„Měl jsi neskutečné štěstí,“ oslovil mě Šrakram, když přišel do mé kobky.
„Za dost vděčím tobě, zaklínači,“ řekl jsem a přibrousil tesák.
„Co jsi zač Gnesisi? Cítil jsem tu magii, která ti proudila tělem,“ pohlédl mi do očí.
„Až přijde správný čas, poznáš to,“ řekl jsem vyhýbavě a vzdoroval jeho pohledu.
Cítil jsem proudění zaklínačovy magie. V duchu jsem uchopil kouzelné slovo, které se jmenovalo Varování a vypustil ho skrze oči. Šrakram mírně zamrkal a pomalu si sedl na zem.
„Myslím, že vím, co jsi zač,“ zachraptěl po chvilce, kdy zíral do země.
Mlčel jsem a posadil se naproti němu.
„Za rok a čtvrt se čeká jeho příchod,“ řekl a podíval se na mě.
Mírně jsem pokýval hlavou.
„Nikomu to neříkej. Musí mě uznat všichni, pak teprve budu mít veškerou moc pokořit všechny ostatní rasy v Ardenopomském kraji,“ řekl jsem.
Vybavila se mi Ganoširova tvář, která s úsměvem přitakala.
„Tohle je začátek,“ kývl Šrakram. Teď už chápu ten guláš. Jsi bohy vyvolený.“
„Znamením Boží můry,“ řekl jsem a svlékl si kazajku.
Šrakram se na mě chvíli díval. Pak se zvedl.
„Myslím, že uhodnu dnešního vítěze,“ zašklebil se a vstal.
„Nic není úplně jasné,“ řekl jsem. Ale lhal bych, kdybych řekl, že si nevěřím.“
„Škoda, že jsem prošvihl sázky. Výjimečně bych si vsadil,“ zasmál se a odešel.
„Chcete vědět jaký budou dvojičky!?“ zařval velitel do železného kornoutu.
Na ochozech to zahučelo. Já už stál v aréně vedle Hragbara a Urgulara. Kurgras stál kousek od naší skupinky. Všichni jsme stáli pod velitelskou lóží a čekali na rozlosování.
„Nějak neslyším!“ zařval znovu velitel.
„Chceme!!!“ ozvala se odpověď od diváků.
„Můj kamarád Stejblo mi přinese váček,“ protáhl pak.
„Tak dělej ty kreténe. Mazej pro ty barevný kameny,“ zazněl po chvilce tlumeně jeho hlas, což rozesmálo všechny diváky.
„Vy se taky musíte smát všemu, co!?“ zasmál se velitel.
„Už to tady máme. Takže já poprosím všechny čtyři soutěžící borce, aby z kapes kazajek vytáhli svoje kamínky a ukázali je.“
Všichni jsme sáhli do jediné kapsy, kterou měla kožená kazajka, v níž jsme byli oblečeni. Já měl ohnivě rudý, Hragbar temně fialový, Urgular brčálově zelený a Kurgras sněhově bílý. Když jsme pozvedli ruce, kamínky se rozzářily oslepujícím svitem.
„Teď sáhnu do váčku, kde mám jenom dva. Nováčci budou přidělený podle barvy, kterou vytáhnu!“
„Hragbar!!!“ otřásly se ochozy řevem.
„Uvidíme jak se zabarví první kamínek!“ zařval velitel a hrábnul do váčku.
Vytáhl kamínek, který všechny téměř oslepil zeleným svitem.
„Urgular bude bojovat proti…“ začal velitel.
V tu chvíli se kamínek zbarvil do ruda.
„… Gnesisovi!!!“ dokončil.
Ozval se potlesk, pískot a údery zbraní o štíty.
„Je tedy jasno, kdo bude bojovat proti Kurgrasovi,“ řekl velitel.
„Ukázat!!!“ začali skandovat diváci.
Velitel chvíli vyčkal, než se uklidnili a sáhl do váčku podruhé. V jeho ruce zářil bílý kamínek, který se po chvilce rozsvítil fialovým světlem. Ozval se jen vzdech mnoha skřetů a pak se aréna chvíli topila v jekotu. Když se diváci trochu uklidnili, velitel pokračoval.
