| Dílo #66893 |
|---|
| Autor: | Seregil |
| Datum publikace: | 02.10.2012 10:37 |
| Počet návštěv: | 248 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 4 |
| Prolog |
|---|
|
| Cesta Prokletého krví I. - Kapitola IV. |
Je fakt, že když jsem po dvou dnech kolem poledního dorazil do Bangquicku, nevzbudil jsem příliš velkej rozruch. Ani tím, kym jsem byl ani svejma zbraněma. Spolu s unavenym Rattonem jsme došli do první hospody a já ztěžka dopad na lavici vedle vožralýho, tlustýho a silně páchnoucího chlapa.
„Haf, haf,“ promluvil dole Ratton. Smrdí strašně.“
„Jo,“ odfrkl jsem si.
„Co si dáš?“ zeptala se mě obsluhující šenkýřka.
„Pivo a něco k jídlu. Do misky vodu pro mýho psa.“
„Zařídim,“ zavrčela šenkýřka a odešla.
„Haf. Co budeš dělat, Lionare? Kní?“
„Nevim, Rattone,“ ucedil jsem mezi zuby.
V uplynulých dvou dnech jsem s Rattonem hovořil často a dlouho. Byl to podle mýho názoru srdcař. Svoji paní miloval.
„Asi si najdu nějakou práci,“ pokračoval jsem tiše.
Šenkýřka mi přinesla dřevěný korbel s pivem, misku s vodou pro psa a misku čočky na kyselo a dřevěnou lžíci.
„Dík,“ utrousil jsem.
„Zaslechla jsem, že hledáš práci,“ pronesla šenkýřka a významně povytáhla obočí.
„Haf, dej jí nějakej šesták, ať ti řekne víc. Haf, haf, štěk,“ zaslechl jsem Rattona.
Sáhl jsem tedy do měšce a podal jí dvě měděný mince.
„Támhle ten trpoš shání ochranu,“ ukázala šenkýřka na šedovousého trpaslíka, který se cpal čočkou.
U pasu se mu houpaly dva plný měšce, cestovní hůl měl opřenou za zády. Oblečenej byl v normálním obyčejnym nenápadnym oblečení. Zaujalo mě hlavně to, že se furt rozhlížel po celým hostinci.
„Děkuju,“ zabručel jsem a pustil se do jídla, aniž bych spustil zrak z trpaslíka.
Ratton pode mnou lemtal vodu a bručel.
„Haf, taky jsi mi moh objednat pivo do misky, haf, haf, vr.“
Po jídle jsem si zavdal piva a všiml si, že Ratton sedí a upírá na mě svoje oči.
„No jo,“ zabručel jsem a ulil mu trochu piva do misky.
„Haf, dík.“
Po jídle jsem chvilku popíjel pivo a rozhlížel se po hostinci. Byla tu směska různých ras. Trolové hovořili s lidma, orkama, goblinama, gnómama nebo trpaslíkama. Zved jsem se a přešel k trpaslíkovi, na kterýho mě šenkýřka upozornila.
„Zdravím,“ řekl jsem.
„Nazdar,“ promluvil trpaslík.
„Došlo ke mně, že hledáš ochránce.“
„Jasně. Za dvacku na celou cestu. Měl jsem tu důležitý jednání, ale samotnýmu se mi zpátky na sever nechce.“
„Jsem tvůj. Jmenuju se Lionar. Nevadí, že mám psa?“
„Hej, to je v pohodě. Já se menuju Walibar Gundre. Počkej tu na mě v hostinci. Já si sběhnu pro svý věci a pokud se k nám nikdo nepřidá, tak půjdem.“
„Bezva,“ dovolil jsem si úsměv.
Trpaslík pak šenkýřce zaplatil útratu, mávl mi a vypakoval se z hospody. Used jsem na svoje místo a nepřítomně pohladil Rattona.
„Haf, tak co z toho kouká, Lionare, štěk, kní, kní?“ zakňučel tiše.
„Dvacka a cestuje mým směrem,“ utrousil jsem mezi kly a upil piva. |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Seregil', 02.10.2012 17:08.
| Názory čtenářů |
04.10.2012 21:41
 fungus2 |
|
06.10.2012 21:48
 josefk
|
jo čočku, taky bych si dal :) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|