| „Vstávej Gnesisi!“ ozval se Hragbarův hlas, který mě dokonale probudil.
„Co se děje?“ zeptal jsem se, když jsem pomalu vstával.
„Venku je nádherně, sníh je roztátej,“ řekl Hragbar.
„Ano. Čas v pekelných dolech je jiný než ten tady. Zřejmě uplynul minimálně měsíc,“ konstatoval jsem.
„Jo tipoval jsem, že něco takovýho řekneš,“ přikývl můj pobočník. Vydáme se zpátky na jih?“
„Rozhodně. Nejdřív zjistíme, jaký je měsíc a pak se podle toho zařídíme. Nejdřív ale…“
„Pohřbíme Chirmaše,“ dořekl Hragbar. Myslel jsem na to a vykopal jsem za jeho chajdou hrob.“
„Jdeme na to,“ řekl jsem a vzal Chirmašovo tělo.
Uložili jsme ho do jámy, zasypali hlínou a z kamenů navršili mohylu.
„Odpočívej v klidu, kámo,“ řekl pak Hragbar.
„Stalo se,“ usmál jsem se.
„Jo, já vím,“ povzdechl si Hragbar. Půjdem?“
„Jdeme. Musíme také zjistit, jak se vyvinul ten konflikt Šaríše proti Kamolarovi a Dragouraašovi,“ řekl jsem a sbalil si své věci. A pak se vydáme hledat Chargaala. Záleží na tom, jak to vypadá s těmi spory a bitkami.“
Po několika minutách jsme sešplhávali zpět ke Kreghagu.
Po osmi dnech chůze jsme brzy ráno narazili na pozůstatek malého tábořiště nedaleko Kreghagu.
„Nejsem moc dobrej čtenář stop,“ prohlásil Hragbar. Ale mám pocit, že se tu někde pohybuje Kreghagská hlídka. Evidentně platí bojová pohotovost.“
„Což znamená, že každý skřet, který není z místního kmene, může být zabit,“ řekl jsem a sehnul se pro kus koženého pouzdra, který ležel kus od uhaslého ohniště.
„Nicméně nikde nevidím stopy krve,“ podotkl jsem po chvíli ticha.
„Jo a zdá se, že máme problém, mrkej na drát,“ řekl Hragbar a ukázal mezi skály.
Zvedl jsem hlavu a podíval se naznačeným směrem. Ukrývali se tam tři skřeti s luky v rukou. Další se pomalu trousili zpoza okolních skal. Dle stejnokroje – Bojový roh v zeleném poli vyšitý na hrudi – jsem poznal Kreghagské Garganovce.
„Buďte zdrávi,“ zazněl pozdrav ze Šrakramových úst.
Za ním postával Říhal, který odplivnul žvýkací tabák.
„I tebe zdravíme,“ řekl jsem a zvedl ruce v mírovém gestu.
„Předpokládám, že víš, co vás teď čeká,“ povzdechl si zaklínač.
„Vím to,“ kývl jsem hlavou. Hragbare, musíme jim dát svoje zbraně, jinak mají právo nás zabít.“
Hragbar pokýval hlavou a předal své zbraně Říhalovi, který pak odzbrojil i mě.
„Co bude dál, Šrakrame?“ zeptal jsem se.
„Bude se řešit precedens a to přímo se Šaríšem,“ řekl Šrakram. To může znamenat i vaši smrt.“
„Jak dlouho trvá bojová pohotovost?“ zeptal jsem se.
„Nemůži ti to říct, Gnesisi,“ zamračil se Šrakram a nenápadně mrknul. Pojďte. Chci být zítra ráno v Kreghagu.“
Všichni jsme nasadili ostré tempo. Osmičlenná hlídka v čele se Šrakramem a já s Hragbarem mezi nimi.
Gnesisi, nevím zda mě slyšíš, nicméně situace je vážná. Bojová pohotovost trvá již měsíc a půl. Zvědové přinesli zprávy o spojení Dragouraašových a Kamolarových oddílů, kteří postupně táhnou Chewlapskými horami a snaží se na svoji stranu strhnout nějaké další kmeny. Zatím se k nim nikdo nepřipojil, stejně tak se na naše žádosti nepřipojil nikdo k nám. Šaríš je nanejvýš opatrný. To jen abys věděl, že se může zachovat velice zbrkle.