„Zopakuju pravidla následujících bojů. Úkolem bojovníků je svýho soupeře odstavit tak, aby ho nezabil. Půl minuty může sraženej borec ležet, pak teprve je prohlášenej za poraženýho. Dohlíží zase Šrakram. První bude bojovat…“
„Hragbar!!!“ přerušil velitele hromový jekot arény.
„Vyhovujeme přání arény!!“ přeřval diváky velitel.
Pak se aréna v tu chvíli utopila ve směsici pískotu, řevu a zvuků několika bitek.
Z otevřené branky přišel Šrakram, který se s námi pozdravil.
„Urgular a Gnesis půjdou do velitelské lóže a Kurgras s Hragbarem zůstanou tady,“ s těmito slovy pokynul mě a Urgularovi. Z velitelovy lóže se spustilo kovové schodiště. Skřet, který stál nahoře na nás netrpělivě zamával. Urgular zasunul meč i tesák a šel po schodech do lóže. Když stanul nahoře, šel jsem také.
„Jsem Stejblo. Vy si dřepněte tu a valte vočiska. Za chvilu vás to taky čaka,“ řekl rozdychtěně a ukázal nám na polstrovaná křesla poblíž velitelova sedadla. Sám si sedl na stoličku vedle.
Vyměnili jsme si s Urgularem pobavené pohledy a usedli. Viděli jsme krásně na místo, které teď bylo v aréně vymezené jen pro Kurgrase, jeho soupeře Hragbara a soudce – zaklínače Šrakrama.
„Těšte se,“ řekl velitel, když si sedl na své místo. Kurgras s těma šavlema docela válí. I když na druhou stranu Hrbáč mě hodně mile překvapil. Tipuju, že ho ale Kurgras rozmasíruje. Taky jsem teda zvědavej na vás.“
Urgular mlčel a já se v duchu usmíval.
Oba jsou dost dobří, pomyslel jsem si. Jenže Kurgras stárne, Hragbar má tedy výhodu daru mládí.
Usadil jsem se pohodlněji a sledoval Šrakrama, který zatroubil na bojový roh.
V tu chvíli se rozpoutalo peklo. Kurgras vyrazil šavlí v levé ruce. Hragbar kroužením meče ránu vykryl. Sekerou na poslední chvíli vykryl i ránu druhou šavlí. Soupeři od sebe odskočili a chvilku kolem sebe kroužili. Oba zachovávali mlčení. V aréně to však vřelo. Řev přešel do monotónního bušení zbraní do štítů.
Následovala výměna několika rychlých výpadů. Hragbar po té padl k zemi. Na hrudi se mu táhl krvavý škrábanec. Kurgras odstoupil dva kroky nazad na Šrakramův pokyn. Zaklínač přiběhl k Hragbarovi, který už zlostně vstával. Otřepal se a připravil se k boji. Kurgras mu pokynul šavlemi. Hragbar ukročil doprava a česal vzduch mečem. Jednooký skřet vyrazil. Čepele se srazily a Hragbar udeřil sekerou. Kurgras vykryl na poslední chvíli druhou šavlí. Hragbar toho ihned využil a udeřil ho hlavou do obličeje. Kurgras se zřítil k zemi. Mladý Kreštarec ustoupil dva kroky nazad. Šrakram přiběhl k ležícímu Kurgrasovi. Po půl minutě mávl směrem k nám. Velitel chvilku zíral na ležícího Kurgrase. Pak se vzpamatoval, vstal ze sedačky a přistoupil ke kovovému kornoutu.
„Máme tady prvního finalistu a je jím Hragbar Hrbáč!!!“ zařval, čímž spustil lavinu diváckého řevu.
Urgular se zvedl a přeměřil si mě. Pak napřáhl pravici.
„Hodně štěstí,“ řekl.
„Tobě taky,“ usmál jsem se a stiskl nabízenou ruku.
