
a nakonec skoro celá (jako v rozbitym zrcadel který mi už dlouho stojí na stole- a třeba už ta smůla vyprchala... skoro by se to až mohla chvílema zdát... už se mi ani nesnívá lítat)
*
06.10.2004 21:57
LaMere
díky rozárko
b ))) hundred smiles for you ( jen co na ně posbírám vlny )
08.10.2004 13:10
guy
moc dobrý
08.10.2004 20:24
nympha_Echo
ty vlasy... sou zajmavý... polykat je.... dřív když se znásilňovaly ženy a dívky, tak jim ustřihli vlasy a narvali jim je do pusy, aby nemohly řvát.... o tomhle to nejspíš nebude, ale i tak mi to přijde dost morbidní
*
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)