Tato slova mi zazněla po chvilce chůze. Šrakram se ohlédl a nenápadně pokýval hlavou. Dvakrát jsem mrknul a odkašlal si. Všiml jsem si mírného úsměvu, který mu ihned přimrzl na rtech a výraz soustředění byl vystřídán hrůzou.
I já jsem pocítil jakési šimrání v zátylku.
„Všichni k zemi!!!“ zařval jsem a skočil jsem stranou k zemi.
Skrze svištění šípů, které kosily zmatenou hlídku jsem se plazil k ležícímu Říhalovi.
„Jsou všude kolem! Dej mi moje zbraně!“ křikl jsem na něj.
Říhal chvíli váhal, ale podal mi pak meč, tesák i dýku. Hragbar ležel kus od nás se šípem v rameni.
Jsi v pořádku? Vyslal jsem k němu myšlenkou formuli dorozumívacího zaklínadla.
Jo jsem. To rameno kurevsky bolí. Zazněla odpověď.
Pokuste se zdrhnout, zaslechl jsem v mysli Šrakramův hlas.
Po chvilce šípy létat přestaly a my zaslechli dusot kroků, které se přibližovaly.
Pomalu jsem se zvedl a ihned se uhnul ráně sekáčem. Pěstí jsem srazil soupeře k zemi.
„DOST!!!“ zařval jsem a zároveň jsem uvolnil magické zaklínadlo Věrnost.
Všichni skřeti strnuli ve svých pozicích a dívali se na mě. Byli to Hegzerští ostrodlaci, jedni z nejobávanějších bojovníků jejich kmene, což jsem poznal podle jejich tetování v obličeji, které vyvolávalo hrůzu i mezi skřety.
„Mám pocit, že nastala patová situace,“ rozhovořil jsem se a přitom stále dodával magii do svých slov.
„Patriarcha stojí před vámi a jeho pobočník leží zraněn vaším šípem. Jak bych se měl zachovat podle vás?“
„Zabít viníka,“ odpověděli ostrodlaci jako jeden muž.
„Ano, to bych měl udělat. Avšak já mám lepší řešení. Vy se přidáte ke mně a společně ukončíme začínající bitvu, protože je tu mnohem důležitější záležitost,“ cítil jsem stoupající napětí a krůpěje potu, které se mi řinuly z čela.
„Souhlasíme,“ řekli všichni jako jeden po dvou minutách ticha.
V tu chvíli jsem přestal dodávat magii a uvolnil sevření kouzla. Všichni se viditelně uvolnili. Ze země se zvedl Hragbar, Říhal a Šrakram. Ostatní z hlídky byli mrtví. Ostrodlaků kolem nás postávalo jedenáct.
„Co teď?“ zeptal se nejvyšší z ostrodlaků.
„Půjdeme do Kreghagu,“ řekl jsem, setřel jsem pot z čela a připevnil si zbraně k opasku.
„Všichni zemřeme,“ namítl další ostrodlak.
„Chceš snad říci, že nevěříš Patriarchovi!?“ zeptal se výhrůžně Hragbar a zalomil šíp v ráně.
„Ne můj pane,“ sklopil zrak ostrodlak.
„Tvé jméno?“ zeptal jsem se ho.
„Sanskrt, pane,“ řekl skřet.
„Budu si to pamatovat. Musíme pokořit lidské plemeno a ty ostatní, kteří jim budou pomáhat,“ řekl jsem. Vše kolem zařídím já a můj pobočník Hragbar. Proto teď půjdeme do Kreghagu.“
„Pane,“ oslovil mě Sanskrt, když jsme pohřbili mrtvé.
„Mluv Sanskrte,“ řekl jsem.
„Za námi jde další oddíl ostrodlaků vedený velitelem Dragouraašem a pravidelná vojenská skupina našeho kmene. Máme den náskok,“ rozhovořil se.
„Cenná informace. Díky. Zařídíme se podle toho,“ zamračil jsem se. Musíme to stihnout co nejdříve. Vezměte si jen to nejnutnější, poběžíme.“
Vyběhli jsme o pár minut později a udržovali vysoké tempo osm hodin. Když jsme asi v poledne dorazili na dohled Kreghagu, spatřili jsme obléhací stroje, které naplno pracovaly.
„Pozdě,“ hlesl Sanskrt.
