LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #66801
Autor:	Seregil
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Na pokračování
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	09.09.2012 09:15
Počet návštěv:	283
Počet názorů:	5
Hodnocení:	3

Prolog

Tuomar a Princezna - Kapitola V.

„Tak. Zde máš ty slíbený tři stovky, Tuomare,“ položil přede mě měšce Krixel, když jsem se znovu probudil. Ještě si odpočni a zejtra tě čeká šestka. Lilly mi říkala, že ses už ptal, co tě čeká.“
„Ptal,“ přisvědčil jsem a posadil se na posteli.
„Šestka jsou nebezpečný zakrslí červi. Takže bacha na ně. Nebude to taková procházka jako s O´Jo Bezzebem.“
„Myslíš si, že ten trol byl slabý?“ ušklíbl jsem se na svého chlebodárce.
„To netvrdím,“ zasmál se Krixel a luskl prsty. Jen mám pocit, že ti mohl ublížit víc. Jsi dobrej kůň, proto tě chci varovat předem.“
„Dobrá. Varoval jsi, díky.“
„Řekni mi jedno, Tuomare.“
„Ptej se.“
„Kde ses naučil takhle ohánět mečema? A ta magie z tebe taky neprýští jen tak. Kterej kout Azerothu skrývá takový bojovníky jako jsi ty?“
„Nejsem zdejší, Krixeli. Mým domovem je severský kraj, který nespadá do tohoto světa.“
„Aha. Tím se mnohý vyjasňuje. No nic. Odpočívej, abys byl čerstvej.“
„Díky.“
„Jo a abych nezapomněl. Tady je ten kontrakt, psát umíš?“ zeptal se mě Krixel a vytáhl z kapsy svého hávu smotaný pergamen.
„Umím,“ přisvědčil jsem.
Goblin luskl prsty a jeden z jeho ochránců vyndal kalamář a brk. Zběžně jsem pročetl smlouvu a podepsal se. Krixel se hvízdavě zasmál a také se podepsal.
„Výborně. Měj se, Tuomare.“
Po těchto slovech goblin smotal smlouvu, zastrčil ji do kapsy, kalamář a brk položil na poličku vedle mého lůžka a odešel v doprovodu svých ochránců. Do mé cely pak vstoupila elfka Lilly a přinesla mi tác s jídlem.
„Voní to krásně,“ usmál jsem se na ni.
„Však kuchaři, kteří pracují pro Krixela, ovládají svoje umění velice dobře.“
„Docela si mě hýčká,“ podotkl jsem a pustil se do jídla, které se sestávalo z kořením protknuté hovězí pečínky, několika krajíců žitného chleba a malého džbánku kvasnicového piva.
„Vydělal na tobě dost peněz.“
„Myslel jsem si to,“ zabručel jsem, když jsem zhltal pochutinu. Řekni mi jedno, Lilly.“
„Copak?“
„Kdo je Natálie?“
„Natálie?“
„Prý princezna arény.“
„Ach tahle Natálie. Proč se ptáš?“
„Něco jsem o ní slyšel a chtěl bych vědět víc.“
„Je hodně nebezpečná. Skutečná bojovnice s jedním družiníkem. Nemrtvým černokněžníkem, který se od ní nehne na krok.“
„Ochránce?“
„Dovede se ochránit sama, spíš je to její tichý společník.“
„Aha,“ zabručel jsem. A jak vypadá?“
„Poslyš, Tuomare, jsi nějaký zvědavý. Proč tě tak zajímá princezna Natálie?“ otočila se na mě elfka a probodla mě podezřívavým pohledem.
„Ale no tak, Lilie. Nerozčiluj se. Jen se ptám. Říkám, že jsem o ní něco zaslechl a zajímá mě se dozvědět něco víc.“
„Lilie?“
„Ano. Lilie. Připomínáš mi tuto květinu, proto jsem tě tak oslovil,“ usmál jsem se na uzardělou dívku.
„Už to prosím nedělej,“ sklopila oči Lilly.
„Proč?“ zeptal jsem se a uchopil dívku za bradu.
Díval jsem se do jejích temných očí a myslel na to, jaké by to bylo být s touto dívkou.
„Tohle nesmíš,“ zachraptěla a zavřela oči. Jsem …“
„Celibát?“ protáhl jsem zklamaně a pustil ji.
„Ano,“ špitla Lilly. Zaslíbila jsem se Bohům a léčení.“
„Omlouvám se,“ zabručel jsem a sedl si na postel.
„Nemohl jsi to vědět.“

Epilog

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Seregil', 11.09.2012 09:53.