| Dílo #66736 |
|---|
| Autor: | Seregil |
| Datum publikace: | 24.08.2012 11:38 |
| Počet návštěv: | 415 |
| Počet názorů: | 3 |
| Hodnocení: | 2 |
| Prolog |
|---|
|
| Wazrikův příběh - Kapitola IV. |
Osvětlil jsem nám cestu září magickýho plamene, kterej se mi z těla přesunul na ruku. V druhý jsem třímal sekeru. Kaera vydechla. Před náma ležely vejce. Spoustu vajec.
„Dračí vejce,“ zahřímal jsem vytřeštěně.
„Pííííííísk!“ ozval se vyděšený hlásek.
Zpoza jednoho vejce vyskočil zelený dráček bez křídel. Krásné čtyřnohé zvířátko mrskalo ocáskem a měřilo si nás zlobným ale také vyděšeným pohledem.
„Neublížíme ti, pískle,“ utrousil jsem skrze rty.
Všechno mě děsivě pálilo. Zvýšila se intenzita plamene na mojí pravici.
„Písk?“ podívala se na mě ještěrka a stoupla si na zadní nohy.
Viděla mi do hlavy. Já drakům nelžu.
„Musíme se odtud rychle dostat,“ řekl jsem dračímu pískleti. Jak jsi starý?“
„Písk, písk, písk,“ prohlásila ještěrka a ukázala tři pařátky.
A potom ukázala sedm pařátků.
„Tři týdny?“ zeptal jsem se zkusmo.
Ještěrka vyplázla jazyk a pokývala hlavičkou.
„Neroste moc rychle,“ poznamenala Kaera. Je to kluk?“
„Ano,“ přitakal jsem. Nemusí to být v budoucnu nutně drak. Může být drakonidem. To, že nemá vidět křídla pod kůží nebo zakrnělé na zádech, neznamená, že je časem mít nemusí.“
„Písk,“ přitakala ještěrka a zkoumala nás svýma zlatýma očima.
„Je chytrý,“ řekla Kaera a sklonila s k dráčkovi.
„V mnoha ohledech je už dospělý mentálně. Řeč ještě neovládá, protože se mu neprobudily hlasivky. Já osobně si myslím, že to bude drak. Křídla mu dorostou. Jenže, čím bude, ví nejlíp on a zatím nikdo to nedokázal přečíst.“
„Víš toho o těchto tvorech hodně, Wazriku,“ podívala se na mě ohromeně elfka.
„Hodně toho vo mě nevíš, sladká Kaero,“ a můj zpola potěšený a zpola smutný úšklebek dívka pochopila.
„Ach ano. Jsi goblin. Skřet s citlivou duší. A hrdinstvím v duši coby odkaz rasy. Některé věci chápu už lépe, Wazriku.“
Podala mi ruku a já ji stiskl. Věděl jsem, že ona mě neopustí. A také, že já neopustím jí. Já vyděděnec a ona svým způsobem vdova po svým milým. Naživu jí držela naděje. Těžko uvěřit, ale já tak nějak tušil, že to dopadne dobře. Jen jsem nevěděl v jakým čase.
„Díky, Kaero,“ hlesl jsem. Zavedeš nás odtud ven?“
S tím jsem se otočil na malého dráčka.
„Písk,“ pokýval hlavou dráček.
Pak se rozeběhl a my ho opatrně mezi vejci následovali. Po deseti minutách jsme došli k východu. Tam dráček překvapil a popadl orla, kterej seděl ve výklenku. Chvilku se prali, až létalo peří. Po chvilce se ozvalo chroupání kostí. Orel bitku neustál, byť byl skoro dvakrát větší než dráček. Dráček si pochutnal na orlovi a zvětšil se nám před očima. Už to najednou byl velkej jako loveckej pes. Na zádech se mu boulily zárodky křídel. Byl krásnej se svýma smutně zlatýma očima. My jsme vykoukli z výklenku a pak se zase vrátili zpět. Nikdy mi vejšky nevadili, ale tohle bylo moc i na mě. A Kaera na tom byla obdobně. Oba jsme museli viditelně zblednout, protože dráček poděšeně písknul.
„Tudy to nepůjde,“ řekl jsem tiše.
„Rozhodně ne,“ přitakala Kaera. Pískle, je ještě jiná cesta ven?“
Dráček zavrtěl hlavou a tázavě se na nás díval.
„Vždyť je to, kurde, víc než dvě stě sáhů,“ vydechl jsem a otřásl se.
„Lépe bych to neřekla,“ řekla Kaera.
„Takže jsme zase v pasti,“ vydechl jsem.
„Písk, písk, píííísk!!“ začal vzrušeně poskakovat dráček a ukazoval přední tlapkou k nebi.
Kroužil k nám drak. Bronzovej. Přiletel k nám do výklenku a změnil svoji podobu. Byla to žena. Ale ne Soriam. Byla krásná s dravčím výrazem a divokou nespoutaností v karmínově rudejch v očích. Vysoká sedum stop s bronzově hnědejma vlasama.
„Pískle, hlídej vejce,“ poručila zelenýmu dráčkovi zvonivým hlasem.
Dráček zapískal a zmizel z výklenku.
„Jsem Erandis. Vás odnesu domů,“ otočila se na nás.
„Co se stalo?“ zeptala se Kaera.