„Ne,“ řekl jsem. To jsou Sukbovští, kteří byli asi na cestě dříve.“
„Už to vidím, pane. Mají stejnokroje s černou vlčí hlavou v bílým poli,“ řekl ostrodlak, když si pozorně prohlížel bojující obléhatele.
„Mají dokonce jízdu,“ podotkl Hragbar.
„Vlkodlaci,“ řekl jsem. Rozhodli se urvat si svůj kus kořisti.“
„To bude Acharamirova smečka. Co já vím, tak už dlouho koketují se Sukbem a Lešlinkem,“ pronesl Šrakram po chvíli pozorování.
„Ty vlkodlaky budeme muset nějak přesvědčit,“ protáhl jsem. Ví o nich někdo něco víc?“
„Jen Acharamir má zájem spolupracovat se skřety. Jeho smečka je neskutečně nenažraná, chtějí čerstvé maso. Možná by se toho dalo využít,“ řekl Šrakram.
„Uvidíme. Jak je na tom Acharamir s intelektem?“
„Vyšinuté zvíře. Maniak, ale ne úplně vylízaný,“ řekl Šrakram. Smečku udržuje silou a ostatní vůdci vlkodlačích smeček v kraji s ním nechtějí mít nic společného.“
„Velmi dobře,“ pokýval jsem hlavou. Tak to ukončíme.“
Chvíli jsem soustředil magickou sílu, která mi začala pulzovat v hlavě odkud jsem ji přesunul do rukou, z nichž jsem ji uvolnil. Hragbar se na mě podíval.
Potřebuji i tvou magickou sílu, předal jsem mu myšlenkami rychlý vzkaz.
Hragbar kývl a soustředěně zavřel oči.
Nechal jsem uplynout kouzlo Patriarchovo zklidnění.
Po chvilce se zastavily všechny stroje a ustala střelba z hradeb. Všichni skřeti se obrátili směrem, kde jsem stál.
„Patriarcha přichází provést změny ve vašich životech!“ zařval jsem a znásobil výkřik svojí magickou silou podpořenou také Hragbarovou magií.
Chvíli bylo ticho.
„Sláva Patriarchovi!!!“
Všichni skřeti se rozburáceli a několikrát to opakovali, přičemž bušili zbraněmi do svých štítů. V ten okamžik jsem usekl proud magie.
„Pojďte za mnou. Čeká nás uvítat zbylé Hegzerské,“ řekl jsem ke svojí skupince.
Pomalu jsme procházeli bitevním polem, kde se rozdávalo víno ze zásob Kreghagu. Cestu mi zastoupil mohutný člověk zarostlý ryšavou srstí doprovázený ženou podobného vzhledu.
„Ustup Acharamire,“ oslovil jsem ho.
„Jsi Patriarcha?“ zeptal se úsečně.
„Patriarcha Gnesis,“ řekl jsem. Pokud mi něco chceš, připoj se k mojí skupině, mám ještě dnes dost práce.“
Vlkodlak zakoulel svýma krví podlitýma šedýma očima, ale po chvilce spolu se ženou ustoupili a zařadili se za Hragbara. Takto jsme došli před otevřenou bránu Kreghagu, kde stáli oba velitelé, Šaríš i Kamolar. Oba se mírně uklonili.
„Netušil jsem, že situace už uzrála, můj pane,“ řekl Kamolar.
„Už je to tak, Kamolare,“ oplatil jsem úklonu. Musíme jednat rychle. Vyšlete posla Dragouraašovi, ať dorazí co nejrychleji. Pak vyšlete co nejvíce poslů do blízkých kmenů. Poselství je velice jednoduché – Patriarcha se již objevil a hodlá dobít Ardenopomský kraj. Ať se vyzbrojí a přitáhnou se svými zástavami sem ke Kreghagu – zde bude výchozí bod pro celou výpravu proti lidem a ostatním nižším rasám.“
„Nebudeme to projednávat tady, můj pane,“ řekl Šaríš. Pojďte všichni za mnou, něco pojíme a popijeme. Předtím ještě vyléčíme Hragbara. S plnýma břichama se jedná dycky líp.“
„Dobrá. Je toho více, takže pojďme,“ vyzval jsem je.
„Takže,“ protáhl jsem po obědě ve velkém sále Arény.
Seděli jsme u velkého stolu, který se táhl celým sálem. U stolu seděli Kamolar, Šaríš, Hragbar, Šrakram, Říhal, Acharamir se svojí družkou, jedenáct ostrodlaků v čele se Sanskrtem a já.
