| Paladin bez víry - V. kapitola |
|---|
„Buďte tiše a ve střehu,“ zašeptal Šimon, když ve tmě dorazili na hřbitov.
Všichni s připravili své zbraně a Demetrius začal povolávat svého démonického společníka. Po chvilce jeho brumlavého zaklínání se hřbitov na chvilku osvětlil ohnivým světlem a za tichého lupnutí se před černokněžníkem objevil asi tři stopy vysoký imp, který začal neposedně poskakovat na místě.
„Tak komu načechráme prdel, mistře?“ zaskřehotal démonek.
„Hlavně teď drž hubu, Grime,“ zasyčel gnóm a v očích se mu zlověstně zablesklo. A přestaň poskakovat.“
„Rozkaz, šefe,“ zasalutoval imp a zůstal nehybně stát.
Všichni si všimli proměny dýchavičného gnóma, jehož obklopil zvláštní magický přísvit. Jakoby Demetrius vyrostl a zmohutněl. V jeho dlaních se rozsvítilo světlo v podobě plamenného zaklínadla.
„Jsem připraven,“ zachraptěl zlověstným hlasem a v jeho očích se rozžal černokněžný plamen.
„Je blízko,“ řekl Šimon, který v duchu pronášel svá zaklínadla. Lve, napravo ode mě, Liv nalevo. Raveno, Demetrie za mě.“
Sotva to dořekl, země tři kroky před ním se otevřela a ven vyskočila šest stop vysoká postava, jejíž oči se blýskaly temnou modří. Rychle sekla pařátem, ránu vedenou na Šimona v poslední chvíli vykryl Lev svým štítem. Síla úderu trpaslíka odhodila na Ravenu, která jen taktak uskočila stranou. Liv na nic nečekala a srazila Achafíju k zemi násadou své sekery.
„Grime!“ křikl rozkaz Demetrius a sám z rukou na stvůru vypustil ohnivé zakletí.
Démonek rychle vyskočil a vyplivnul své plamenné zaklínadlo. Achafíju zasáhla obě zaklínadla a stvůra začala za ohlušujícího řevu hořet. Než stačila vstát, přiskočil k ní Šimon a křikl slova svého již dokončeného zaklínadla. Achafíja zaskučela a vyskočila. Vyštěkla své kouzlo a jedním máchnutím pařátu uhasila oheň. V tu chvíli zaútočila Ravena svým mečem. Stvůra překvapeně zírala na meč, který jí projel jako nůž máslem. V tu chvíli k ní přiskočil Lev a udeřil ji po hlavě svým palcátem, který se rozhořel matným bílým světlem. Stvůra zachroptěla, ale z posledních sil sebou trhla a máchla svými pařáty. Liv v poslední chvíli odstrčila Lva, na něhož byla rána vedená. Achafíja uskočila nazad, čímž málem vytrhla Raveně zbraň z rukou. Meč se sykotem vyjel z rány a po té stvůra začala hořet modrofialovým plamenem. Padla k zemi, kde za děsivého jekotu shořela na prach, který se po chvilce rozplynul. Grimdron i Demetrius nevěřícně zírali na místo, kde předtím Achafíja stála. Liv se otočila na Lva a Šimona, slabě se na ně usmála a odporoučela se k zemi.
„Kurde, Liv!“ vykřikl Lev, zahodil štít i palcát a vrhl se k nehybné trolce.
Dívka měla roztrženou kazajku a z hlubokého šrámu na krku jí vytékala krev smíšená s podivnou zelenavou tekutinou.
„Do prdele,“ zaklela Ravena a zhluboka oddychovala opřena o svou zbraň.
Šimon přiklekl k Livě.
„Šemon,“ otočil se na něho zesinalý trpaslík, jemuž se po tvářích kutálely slzy. Ona nedýcha.“
„Mrtvolný jed,“ pronesl paladin, přiložil ruce na ránu a vyslovil léčivé zaklínadlo.
V tu chvíli se rána zatáhla, až po ní zbyla jen tenká dlouhá jizva. Šimon pomalu vstal a zapotácel se.
„Jsi v poho, Šimone?“ ozval se Demetrius, který se v tu chvíli vzpamatoval a pronesl odvolávací zaklínadlo. Grime, zavěčaj.“
Imp jen zasalutoval a zmizel ve smrdutém dýmu. Gnóm pak přiskočil k vrávorajícímu paladinovi.
„Jsem v pořádku,“ řekl Šimon, posadil se na zem a zhluboka dýchal.
Točila se mu hlava díky úbytku magické síly.
„Šemon,“ vzlykl Lev a posadil se vedle paladina.
„Musí odpočívat, Lve,“ pronesl Šimon chraptivě. Několik dní a bude jako rybička, věř mi.“
„Co teď?“ zeptal se Demetrius a položil paladinovi ruku na rameno.
„Nyní…“
„Co se stalo?“ ozval se Velenův hlas.
Na hřbitov přiběhla skupinka vesničanů s hořícími pochodněmi v čele se starostou.
„Slyšeli jsme hrozný řev a taky se tu blýskalo,“ vysypal ze sebe udýchaně Velen.
„Achafíja je mrtvá,“ řekl Šimon a za Raveniny pomoci se postavil. Liva bude potřebovat odpočinek, protože byla raněna. Vyléčil jsem ji, ale pár dní musí ležet v klidu na lůžku.“
„To zařídím,“ řekl Velen. Postaráme se o ni.“
„Doporučuji, aby to tu kněz znovu vysvětil,“ pokračoval Šimon. Jen pro jistotu a klid ve vašich duších.“
„Jak říkáš, Šimone,“ kývl hlavou starosta. Odměnu vám vyplatím zítra ráno.“
„Lve, vezmi Liv, přeneseme ji do hostinského pokoje,“ otočil se Šimon na vstávajícího trpaslíka, který si nenápadně setřel slzy.
„Jasna, Šemon,“ zahučel pak a vzal hluboce spící trolku do náruče. Demetrius, zobereš moje věci?“
„Spolehni sa, Šedofusi,“ řekl gnóm a sebral ze země štít a palcát.
Pak se všichni vydali do vesnice.
|
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
josefk 
Seregil 
fungus2