| Prolog |
|---|
|
| Paladin bez víry - IX. kapitola |
„Vítej paladine,“ pozdravil Šimona seschlý malý muž, když paladin vešel do zahrady.
„Zdravím tě, Dereku,“ řekl Šimon.
Poustevník se narovnal od záhonu s brambory, který okopával.
„Znáš moje jméno, ale já tvoje nikoliv,“ zamračil se poustevník.
„Šimon Filip Delhár,“ představil se paladin.
„Ach, ano,“ povzdychl si poustevník a pokýval hlavou. Čekal jsem tě, Šimone. Jen jsem nevěděl, jak vypadáš. Navíc nejsi jediný paladin, který se tu objevil.“
„Čekal jsi mě?“ podivil se Šimon a vzápětí mu to došlo. Už chápu.“
„Nedávno jsem hovořil s bohyní Artemiras a ta mi říkala, že až za mnou přijde paladin Šimon Sebevlad, tak já se odebéřu do říše Stínu,“ pronesl Derek s úsměvem. Nu. Následuj mne, pohovoříme si.“
S těmito slovy poustevník pokynul paladinovi a šouravým krokem se vydal přes zahradu do domku.
„Ester, vedu hosta,“ zahlaholil Derek, když vstoupili do domku.
„Připravím pohoštění, Dereku,“ zazněl seshora příjemný dívčí hlas.
Šimon se rozhlédl po spartánsky zařízené místnosti, kde kromě pece a plotny s ohništěm byl hrubě opracovaný stůl z borového dřeva a spousta knih různě ležící v policích skříní.
„Já tě znám, pane,“ promluvila dívka znovu, když k nim sešla po schodech.
„Ano, známe se, Ester,“ uklonil se mírně Šimon.
„Vyhnal jsi ze mě démona, tys Šimon Filip Delhár, že?“
„Ano, tak jest Ester Lesi,“ odpověděl paladin. Doufám, že se ti daří lépe, než když jsem tehdy elfy opustil.“
„Dlouho ses mezi nimi neukázal.“
„Ano. Mám jim za zlé to, co pak provedli.“
„Pusť to z hlavy, Šimone. Já jsem nyní velmi spokojená, ač mezi elfy již moc nechodím.“
„Vím to, Ester.“
Chvilku všichni mlčeli, Derek se mezitím s úsměvem usadil ke stolu.
„Vezmi místo, Šimone,“ vyzval ho poustevník. Ester, dej nám všem trochu moštu a posaď se k nám.“
„Ano, Dereku,“ usmála se na něho dívka a odběhla do komory.
„Vidím, že se znáte, Šimone,“ řekl pak poustevník, když byla Ester pryč. Co se tehdy stalo?“
„Divím se, že ti to neřekla,“ začal hovořit paladin. Před nějakým časem jsem zavítal sem k elfům, protože si to vyžádali. Potýkali se s dívkou posedlou démonem. Nikdo z jejich kněží nebyl schopen jej vypudit. Provedl jsem tedy účinný exorcismus. Elfové dívku pak uvrhli do kobky a prohlásili, že zemřela.“
„Jak jsi věděl, že ji uvěznili?“
„Řekli mi, že ji budou hlídat, aby se podobná záležitost neopakovala. Jednou mě k ní pustili. Dva dny na to přinesli dopis, v němž se dívka se všemi loučí s tím, že si bere život.“
„Proč jsi jim nevěřil?“
„Ten dopis neodpovídal tomu, co jsem se o Ester dozvěděl během vymítání.“
„Šimone, mám tedy na tebe jednu prosbu,“ pronesl pak Derek.
„Hovoř, Dereku,“ vyzval jej Šimon.
„Až odejdu, postarej se o ni. Je velice zranitelná. Nyní si totiž dávám dohromady některé věci, které mi sdělila v souvislosti s elfy, mezi něž mnoho nechodí, pokud nemusí.“
„Slibuji ti, že se o ni postarám, Dereku Laštůvko.“
„Už se to nese,“ vyrušila je dívka, která přinesla džbán s moštem a tři sklenice na tácu.
