LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #66933
Autor:	Seregil
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Na pokračování
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	10.10.2012 15:25
Počet návštěv:	338
Počet názorů:	5
Hodnocení:	4 1

Prolog

Poslední kapitola druhé části

Cesta Prokletého krví II. - Kapitola III.

Tak uplynulo pět let. Stále jsme hledali Zapomenutý hory a dračím mužům se dařilo jed v mým těle potlačovat. Po mnohým cestování a službách v různejch žoldáckejch úkolech jsme vydělali dost na to, abychom se mohli usadit a klidně žít. Jenže krev válečnictví nám říkala něco jinýho. Na sklonku pátýho roku se Heleně narodil syn. Naše dítě, takže velká zodpovědnost. Dali jsme mu jméno Wanier Rottari. Půl člověk půl ork. O dalším cestování nemohlo bejt řeči. Takže jsme se společně s dračími muži usadili v lese poblíž městečka Lanctelt na samotě, kterou jsem zveleboval. Zdrželi jsme se další čtyři roky. Wanier se shlédl v zálesáctví, takže měl namířeno stejným směrem válečnictví jako jeho matka. Když Wanier oslavil pátý narozeniny, vydali jsme se dál. Po půl roce jsme stanuli na úpatí Zapomenutejch hor. Pak už nezbejvalo nic jinýho, než se ponořit do magie toho místa. Obyvateli jsme byli přijatý velmi přátelsky. Zapadli jsme ihned. A já si užíval rodiny. Nic už mě netáhlo k tomu, abych se vracel. Illidan už nade mnou neměl moc, protože dračím mužům se díky působení magie Zapomenutejch hor podařilo zlikvidovat zbytky jedu z Magtheridonovy krve. Moje kůže opět zezelenala. A já se cejtil báječně. Konečně jsem našel, co jsem potřeboval najít. Klid, vyrovnanost a pohodu. Rozloučil jsem se s dračími muži, jejichž úkol skončil. Kastus i ostatní se chtěli vrátit zpět mezi své a čekala je dlouhá cesta.
A Ratton jen poznamenal:
„Tak jseš konečně spokojenej, že jo, Lione, haf, haf, štěk?“
„Jo, to jsem, Rattone,“ zabručel jsem a poplácal ho po hlavě.

Epilog

Přátelství a láska i hory přenáší. Tak oboje tedy nosme v srdcích.

Lionar Nespoutaný