„Posli již odešli,“ řekl Šaríš.
„O to jsme se postarali společně,“ doplnil ho Kamolar.
„Já se chci zeptat,“ zahromoval Acharamir, jemuž našeptávala jeho družka.
„Právě jsem se k tomu chtěl dostat, Acharamire,“ řekl jsem. Když se připojíte k nám, můžu slíbit solidní kořist.“
„Maso. Čerstvý lidský maso. I elfí a taky trpasličí,“ zachraptěl lačně vlkodlak.
„V tom nevidím problém,“ řekl jsem a potlačil pocit znechucení.
„Tak v tom případku jsme domluvený,“ zaklokotal zvláštním smíchem Acharamir.
„Kolik vás je?“ zeptal jsem se ho.
„Šestadvacet,“ řekl. Ale vyslal jsem dva honce, aby přivedli další vlkodlaky. Počítám, že za pár dní nás může bejt tak čtyřicet nebo padesát. Víc asi ne, protože ostatní vůdci klanů jsou neskutečně zbabělý sráči. Furt se bojej, že elfové nebo trpaslíci vykovaj ňáký stříbrný šípy nebo tak něco.“
„Ty a tvoje smečka strach nemáte,“ konstatoval jsem.
„Přesně tak. Můžete s náma počítat. Čtyřicítku nebo padesátku jezdců zvládnem. Jenom Chaihra, to je moje přítelka, a já nebudem nikoho vozit. Dohlídnem na všechno vokolo,“ řekl vlkodlak. Ňáký zkoušenosti už máme.“
„Výborně,“ pronesl jsem. Na jejich jízdu sice nemáme, ale tohle jim může dát zabrat.“
„Mám návrh, můj pane,“ ozval se Kamolar.
„Sem s ním,“ řekl jsem.
„Co kdybychom zapojili i Pasáky draků divokatců?“
„Chceš říci, že by se k nám přidali skřeti, kteří dohlíží na divoké draky?“ zeptal jsem pochybovačně.
„Můžeme k nim vyslat posla,“ řekl Šaríš.
„A ví vůbec někdo, kde se nacházejí?“ ozval se Šrakram.
„Dobrý úkol pro schopné stopaře. Když je najdeme a oni se připojí byť později, budeme mít něco jako železo v ohni,“ řekl jsem. To znamená vyčlenit stopaře.“
„Já vám něco řeknu,“ zahuhlal Acharamir. Tyhle skřety je hodně těžký vystopovat, protože se nepohybujou skoro vůbec po zemi. Lítaj na těch svejch velkejch bestiích. Moje přítelka zná místo, kam choděj pít. Stačí jeden posel a Chaihra ho tam dovede.“
„Hragbare, ujmeš se toho?“ otočil jsem se na svého pobočníka.
Nemyslíš, že mě bude zapotřebí tadyk? Vyslal ke mně krátký dotaz v myšlenkách.
Zvládnu to, neboj se. Tohle bude dost delikátní a ty jsi jediný, komu tohle můžu svěřit, odpověděl jsem mu v rychlosti.
„Spolehni se Gnesisi. Kdy mám vyrazit?“ odpověděl po chvíli.
„Dejme tomu pozítří ráno?“ otočil jsem se na vlkodlaky.
Acharamir pohlédl na svoji přítelku, která mlčky přikývla.
„Chaihra a Ctiram, můj kámo, pojedou s tvým pobočníkem,“ řekl pak.
„Výborně,“ řekl jsem a upil vína z poháru před sebou. Teď musíme uvítat zbytek Hegzeřanů. A další poradu si dáme ještě večer na tomto místě.“
S těmito slovy jsem se zvedl. Ostatní osazenstvo mě napodobilo a následovali mě ven.
„Můj pane, neodvažuji se odporovat tvému velení, jen bych si rád ujasnil jisté věci s velitelem Šaríšem,“ promluvil ke mně Dragouraaš, když jsme se všichni setkali za Kreghagem.
„Na vyjasnění bude vždy dost času potom. Teď vaše osobní spory musí ustoupit důležitějšímu cíli všech skřetů,“ řekl jsem a chystal se uvolnit další magickou sílu.
Nech to bejt, Gnesisi. Je náš, zaslechl jsem Hragbarovu myšlenku. Tím, co jsi řekl, ho máš v hrsti. Dragouraaš je pověstnej svojí ctí ostrodlaka.
