Dílo #66815
Autor:Seregil
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Na pokračování
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.09.2012 08:16
Počet návštěv:210
Počet názorů:2
Hodnocení:3 1

Tuomar a Princezna - Kapitola VIII.
Dokázal jsi to.
To jsem rád.
Nyní tě vrátím zpět.
Překonal jsem smrt?
Ano. Díky své magii a síle volby.
Síle volby?
Rozhodl ses je nezabít, i když jsem chvílemi cítila, že bys chtěl.
Řekla jsi přeci…
Ano, abys je nezabíjel. Mohl ses ale rozhodnout propadnout kouzlu gladiátora.
Jsem Tuomar. Nevzpírám se vyšší moci.
Ale síla, která tě obklopuje…
Je síla prastarých bojovníků – Tuomarů. Ani jsem netušil, že ve mně dřímá až taková síla. Je to především síla cti a povinnosti. A čest a povinnost hnala i moje soupeře. Tohle se nikdy nezneužívá.
Budu to mít na paměti, Tuomare. A ještě něco.
Ano?
Nebojíš se takto mluvit s bohyní?
Sebejistota je dobrá věc a uznávám, že bych měl více dát na pokoru. Omlouvám se, pokud tě moje řeč uráží, paní.
Ty mě takto titulovat nemusíš, Tuomare. Nyní procitni.


„Žiješ, Tuomare?“
„Žiju,“ řekl jsem a otevřel oči.
„Zase ses toulal.“
Lillin hlas mě dokonale probral.
„Buď ráda, že nevíš, kde jsem se toulal.“
„Napij se.“
Kněžka mi podala pohár s kouřícím nápojem.
„Měli jsme strach, že se už nevzbudíš.“
Krixel na mě upíral pohled nevyspalého.
„Jak dlouho jsem byl mimo?“ zeptal jsem se, když jsem dopil a podal prázdnou číši kněžce.
„Tři dny,“ pronesl goblin hvízdavě. Proč jsi je nezabil?“
„Je to důležité?“ zeptal jsem se. Porazil jsem je.“
„Zajímá mě to. Všechny to zajímá.“
„Nechtěl jsem. Vím, co jsou zač. Nebojují za sebe.“
Po mém prohlášení nastalo hrobové ticho.
„Kolik byla odměna?“ zeptal jsem se po chvíli.
„Šest set,“ vydechl Krixel a luskl prsty.
„Vyplať ty peníze té Šestce. A že je zdravím.“
„Proč?“
„Jsou prvním soupeřem, kterému nejde o slávu, zdokonalení se v boji či o bohatství.“
„Jak tohle k čertu víš?“ zeptal se Krixel.
„Čáry, Krixeli,“ usmál jsem se. Komu dluží jejich přítelkyně?“
„Mě,“ zabručel goblin. Nechal jsem ji vycvičit, ale nechtěla pak po dvou bitvách nastupovat k boji. Proto jsem ji uvěznil a nepustím ji, dokud ji někdo nevyplatí.“
„Kolik činí ten dluh?“ zamračil jsem se na goblina.
„To tě nemusí zajímat.“
„Jak myslíš,“ zabručel jsem a nechal uniknout zaklínadlo Chodcova úderu skrze oči.
Krixel se zapotácel a spadl na zem. Přidal jsem další proud síly a rychle položil kněžce ruku na rameno.
„O nic se nepokoušej, Lilly,“ zavrčel jsem a nespouštěl jsem zrak z Krixela. Takže, Krixeli?“
„Už mi … nic … nedluží,“ vyrazil ze sebe trhaně vyděšený goblin. Jen už přestaň …. Prosím.“
Mávl jsem rukou a zrušil proud magie. Pak jsem pomohl Krixelovi vstát a mimoděk jsem vyslal Hojivý dotek.
Lilly nevěřícně zírala, kterak se goblinovi vrací do tváře jeho běžná zelená barva.
„Ten tvůj nápoj zafungoval moc dobře,“ pronesl jsem a luskl jí prsty před obličejem.
Lilly se nadechla, aby řekla, co si o tom myslí, ale mírně jsem zavrtěl hlavou, což dívku zarazilo.
„Ještě si poležíš,“ pronesla bezbarvě a v očích jí visela otázka.
„Určitě tak dva dny,“ pokýval jsem hlavou. Bylo to hodně vyčerpávající.“
„Takže,“ přerušil nás zmatený Krixel.
„Sepiš smlouvu o oddlužení té gnómky a předej jim moji výhru,“ řekl jsem.
„Zrovna jsem to chtěl navrhnout,“ usmál se goblin. A za dva dny tě čeká další soupeř. Zarrak Krvavý vlk.“
Po těchto slovech odešel z mojí cely.
„Zbláznil ses?“ zašeptala, když za Krixelem zapadly dveře.
Položil jsem prst na rty, lehl jsem si a složil si ruce pod hlavou.
Tahle cela je napojená na kouzla, vyslal jsem vzkaz přímo do elfčiny mysli. Jen mysli na odpověď, ale neříkej ji nahlas. A prováděj běžnou činnost, ať nevzbudíme podezření.
Dívka pokývala hlavou a postavila pohár na tác ležící na stole. Pak se pustila do přípravy mastí a odříkávala svoje zaklínadla.
Jak to víš, Tuomare?
Moje magie mi to napověděla.
Proč jsi udělal to divadélko před chvílí? A kde bereš takové magické rezervy? Vždyť jsi byl tři dny mimo.
Správná kombinace tvého nápoje a obnovy mých sil. Divadélko bylo nutné, abych zjistil, co potřebuji a mohl dle toho konat. Chci, aby Šestka už nemusela bojovat z nutnosti.
Jsi zvláštní, Tuomare.
Pak se dívka odmlčela a potřela mi hotovou mastí obličej.
„Do zítřka si obličej neoplachuj a nepij žádný alkohol. Pak …“
„Se mi uleví ještě více,“ pokýval jsem hlavou. Díky, Lilly.“
„Není zač.“
S těmito slovy opustila moji celu a já se ponořil do spánku.
Epilog
Tua

Názory čtenářů
13.09.2012 22:27
fungus2

14.09.2012 20:31
josefk

pěkná lekce ze slušnýho chování :)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)