| Prolog |
|---|
| Nikdy jsem si nemyslel, že bych se někdy moh stát svědkem moci a síly Vládců elementálů. |
|
| Wazrikův příběh - Kapitola I. |
Nikdo mi nevěřil. Zavřeli mě pro podezření, že jsem se působením magie úplně zbláznil. Nechali mě mučit, abych se zřek svejch domněnek a bádání. A když mě první noc nenechali vyspat, začal jsem i pochybovat. Vyhrožovali mi, že mě rozčtvrtí a hodí novorozeným. Naše rasa je pěkně žravá. Druhej den hodně brzo ráno se mi podařilo pomocí magie, která mi ještě zbyla, roztáhnout kovový náramky na rukách a nohách. Všichni mučitelé totiž odešli na jídlo a to byla moje jediná šance. Pak jsem si vyčaroval ohnivej totem. Byl to pulzující totem stopu vysokej a vypadal jako vyřezanej z kusu polene. Sotva jsem se ho dotknul, vyskočili z něho dva ohniví elementálové.
„Jděte a palte,“ poručil jsem a ukázal na mříže.
Oba elementálové se poslušně vrhli proti mřížím, který se poslušně roztekly. Šel jsem za nima plnej hněvu a smutku s totemem v ruce. Ohniví muži zmasakrovali posádku věznice – šlo o šest skřetích mučitelů. Každej v okamžik smrti spatřil mojí tvář. Vzal jsem si svoje věci. Teda sekeru, oblečení, ohnivou dýku, bojovej plášť s podšitou kožešinou, tornu, měch s vodou a čutoru s chlastem. Do torny jsem uložil totem. Z mejch služebníků zbyl jenom jeden. Tak jsme šli. Po cestě jsme sejmuli ještě dva skřety a můj druhej elementál zmizel, jako když mávne proutkem. Vytáh jsem totem, kterej furt pulzoval.
„Však tvůj čas ještě přijde,“ zašeptal jsem a pohladil ho po kůře, která vypadala fakt věrohodně.
Uložil jsem ho do torny a vylezl z vězení. Venku byla tma a docela dost chladno, takže jsem se zabalil do pláště.
„Kam jdeš v tuhle pozdní dobu, bratře?“ vyrušil mě z chůze hlas hlídky, když jsem stanul u brány.
Už nejsi můj bratr, skřete. Jsem sice skřet vzhledem, ale duší jsem elementární šaman, zavrčel jsem si v duchu.
„Potřebuju načerpat síly. To, víš, ten zmrd furt kope a ne a ne se vzdát svejch zcestnejch myšlenek,“ odpověděl jsem huhlavě, takhle mluvil jeden z mejch mučitelů.
„Jasnačka, Echtele, hned ti votevřu.“
Přede mnou se otevřela brána a já prošel.
„Vrať se brzo, určo bude Charakanš chtít vědět, jak jste pokročili,“ houkl za mnou ještě strážnej.
„Jo,“ mávl jsem mu a šel pomalu k lesu.
Když jsem se najednou objevil mezi stromami ve skalách, došlo mi, že to nebylo jen tak. Totem pulzoval ohnivou silou. Během několika vteřin jsem ušel stovky metrů mezi skalama.
Hustý, pomyslel jsem si a vykročil dál.
Tímhle způsobem jsem ušel šedesát mil za jedinou minutu. A furt jsem byl v horách. Věděl jsem, že to bude dlouhá cesta, ale že nakonec ne až tak dlouhá, jsem nečekal. Usadil jsem se na kameni a sledoval východ slunce mezi skálama. Totem v tu chvíli přestal pulzovat. Vytáh jsem ho z torny a viděl, že je ohořelej. Rozmělnil jsem ho mezi prstama a nasál zbytek jeho elementární síly ohně. Popel se rozprášil do vzduchu mezi padajícíma vločkama. Zima už mi nebyla, protože jsem byl vnitřně vyhřátej z toho kouzlení.
A proč že vlastně jsem podstoupil to utrpení? Protože jsem byl u nás první šaman, kterej začal studovat konkrétní totemový kouzlo. Povolávání sluhů od Vládců elementálů – konkrétně ohnivce. Chtěl jsem to prosadit, jako bod studia. Jenže jsem se nesetkal s pochopením.
Doufám, že orkové budou vstřícnější. Teda pokud už tu magii nepoužívaj, pomyslel jsem si.
V tu chvíli jsem uslyšel svist křídel nade mnou. A hrůzou se mi zastavil dech. Obrovskej černej drak se blížil ke skále, kde jsem seděl.
„Do prdele,“ zaklel jsem a schoulil se mezi kameny. Doufám, že si mě nevšim.“
Drak se přibližoval a přistál kousek vode mě. Modlil jsem se, aby se tu moc nezdržoval. Jenže dračisko se pohodlně natáhlo a začalo si léčit rány. Krvácel z mnoha drápanců na těle. Podíval jsem se znovu na oblohu. Další drak letěl ze stejnýho směru, z kterýho jsem zmerčil toho černáka. Tenhle měl ale bronzově hnědou barvu, byl o něco menší a jakmile si všimnul ležícího černáka, zamáchal křídlama a přibližoval se rychlejc. Černák otočil hlavu nahoru a zavrčel. Postavil se na nohy a máchnul křídlama. Jenže v tu chvíli bronzovej zmizel v oblaku svý magie. A hned na to se objevil u černáka a zakousnul se mu do krku. Černák zařval hromovym hlasem. Soustředil jsem ten malej zbyteček síly, kterej mi zbejval a povolal jsem dalšího služebníka Vládců elementálů. Tentokrát povstal z kamenů, který mě obklopovaly.
„Buš do toho černýho draka,“ poručil jsem.
Golem se rozeběh a sebevražedně skočil po černákovi. Trefil se mu rukou do oka a vysklil mu ho. Vzápětí se roztek, když mu krev potřísnila tělo. Černák řval bolestí tak, že jsem si musel zacpat uši, aby mi působením jeho magie nepraskla. Po chvilce jsem omdlel, protože tlak v hlavě byl nesnesitelnej.
|
|
| Názory čtenářů |
21.08.2012 17:00
 Danny 
|
zajímavý, dynamický začátek. uvidím, jak to bude dál. |
21.08.2012 20:08
 fungus2 |
|
22.08.2012 12:48
 Stínohra 
|
Jo, dobrý... čte se to samo. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|