„Jak říkáš, můj pane,“ uklonil se Dragouraaš.
„V tom případě nás následuj v boji. Do večera dejte vojákům volno, víno a jídlo pouze na příděl. Šaríši ty zařiď zásoby na cestu. Hragbare připrav se na pozítřejší cestu. Acharamire vyber si jezdce mezi skřety – doporučuji Dragouraašovy ostrodlaky – a pusť se do cvičení jízdy. Kamolare ty pověř dva skřety kontrolou všech dobývacích strojů a dohlédni na to, ať je to co nejdříve vyřízeno, případné opravy provedeny a tak dále. Dragouraaši pro tebe mám další úkol. Potřebuji dva ostrodlaky, kteří jsou zároveň dobří stopaři.“
„Najdu je, můj pane. Jaký bude jejich úkol?“ zeptal se Dragouraaš.
„Za pomoci vhodného maskování musí projít přes hranice našeho území a zjistit, jaká je situace mezi lidmi Ardenopomského kraje. Máme nějakou výstroj ukořistěnou trpaslíkům?“
„Něco se najde, Gnesisi,“ řekl Šrakram. O to se postarám společně s Dragouraašem ze své pozice zaklínače.“
„Výborně, Šrakrame,“ řekl jsem. Pusťme se do toho. Jen připomínám, večer se všichni sejdeme ve velkém sále, chci vědět, kolik nás tu je. To je úkol pro všechny velitele i pro tebe Acharamire. Doufám, že mezitím dorazí další.“
„Rozkaz, šéfe. My teď pudem vybrat jezdce, trochu cvičit a večír přídem,“ zahlaholil vlkodlak za souhlasného kývnutí jeho přítelky.
Velitelé kývli a s mírnou úklonou odešli plnit úkoly. Šrakram se připojil k Dragouraašovi. Acharamir zasalutoval a odešel spolu se svojí přítelkou. Zůstali jsme stát před bránou do Kreghagu. Já, Hragbar, Říhal a Sanskrt se svými ostrodlaky.
„Můj pane, jaký bude náš úkol?“ zeptal se Sanskrt, když se velitelé se zaklínačem a vlkodlaci ztratili mezi skřety před městem.
„Ty se stáváš kapitánem mé osobní gardy. Ostatní ostrodlaci z tvé skupiny ti budou podřízeni,“ řekl jsem a napřáhl k němu pravici.
„Nevím, jestli všichni budou souhlasit,“ řekl Sanskrt stísněným hlasem a otočil se na své druhy.
„Vybral si tě Patriarcha a ten je nadřízenej ostrodlacký cti,“ promluvil k němu nejvyšší z ostrodlaků.
Ostatní tiše kývli.
„V tom případě mi bude ctí ti sloužit, můj pane,“ řekl Sanskrt s úsměvem a sevřel moji pravici.
„A co já?“ ozval se Říhal dotčeně a odříhl si.
„Myslel jsem i na tebe Říhale,“ usmál jsem se. Hragbare, zatím si zařiď zásoby na cestu a domluv se s Acharamirem, večer si promluvíme. Sanskrte, vezmi chlapy a projděte se mezi vojáky. Zjistěte všechno, co se šeptá i o čem se mluví nahlas. Nenápadně. Říhale ty pojď se mnou.“
Mí skřeti se rozešli splnit zadané úkoly a já vykročil do Kreghagu s Říhalem v patách.
„Se vomlouvám Gne… pa… pane, že ruším tvo… va… vaše myšlenky, ale…“ vykoktal ze sebe Říhal po chvilce tiché chůze.
„Pro tebe jsem Gnesis Patriarcha a mluv se mnou normálně, proboha. To by byla špatná vizitka nositele Patriarchovy standarty,“ řekl jsem a podíval se na něho.
Říhal vytřeštil oči, přestal žvýkat tabák a zastavil se.
„Taková pocta pro vobyčejnskýho hlídkaře?“ vychrlil ze sebe, odplivl nedožvýkaný tabák a zhluboka si odříhl.
„Děláš čest svému jménu,“ řekl jsem a pousmál se. Jako nositel Patriarchovy standarty se podle toho však musíš také chovat.“
„Takže konec říhání,“ kývl hlavou Říhal.