Pak jsme sešli do arény, odkud odcházel Hragbar se vztyčenou hlavou následovaný Šrakramem, který podpíral otřeseného Kurgrase. Chvilku jsme čekali, než se vrátil zaklínač. Urgular i já jsme tasili své zbraně a připravili se. Šrakram krátce zatroubil na roh. Urgular ihned vyrazil mečem, ruku s tesákem skryl za záda. Mečem jsem srazil ránu a rychle uhnul bodnutí tesákem. Svým tesákem jsem mu přitom rozřízl šlachy na jeho levici, v níž držel tesák. Odskočili jsme od sebe. Urgular trochu zesinal. Z jeho bezvládných prstů vypadl tesák. Odhodil jsem svůj tesák a vyčkával. Aréna vybuchla potleskem a pochvalným mručením. Šrakram přistoupil k Urgularovi, který na jeho dotaz zavrtěl hlavou. Zaklínač pak odstoupil a rozpřáhl ruce.
„Bojuje se dále, Urgular to nevzdává. Gnesis se vzdává výhody bojovat tesákem. Prosím o potlesk pro oba borce!!!“ zařval velitel do kornoutu.
Po té se aréna chvíli topila v hromovém potlesku.
Urgular pokynul divákům svojí šavlí, aniž by ze mě spustil oči. V tu chvíli z nebe slétla jakási zářivá střela, která zasáhla Urgulara do hlavy. Spatřil jsem jeho zděšený výraz, když ho obklopila temná mlha. Když se rozplynula, na místě bojovníka stál skřetu podobný netvor vysoký asi devět stop ozbrojený Urgularovým mečem. Místo levé ruky měl jen pahýl.
„Bojuj Gnesisi,“ slyšel jsem Ganoširův hlas ve své mysli. Je to zkouška bohů a další krok k nabytí magie. Musíš ho zabít.“
Urgular bude žít, až toho netvora zabiji, uvědomil jsem si.
Ganošira jsem viděl stát vedle netvora, jak drží palce zaťaté v pěsti. Pak zmizel. V aréně bylo hrobové ticho. Šrakram se díval střídavě na netvora a na mě.
„Boj pokračuje, je to boží znamení!!!“ křikl jsem na zaklínače.
Šrakram upažil a odskočil stranou.
Netvor mi vykročil v ústrety velmi prudce, až rozvířil písek arény. Nestačil jsem včas uhnout a několik zrn písku mě zcela oslepilo. I přesto jsem automaticky odrazil první ránu vedenou shora na hlavu. Chvíli jsem uhýbal a vykrýval rány. Pak se mi najednou zrak zvláštně rozjasnil. Cosi ale bylo jinak. Netvor zářil jasně ohnivými obrysy, Šrakram byl zelená skvrna kus ode mě, aréna a diváci se ztráceli v odlescích šedé a hnědé.
„Tvůj vnitřní zrak. Oči nevidí vždycky vše, co potřebuješ vidět,“ ozval se mi v mysli Ganoširův hlas.
Mlčky jsem stál a čekal. Netvor se napřáhl k ráně. V tu chvíli jsem bodl. Můj soupeř se v poslední chvíli vyhnul. I přesto ťal svým mečem. Sehnul jsem se pod jeho čepelí a sekl spodem. Netvor se zřítil s hlubokou ranou v hrudi k zemi a změnil se v Urgulara, který měl zaschlý šrám na levé ruce. Věděl jsem, že je v bezvědomí a hned tak nevstane. Šrakram se k němu opatrně přiblížil a zkusil tep. Po půl minutě mávl na velitele.
„Druhým finalistou je Gnesis!!“ zařval velitel.
Na ochozech se strhla lavina řevu a bušení do štítů.
„Teď bude pauza půl hodiny. Naši borci budou ošetřeni a vy se zatím můžete nadlábnout. Hlavní chod je gulášek ze Schizpythona s černou rýží pro silnější povahy, pro všechny tady máme taky pečený srnčí a kančí masíčko. K tomu kukuřičný placky, naše nejlepší víno a mnohý další dobroty. Všechno na náklady Kreghagu, takže se dobře našrotujte a těším se s váma na finále. Jste kurde dobrý publikum!!!“
„Ať žije velitel!!!“ provolali diváci slávu a během chvilky se aréna vyprázdnila.
|
|
fungus2 