Vzpomínej, kdy naposled prošlo rušným nebem noci přání letět… Nahoru do vakua (potěší, že nejsem sám, kdo nemůže dýchat bez pomoci)
Zase se dívám na měsíční svit a hvězdy se pomalu vytrácí do ranního klokotu (a šelmy noci usínají v prázdných snech) Nemůžu spát, když nevím, kdy: Poletím(e), Zavoníš dotykem (jen my dva), Kdy se zbavíme těžkosti všedních okamžiků…
Vzpomínej, kdy naposled událostí sled nás donutí: Pojmenovat tu hvězdu, Laškovat o cestách mimo sluneční soustavu, Přemýšlet o nekonečnosti vesmíru…
A tak asi zůstanem na Zemi a budeme snít o první cestě ke hvězdám…
|
|