„Zůstaň přirozený. Říhání ti nezakazuji, jen to chce správně odhadnout situaci, kdy je to namístě,“ řekl jsem, když jsme došli před arénu.
Odchytl jsem jednoho spěchajícího skřeta.
„Přines tady pro mého vlajkonoše dlouhé kopí, jehlu, pevnou nit, barvy a látku na praporec,“ přikázal jsem mu.
„Rozkaz, můj pane,“ uklonil se skřet a odspěchal.
„Už tušíš, co budeš mít za úkol?“ obrátil jsem se na Říhala.
„Jasně, že mám tušáka,“ zakřenil se Říhal. Spolehni se, večír to bude hotový.“
„Výborně,“ řekl jsem. Chvíli počkáme, až to přinese.“
Nemuseli jsme čekat příliš dlouho, protože jsem spatřil dva skřety, kteří přinášeli požadované náčiní.
„To je tady pro Říhala,“ řekl jsem jim. Budu rád, když ho odvedete na tiché místo, kde bude moci nerušeně pracovat. Přineste mu trochu jídla a vína z mého přídělu.“
„Díky, Gnesisi,“ usmál se Říhal a uklonil se.
Chvíli jsem se díval, jak společně všichni tři skřeti odcházeli. Pak jsem se otočil a zamířil do arény.
„Jak jsme na tom, pánové? Budu vás vyzývat jmény, koho neznám na toho ukáži. V tom případě ho poprosím, aby se představil. První prosím Šaríš,“ zahájil jsem večerní poradu opět ve velkém sále arény.
„Můj pane,“ začal Šaríš. Zásob je dost. Nechal jsem otevřít sýpky s rýží a kukuřicí, ještě teď se pečou placky a vaří se rýže do cestovních směsí. Lovci se vydali do okolí a přinesli ryby, kančí, jelení a zubří maso, které se zpracovává. Ještě se mi nevrátila jedna skupina lovců, čekám je každou chvíli, abych mohl uzavřít tuhle věc.“
„Skvěle. Dále Dragouraaš.“
„Můj pane,“ řekl velitel Hegzeru. Dva stopaři jsou připraveni na cestu do Ardenopomského kraje, čekají za dveřmi. Dále jsem promluvil s Acharamirem ohledně jezdců, co vzešlo z této domluvy, nechám na něm. Poslední sčítání přítomných vojáků hovoří o zhruba dvou tisících, které jsou shromážděny jak ve městě, tak i kolem města.“
„Výborně. Teď poprosím Acharamira.“
„Takže veliteli,“ začal vlkodlak, po jehož boku seděla jeho družka. Během dneška přiběh jeden z honců a přived deset vlkodlaků, čímž náš počet stoupnul na třicet šest. Vybral jsem ve spolupráci s Dragouraašem třicet čtyři jezdců. S nima jsme cvičili a připravujem dalších deset jako rezervu. Po dohodě s náčelníkem, teda s Dragouraašem, jsme vymysleli zajímavou vrhací zbraň. A tou by pak byl vybavenej každej jezdec. Jedná se o masivní ne moc dlouhý kopí a na tupou část jeho dlouhýho ostří se namotá koudel, která se před vrhnutím zapálí. Výsledek jsme vozkoušeli a jak ti určitě Dragouraaš potvrdí, je to fakt dost dobrý.“
„Tak to je skvělá zpráva. Zítra dopoledne naplánujte další zkoušku, chci vidět, jak to vypadá,“ řekl jsem. Dále poprosím Kamolara.“
„Můj pane,“ nadechl se Kamolar. Kontrola byla provedena už se stroji kmene Ugnúrců, kteří dorazili před hodinou. Počet strojů je dvaadvacet. Dvacet z nich je ve velmi dobrém stavu, jeden vyžadoval výměnu vrhacího ramene, což bylo před půl hodinou dokončeno a druhý je potřeba od základu promazat a vyměnit obě vrhací ramena, což je v plánu během zítřka. Obsluhující vojáci byli vymezeni jako zvláštní jednotky. Již mají své velitele, kteří podléhají přímo tobě.“
„Skvěle,“ řekl jsem. Zítra mi je sem všechny pošli, potřebuji si s nimi promluvit.“
„V kolik hodin?“
„Řekněme půl hodiny před polednem, to už snad budu mít za sebou přehlídku jízdy,“ odpověděl jsem. Vidím zde tři nové tváře. Takže prosím, ty náčelníku.“
Ukázal jsem na jednookého skřeta, před nímž ležela přilbice se srnčími parůžky.