„Nyní si tedy připijme,“ povstal Derek se sklenicí, když jim všem Ester nalila.
Ester i Šimon následovali jeho příkladu.
„Na štěstí,“ řekla Ester.
„Na klid v duších při nynějších změnách,“ pronesl Derek.
„Já připíjím na věci budoucí,“ zazněl Šimonův přípitek.
Derek svou sklenku vyprázdnil a se spokojeným vydechnutím se posadil.
„Výtečný mošt,“ pronesl. Ester vskutku se nemusím bát, že by ses tu o všechno nedovedla postarat.“
„Ty někam odcházíš, Dereku?“ podivila se dívka, když se napila a usedla.
„Opravdu výborný mošt,“ řekl Šimon, posadil se a pohlédl na poustevníka, který se zamyšleně drbal na lysém temeni.
„Víš, jak jsem ti říkal o tom, že jednou přijde paladin a já budu muset opustit Azeroth?“ oslovil Derek dívku po chvilce.
„Ano, vím, Dereku,“ pronesla Ester smutně. Dnes je tedy Šimon poslem špatných zpráv. Zemřeš, že?“
S touto otázkou se obrátila nejprve na poustevníka, který sklopil zrak a pak na paladina, který přímý pohled jejích zelenomodrých očí vydržel. Všiml si zvláštní hloubky toho pohledu, oči se mu vpalovaly do hlavy a Šimona polil zvláštní pocit neuchopitelného. Posléze si všiml několika slz, které jí zkropily tváře.
„Je mi to líto, Ester,“ povzdechl si paladin. Nevím, čím bych tě utěšil. Chci říci, že to tak osud napsal a vzpírat se mu, by mohlo být příliš nebezpečné.“
„Chápu to,“ kývla hlavou dívka a setřela si slzy. Díky za tvou upřímnost, Šimone.“
Po těchto slovech se zvedla a pomalu odešla ke dveřím.
„Promiňte, potřebuji být chvíli sama. Zahrada je pro mne inspirací a zdrojem klidu.“
S těmito slovy opustila domek.
„Trhá jí to srdce,“ poznamenal Derek smutně.
„Však to zvládne, Dereku.“
„O tom nepochybuji, Šimone. Ona je tak zvláštně silná. Přelouskala tady téměř celou moji knihovnu, což je podle mě nadlidský úkon. Zajímá ji všechno. Veškeré válečnictví. Ale zatím mi neřekla, jakým směrem by se chtěla vydat. Nyní čte výtahy z druidských učení a ptá se mě na věci, které ani všechny neznám. Chlapče. Myslím, že nyní bude na tobě, aby se dál vzdělala a rozhodla se, co dál. Zde věčně zůstat nemůže, to je jasné.“
„Mám pocit, že by se měla vydat směrem druidského učení. Je to sepjetí s přírodou, což jí myslím je vlastní. Nebo se mýlím, Dereku?“
„Říkáš to správně. Je fakt, že nad těmi druidskými pojednáními tráví zdaleka nejvíce času ze všech knih. A to vůbec není špatný směr. Naopak, budu jen rád, když ji v tom budeš podporovat.“
„Stane se z ní poslední Otevřený druid. Tak mi řekla Artemiras a rád se s tebou o tom poradím.“
„Co to znamená, poslední Otevřený druid?“
„Poslední druid, který se nebude skrývat v lesích v komunitě druidů. Bude k dispozici všem hrdinům a obyvatelům Azerothu.“
„Už chápu. To jsou ty změny, které sleduji v posledním čase. Dobrá tedy. Šimone, nyní si lehnu tady na svoje lůžko a ty učiň vše potřebné.“
S těmito slovy se poustevník s námahou přesunul na lůžko a přikryl se huňatou pokrývkou. V jeho tváři se náhle zračila únava životem a bolest stáří. Předtím si toho paladin nevšiml.
„Budiž ti otevřena síň odcházejících bohů,“ pronesl tiše a položil své dlaně na starcovo čelo.
