Probudím se v černé místnosti kde na zdi visí samota a v průhledných vázách leží neuchopitelné zoufalství
Zoufalá touha po životě s vidinou bezbolestné smrti společně na jednom dně
Pod rohožku u dveří schová vzkaz vrátím se za 10 minut a odejde sledovat film o platonické lásce - až do konce, vrátí se pozdě a zase to nebude mít komu vysvětlovat - trochu ho znám
Měsíční paprsky si občas vzpomenou a dají mi polibek na dobrou noc - na tvář, která zrudne
a potom už mi stačí jen ta místnost a jedna postel uprostřed ničeho
.."na zdi visi samota", tam jsem trosku zakop, ale nejak pripomina mi Kerouaca, fakty....uz pri cteni, a nakonec, nekde jsem slysel, ze rek, ze kdyz mas koberec, uz to je prepych nebo tak nejak...a je to, s dovolenim, takovej beatnickej vykrik...byt jako vykrik "nezni"...