„Můj pane, jmenuji se Gruhargoov a jsem velitelem Gruharovců. Vydal jsem se sem se svými skřety, jakmile jsme přijali posla. Je nás řekl bych dost, hlavně stopařů, lovců a šamanů. Jak jistě víš, náš kmen není příliš bojechtivý, ale naši šamani jsou mezi skřety pověstní.“
„Beru to na vědomí. Cením si vaší přítomnosti a též tebe budu úkolovat. Stáváš se velitelem průzkumníků. Využij své stopaře a šamany, přiber i lepší stopaře z jiných kmenů. Budete opatrně postupovat nepřátelským územím a mapovat stav bojeschopnosti lidí a jejich pomocníků.“
„Jak říkáš, můj pane,“ kývl Gruhargoov hlavou.
„Nyní poprosím tebe,“ řekl jsem a ukázal na bělovlasého skřeta s bojovou protézou místo levé ruky.
„Jsem Ziaslash,“ představil se sípavým hlasem. Jsem náčelníkem Zisalovců a se mnou přišli všichni naši berserkové včetně nově vycvičenejch kapitánů, který nás umí skvěle natěšit do boje.“
„Vím o vás Zisalovcích, že jste jedni z nejlepších berserků. Velice cenná podpora,“ řekl jsem.
Pak jsem ukázal na posledního neznámého skřeta. Byl dost tlustý, přičemž ovšem vynikaly i jeho svaly pod lehkým koženým oblekem.
„Nyní prosím, ty,“ řekl jsem.
„Muj pane, jsem Uglúk,“ vyštěkl vysokým pisklavým hlasem. Přived jsem všechny berserky kmene Ugnúrcu, kerejm velim ja po posledne bitce načelnika Ugruhara a mě.“
„Další berserkové a další z těch nejlepších. Buďte vítáni,“ řekl jsem. Pokyny pro berserky vydám zítra po přehlídce. Pro tuto chvíli je to vše. Týden počkáme na další příchozí, po tuto dobu bude jídlo a pití na příděl. Náčelníci a velitelé budou dohlížet na cvičení a vše, co souvisí s jejich povinnostmi. Pánové, nyní mohu s klidem říci, že nastává válečný stav. Všichni znáte zákon. Neposlušnost a odmítnutí rozkazu se bude trestat smrtí. Náčelníci i velitelé mohou odejít. Zůstane zde Hragbar, Sanskrt, Acharamir s přítelkou a Říhal.“
Náčelníci a velitelé se zvedli. Jen Dragouraaš se pak zarazil.
„Ti dva stopaři ať přijdou,“ kývl jsem na něho.
„Budeš velmi překvapený, můj pane,“ usmál se velitel Hegzeru a odešel.
Chvíli bylo ticho, když se za ním zavřely dveře. Pak se ozval hluk bitky a dveře se rozrazily. Dovnitř vlétli dva trpaslíci doprovázení Šrakramem následováni náčelníky a veliteli.
„Gnesisi, zastav ty hovada,“ zalykal se smíchy zaklínač.
Trpaslíci se potýkali s náčelníky a veliteli, kteří byli naprosto konsternováni. Tedy kromě Dragouraaše, který horko těžko zadržoval smích.
„Uklidněte se, prosím!“ překřičel jsem hluk bitky.
Chvíli jsem čekal, než se skřeti uklidnili. Oba trpaslíci se uklonili a zasunuli sekery.
„Gharuk a Degrul se hlásí na průzkum, můj pane,“ řekl jeden z nich.
V ten okamžik se oba trpaslíci na chvíli odkryli v pravé podobě. Všem se objevili hegzerští ostrodlaci odění do trpasličích zbrojí.
„Tak, co na to říkáš Gnesisi?“ zeptal se Šrakram.
„Jsem velice potěšen. To je tvá práce, Šrakrame?“ zeptal jsem se.
„Ve spolupráci s Dragouraašem,“ řekl zaklínač.
„Nějaké nové kouzlo?“ optal jsem se po chvilce prohlížení obou skřetů v trpasličích podobách.
„Zaklínačský lektvar,“ řekl Šrakram.
„Jak dlouho vydrží?“
„Jedna dávka na tři dny. Pracuje se na výrobě a vylepšování.“
„Může to někdo prohlédnout?“ zeptal se Gruhargoov.
