| Dílo #66790 |
|---|
| Autor: | Seregil |
| Datum publikace: | 05.09.2012 14:41 |
| Počet návštěv: | 234 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 3 |
| Tuomar a Princezna - Kapitola II. |
|---|
„To bylo v poslední chvíli, pane,“ hovořil ke mně goblin, když mě ošetřoval v cele gladiátorské arény.
Byl jsem trochu otřesený a pomlácený z pádu na zem.
„Co?“ zeptal jsem se.
„No. Vůbec nic jsi nevnímal. Říkali jsme si, abys to zvládl. Objevil ses jako duch místo opožděného gladiátorského zájemce Janoše, který měl původně nastoupit do utkání proti bratrům Karamazovým. Jenže jsi byl v nějakým zvláštním transu. Vystrčili jsme tě do arény a sledovali to peklo, který jsi pak svým uměním rozpoutal. Nikdy bych si nemyslel, že Karamazovi dopadnou takhle.“
„Aha,“ pokýval jsem hlavou. Asi nevíš, co předcházelo mému objevení se?“
„No… čekali jsme na Janoše. Jenže ten dlouho nešel a najednou koukám, stojíš tu ty. Meče v pouzdrech na zádech a zavřený oči. Nechal ses odvést a pak…“
„Jsem bojoval,“ dořekl jsem a povzdechl si. Dobrá. Kam můžu jít teď?“
„No. Vyzvedneš si peníze místo Janoše a pak asi jdi, kam budeš chtít.“
„Kde?“
„Kde co?“
„Ty peníze.“
„Jo, ahá. Následuj mě. Dovedu tě za panem Krixelem.“
„Veď mě,“ vyzval jsem goblina.
Pak jsme odešli z cely.
„Čtyři stovky, gladiátore,“ pronesl Krixel, štíhlý gobliní vládce podsvětí Zapomenutého města a položil přede mě čtyři plné měšce.
„Díky,“ zabručel jsem.
„A další tři stovky dostaneš, po boji proti O´Jo Bezzebovi.“
„Kdo je O´Jo Bezzeb?“ zeptal jsem se a vzal si měšce.
„Takovej šamanskej parchant. V poslední době vyhrává docela často. Až moc na můj vkus. Není to totiž můj kůň.“
„Ork?“
„Ne. Trol.“
„Kdy?“
„Za hodinu.“
„Peníze se mi zřejmě budou hodit. Kde si můžu trochu odpočinout?“
„Tras tě zavede do volný cimry a pak tě vyzvedne.“
„Výborně.“
„A pak sepíšeme kontrakt.“
„Jaký kontrakt?“
„Mno. Nastoupil jsi místo Janoše, kterej nedorazil a tím mi vznikla škoda. Je potřeba ji odpracovat. Vytipoval jsem si ho a vložil do toho dost peněz.“
„Kolik?“
„Po tom ti nic není gladiátore. Celkově vybojuješ ještě osm zápasů, když nepočítám toho O´Jo Bezzeba. Pak si budeš moct dělat, co se ti zlíbí.“
„Jak říkáš, Krixeli,“ pokrčil jsem rameny.
V tuto chvíli mi to bylo celkem jedno, protože jsem si stále nemohl vzpomenout, co se dělo předtím. Jediné, co mi vrtalo hlavou, byla skutečnost, že jsem opět živý. Zahynul jsem v boji proti skřetímu Patriarchovi Gnesisovi a pak se s ním setkal v síních Bohů. Jenže to už byl posmrtný zážitek. Boj v aréně byl velmi skutečný zážitek a cítil jsem, že mi opět bije srdce a celým tělem pomalu prostupuje Chodcova magie.
„Pane, Krixeli,“ zašustěl podivný hlas za mými zády.
Otočil jsem se a hleděl do šedé tváře oplátovaného nemrtvého bojovníka.
„To je v pořádku Rómeo,“ usmál se Krixel a tiše hvízdl. Však tady bezejmenný ví, co ho čeká.“
„Jmenuji se Tomáš Tuomar Bard,“ otočil jsem se zpět na goblina a probodl ho ledovým pohledem svého vnitřního hraničářského kouzla.
„Dosti tlachů,“ luskl Krixel prsty a vzápětí se zapotácel zasažen zaklínadlem.
Barva jeho zelené kůže po mém magickém úderu získala bledý nádech.
„Co to zkoušíš?“ obořil se na mě Rómeo a sáhl po sekeře, kterou měl zasunutu za opaskem.
„Ale no tak,“ opřel se o nemrtvého Krixel a hvízdavě oddechoval. Nebudeme se tady hašteřit. Tohle je nepsaný pravidlo, Tuomare. Nastoupils místo mýho koně a ten se neobjevil. Když ho vypátráš a pošleš za mnou, pak budeš z kontraktu vyvázanej. Ale do tý doby bojuješ za něj. S tím rozdílem, že z toho vytěžíš určitou škváru pro sebe. Takže…“
„Však nic nenamítám, Krixeli,“ řekl jsem goblinovi tiše a nespouštěl zrak z nemrtvého.
„Výborně. Můžeš jít,“ pokýval hlavou Krixel a otočil se na zírajícího goblina po mé pravici. Trasi ručíš mi za něj, takže ať je o něho dobře postaráno.“
„Jak poroučíš, pane Krixeli.“
Po těchto slovech se Tras uklonil a odvedl mě do další z cel v aréně.
|
|
| Názory čtenářů |
06.09.2012 18:52
 fungus2 |
|
10.09.2012 19:52
 josefk
|
bratři Karamazovi, to je dobrý! :) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|