„Masakr. Strašný masakr,“ posmutněla dračice a v jejích očích se leskly slzy. Letka černých se obrátila proti všem ostatním a bránili našim vládcům proniknout na pomoc Dormusovi. Vypukla krátká válka. Zahynula spousta lidí, elfů, goblinů, orků, gnómů, trpaslíků a trolů. Všude se pohybují nemrtví a směřují budování své komunity do ghett. Po dohodě se všemi ostatními. Lidé a ostatní se srocují v kmenech a kočují. Elfové se stáhli do ústraní a ovlivňují chod světa zřídka. Trolové se dělí na dvě skupiny – lovci lebek a Umírnění. Nemusím říkat, co to znamená, že? Orkové a goblini také kočují, ale vyvolávají bitky a bitvy. Gnómové, trpaslíci a někteří lidé se stáhli do města Doormgurd. Vládne tam trpasličí král Bamgurd I. Život jde dál. Vy jste jedni z mála, kteří přežili. Letka Černých je zničena. Nezbylo ani jedno vejce. Kaius je pohlcen Studnou. Dormus zešílel. Žije teď v podobě vetchého hluchého starce, Soriam o něho pečuje. Aleckus a jeho letka zmizeli v propadlišti času Studny. Zbyla Alexis a její druh, Ywones s druhem a polovina z jejich letek. Bronzová byla vyhubena. Je mi moc líto, že jsem poslední svého druhu. Poslední vyjma vládců.“
Vysypala to ze sebe a tím zjemnila svůj divokej vzhled. Dračice klečela před náma a ramena se jí třásly v pláči. Kaera k ní přistoupila a objala ji. Já nechal pohasnout plamen na ruce a trápila mě jedna otázka.
„Jak dlouho? Kolik let?“
„Padesát pět let,“ pronesla dračice. Vaši blízcí většinou již nežijí.“
Nic jsem neřekl, protože se mi ta myšlenka začala líbit. Kaera byla velmi smutná, tak jsem k ní došel a poplácal ji po zádech.
„Začnem novej život, Kaero.“
„Nic nás neodloučí,“ kývla hlavou elfka a otočila se na Erandis. Vezmi nás domů.“
„Takže k nejbližší smečce skřetů. Je čas, aby se zrodili goblini,“ řekl jsem já.
„Jak si přejete,“ pokývala hlavou Erandis.
Změnila svou podobu, my jsme jí pak vyšplhali na záda a dračice vylétla ze skály. Po dvou hodinách jsme přistáli poblíž malýho lesíka uprostřed zarostlejch pastvin. Zvířata před náma uprchla. Dračice se s náma rozloučila a odletěla zpátky. Zašli jsme do lesíka, protože odtamtud šel skřetí pach. A najednou se všechno kolem nás otočilo a my stáli v jeskyni. Jakoby se to všechno, co jsme zažili, začalo odehrávat znovu. Ale něco bylo jinak.
|
|
| Epilog |
Závěr
Stáli jsme vedle Erantora, ale byli o společně strávený čas bohatší.
„Dobrá. Wazriku, letíme dál do Celistvých hor. Hledáme pomoc u draků v nepříjemné záležitosti, o níž víme jen my dva. A ty jsi třetí. Jedná se o Studnu duší na jihu u elfů. Sálá odtamtud silná magie. Mění některé události v čase. To je jediné, co jsme zjistili. Ovšem je to velmi nebezpečné, protože by toho mohl někdo zneužít.“
Dolehly ke mně jeho slova. Vykročili jsme a Erantor se zapotácel, jak zakopl o kámen. Pak jsme se všichni vytratili. Znovu jsme se ocitli v lese. Erantor chvilku mrkal očima, než pochopil, co se stalo. A než pobral myšlenky nás dvou.
„Kolikrát jsem zemřel působením času?“ zeptal se Erantor.
„Nevím,“ zavrtěla hlavou Kaera.
Lhala. Věděla stejně dobře jako já, že anomálie žila dlouho svým životem. Čili mohlo dojít k promíchání několika set situací, kdy Erantor zemřel.
„Několik set krát,“ pronesl jsem po chvilce ticha, který bylo nesnesitelný.
„A teď? Zemřu zase a zopakuje se celý kolotoč, Wazriku?“
„Už ne. Je dobojováno.“
„V tom případě jdeme tvořit novou historii,“ usmál se Erantor na Kaeru.
Zavěsili se do sebe a já byl rád. Byl jsem šťastnej, že je šťastná Kaera. A taky, že vytvořím novej rod. Gobliny. Je tu hodně práce se šamanismem a elementály. Je potřeba osobně poděkovat lordu Ohnivci. S těmito myšlenkama jsem ale zároveň četl nový hrozivý obrazy ve svý mysli. Hrozba démonů. Kráčející titán Belzebos ve změti zmaru a tisícovkách démonů. Dotkl jsem se obou svejch přátel.
„Nejni času nazbyt, musíme ty smečky spojit, čtěte,“ vyzval jsem je.
Oba mi položili ruce na ramena a skrze Erantora si přečetli, co jsem viděl za mnohem horší zkázu, než která teď dozněla.
„Jdeme,“ sykl drak a popadl Kaeru za ruku.
Já vyšel za nima a byl jsem spokojenej. Ne na vyhlídku na další válku. Ale na to, že se něco mění. A hodně. |
|
| Názory čtenářů |
24.08.2012 12:38
 patafyzik
|
fajn |
24.08.2012 15:19
 Lee
|
Tak ti nevím, přečetl jsem všechny díly a přijde mi, že je to začátek o goblinovi, co získal magický schopnosti, hooodně rychle převyprávěnej prostředek o dracích a konec, který vše vysvěluje tak, že se Boby vlastně celou dobu jen sprchoval a Pamele se to zdálo... ale možná už jsem na fantasy moc starej :) |
26.08.2012 22:35
fungus2 |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|