„Jen někdo s velice pokročilou magií. Magické pole tohoto lektvaru není zcela nepřekonatelné,“ vysvětlil Šrakram.
„Pošlu sem Igramaga,“ řekl náčelník Gruharovců. Je to můj nejschopnější šaman, třeba vám pomůže na vylepšení.“
„Skvělá práce. Pokračujte dále. Dám vám na to dva dny. Pak mi přijďte říci, jaké jsou výsledky, abychom Gharuga a Degrula mohli vyslat,“ řekl jsem.
Po těchto slovech se skřeti rozešli. Zůstali jen Sanskrt, Říhal, který svíral novou standartu, Hragbar, Acharamir se svou družkou a já.
Znovu jsme se posadili ke stolu, jen Říhal zůstal stát.
„Hragbare,“ oslovil jsem svého pobočníka. Jsi připraven na cestu?“
„Jenom naberu nějaký zásoby a ráno můžu vyrazit,“ řekl Hragbar a otočil se na Acharamira a jeho družku.
„Kdy maj vyrazit?“ zeptal se Acharamir.
„Nejlépe před úsvitem,“ řekl jsem.
„Nejni problém,“ řekl vlkodlak, když jeho družka kývla.
„Výborně. Odpočiňte si. Já si ještě promluvím s Říhalem a Sanskrtem,“ pronesl jsem.
Vlkodlaci vstali a odešli následováni Hragbarem.
Budu tě informovat o zajímavostech, které pro mě Sanskrt bezesporu má. Jen naslouchej vnitřně, poslal jsem myšlenku svému pobočníku.
Jasně, zněla odpověď, když se zavřely dveře.
„Tak Sanskrte, poslouchám,“ vybídl jsem kapitána své gardy.
„Můžu tadyk před Říhalem?“ zeptal se.
„Nositel Patriarchovy zástavy může vědět o mnohém. Navíc jsem si jistý, že ví, co by ho čekalo, kdyby náhodou neudržel jazyk za zuby,“ řekl jsem a pohlédl na Říhala.
Ten se mírně zašklebil, decentně si odříhl a uklonil se. Sanskrt se zasmál a začal hovořit.
„Z každýho skřeta čiší naprostá loajalita k tvýmu majestátu, když to řeknu vznešeně. Všichni jsou natěšený do boje. Některý o tobě ví, že jsi zvítězil v soutěži o Rudý kyrys. Všichni, kdo sledovali zápas si pamatují na podivnou střelu, která zasáhla tvýho soupeře v boji o postup do finále. Je tu pár Gžarachorců, který přísahaj, že znaj tvý rodiče. Pak Kreštarci, který tvrděj, že nějakej Gnesis zmizel při jednom z lovů, jenže se neshodnou na jeho věku. Všichni jsou ochotný položit za tebe život a jít s tebou až do pekelnejch dolů.“
„Je možné, že tu jsou Gžarachorci i Kreštarci bez náčelníků?“ zeptal jsem se udiveně.
„Zapeklitá věc,“ kývl hlavou Sanskrt. Ty, na který jsme narazili se tadyk se zdrželi po soutěži a o svejch kmenech neví, jestli jsou na cestě.“
„Uvidíme,“ řekl jsem. Ještě něco, Sanskrte?“
„To je všechno, můj pane,“ řekl ostrodlak.
„Výborně. Jdi si odpočinout, což platí i pro tvé druhy,“ řekl jsem a vstal.
Ostrodlak kývl hlavou, zvedl se a s mírnou úklonou opustil sál.
„Skvělá práce, Říhale,“ otočil jsem se na svého nositele zástavy.
„Děkuju, Gnesisi,“ kývl hlavou Říhal. Černá je barva noci – času Kaichara, bílá lebka je znakem Hnikrany a ten zlatej meč křížem přes lebku symbolizuje sílu Kawra bijce.“
„Křížení božských sil,“ řekl jsem a pokýval hlavou.
„Myslel jsem, že ten motiv bude jedinej správnej na praporec pro Patriarchu,“ řekl Říhal a potlačil říhnutí.
„To ti musím dát za pravdu,“ řekl jsem a vstal. Jdeme se vyspat. Čekají nás náročné dny.“
Říhal kývl a zhluboka si odříhl. Pak jsme společně opustili sál arény.
|
|
fungus2 