LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #49550
Autor:	Amputace
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	03.06.2008 15:21
Počet návštěv:	1331
Počet názorů:	6
Hodnocení:	2 1 1 1

Nesmělost

„Nesměj se už!“ stydlivá dívka protáhne svůj usměvavý škleb až k závratným výšinám; chce mu dokázat, že také nesmělost je jedním z projevů smělosti, „Přestaň! Nebo ho zabiju!“ chlapec ukáže na malou krabici mezi skříní a psacím stolem.
Dívka se však nenechá zastrašit. Směje se. Směje a směje. Rty se od sebe vzdálí a nechají vyniknout zářivě bílé zuby.
„Takže tohle je tvoje pomsta? Nejsi tak nesmělá jak vypadáš,“ pokračuje, snaže se alespoň částečně koordinovat své křečovité pohyby rukou, „Proč zrovna teď? Do hlavy mi vnikla znavená krysa, zrovna teď, když se nemůžu bránit a to ty moc dobře víš!“ má pravdu, dnes nad ním skutečně psychicky vládne a míní si tuto chvíli moci vychutnat do poslední slzy. Do posledního střípku jeho rozbité samolibosti.

Neuběhne ani pět minut a situace se zcela vymkne původním předpokladům.
„Ty si ho fakt zabil!“ dívka začne honit vystrašeného chlapce po bytě, přičemž kolem sebe trousí zdánlivě plané výhružky, „Já tě zabiju! Tys ho fakt zabil!...Zabiju tě!“ vezme do ruky nůž a pohotově k němu přiskočí, „Dostaň Filípka zpět k životu!...Dělej!“ rozmáchne se s jasným cílem zasáhnout část chlapcova těla, ten však její ruku včas zachytí.
„Vypadni!“ vpálí dívce přímo do obličeje a dotlačí ji ke vchodovým dveřím. Jeho zmatený pohled se během jediného okamžiku změní v agresivní grimasu. Zabouchne dveře a nahlédne do kukátka. Dívka sedí na schodech. Brečí.
„Ať vypadne! Oni se brzy vrátí, nestihnu to! Ať už proboha vypadne!“ podlehne hluboké depresi, která ale netrvá příliš dlouho.

Jakmile schody osiří, chlapec vyběhne před dům, kde spatří létajícího křečka. Nejprve se ho pokusí chytit, ale posléze si uvědomí míru svého provinění a boj vzdá. Vtrhne zpět do bytu a přinutí jít překvapenou dívku, která se mezitím uvelebila v čerstvě zakoupeném křesle, na balkón - doprostřed ledového podzimu.
„Za všechno si můžeš sama,“ prohlásí, „Přestaň po něm truchlit a nic se nestane. Byl to snad jen blbej křeček, nebo ne?“
„To neudělám. Chci, abys měl problémy!“
Další odpor snést nedokáže. Silně škubne jejím tělem a bez větších problémů se mu podaří jej převrhnout přes zábradlí. Neotálí a seběhne dolů. Na malém trávníku pod okny leží mrtvý křeček a vedle něj jeho mrtvá majitelka.
„Skvěle!“ vykřikne nahlas.
Chce přistoupit k mrtvolám a dopřát jim zaslouženou nenápadnost, ale do domu vejde cizí člověk a za ním se objeví další. Ustoupí a znovu si změří trávník s mrtvolami pohledem.
„To neuvidí, neměli by...tráva je příliš vysoká,“ intuitivně pohne hlavou k mechanicky se pohybujícímu davu a takřka okamžitě v něm rozpozná své rodiče. Přivře oči, zhluboka se nadechne a vyjde přímo k nim.

„Tak co, postaral ses o sestru?“ zeptá se otec - vysoký, zarostlý, tak trochu neupravený a s životem nespokojený pán.
„No...přišel nějaký kluk a odvedl si ji,“ konstatuje výmluvně.
„Cože? Tys jí dovolil odejít s cizím klukem?“
„Pro ni nejspíš cizí nebyl, navíc byl urostlejší než já, nemohl jsem nic dělat,“ pokrčí rameny.
„No dobře. Až se vrátí, vyřídím si to s ní sám.“
Chlapec se šibalsky pousměje a dodá: „Já také, já také, zase mi totiž ukradla peníze, aby si mohla od sousedky koupit nové křeslo.“

Názory čtenářů

03.06.2008 17:06

Fixed Idea

03.06.2008 18:50

animovaný medvídek

Tvůj styl je v povídkách snadno rozeznatelný - zpočátku zmateně,ale přeci a nuceně vtahuješ čtenáře do děje. A tak to má být.. docela se opakuju,ale bylo to první,co mě napadlo.
Ale něco bys měl se svým talentem dělat - máš prostě úplně jinej pohled a když bych to měl tak nějak shrnout - prostě ze střepů složíš celej smysluplnej obraz..anebo někdy nesmysluplnej ale aspoň necháš nápovědu :-)

03.06.2008 22:07