Poustevník zavřel oči a naposledy se usmál. Paladin cítil, kterak jeho duše opustila tělo a zmizela ve víru sféry, která se pro něho otevřela.
Díky, Šimone Filipe Delháre, zazněl poustevníkův duševní hlas.
Šimon se pak postavil, otřel si zpocené čelo a chvíli sledoval poustevníkovu vrásčitou tvář, na níž zůstal lehký úsměv. Působil velmi klidným dojmem. Paladin pak vyšel ven před domek a usadil se na lavici pod oknem. Během chvilky upadl do dřímoty. Omámila ho vůně blízkého sadu a mnoha květin na skalce před ním.
„Šimone,“ vyrušil jej hlas Ester.
„Ano?“ trhl sebou paladin.
„Napij se,“ s těmito slovy mu dívka podala skleněnou číši s rubínově rudým nápojem. Je to Derekovo nejlepší víno. Předloňský ročník. Chtěl, abych tuto a další uskladněné láhve otevřela při zvláštních příležitostech.“
„Díky, Ester,“ usmál se na ni Šimon a vzal si číši. Na tvoje zdraví a na Dereka.“
„Na Dereka,“ pronesla dívka s úměvem a oba se pak napili.
„Je výborné, příjemně nasládlé, se zemitou chutí a cítím tam trochu lesního ovoce,“ řekl paladin.
„Netušila jsem, že se tak vyznáš,“ údiv v dívčině tváři.
V očích se jí zračila duše celé okolní přírody. Šimon cítil, kterak ho obklopila zvláštní aura, která prýštila ze všech koutů zahrady.
Opatruj ji a nechť se o mne, o nás stará, zaslechl tichý hlas v mysli. Její volba je jasná. Ona bude druidem. Za chvilku ti to řekne. Slib mi, nám, že ji ochráníš před vším zlým. Slibuješ?
Slibuji, vyslal odpověď paladin náhle spřízněn s přírodní magií, které se okolo něho přelévala.
Pak se síla stáhla a paladin se díval do dívčiných široce rozevřených očí.
„Copak, Ester?“
„Tys teď hovořil s ním, s nimi,“ hlesla dívka. Víš, po čem toužím?“
„Něco tuším, Ester.“
„Chci být druidem.“
„A také jím budeš. Posledním Otevřeným druidem. A já tě budu podporovat. Proto jsem přišel. A také abych napravil to, co způsobili ti kněží tehdy.“
„Díky, Šimone,“ usmála se na něho dívka a náhle ho objala. Díky.“
Šimon její objetí opětoval a nasál vůni jejích dlouhých vlasů barvy kavčích křídel. Cítil zvláštní vůni lesních plodů a v tu chvíli věděl, že ta dívka je jeho osud. Že je nic neodloučí.
„Cítíš to také, Šimone?“ zeptala se Ester šeptem po chvilce, odtáhla se od něho a pohladila ho po tváři pokryté týdenním strništěm.
„Cítím to samé, Ester Lesi. Tys mým osudem.“
„A tys mým, Šimone Filipe Delháre.“
Po těchto slovech jej znovu objala a políbila ho na ústa. Paladin polibek opětoval. Další minuty strávili vychutnáváním polibku.
Ester, na to bude ještě čas. Nyní bychom měli pohřbít Dereka, vyslal myšlenku Šimon.
Máš pravdu, Šimone. Pojďme tedy, zazněla odpověď.
Oba se zvedli a odešli do domku připravit Derekovo tělo k pohřbu. Šimon v zahradě pod staletou lípou vyhloubil jámu, do níž pak vložili poustevníkovo tělo zabalené v bílém plátně. Pak s Ester navršil mohylu a pronesl krátkou přímluvnou modlitbu. Chvilku mlčky postáli nad mohylou a nechali proudit myšlenky ve vzpomínce na tohoto zvláštního poustevníka. |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Seregil', 21.07.2012 01:14.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
1
josefk 
Seregil 
Stínohra 
fungus2