„Téda,“ protáhl Demetrius a hluboce se nadechl. Ta bylina fakt zabírá.“
„To jsem ráda, Demi,“ usmála se na gnóma Ravena. Chce to užívat pravidelně, takže až se vrátíme do Assertu, tak doporučuji zajít za bylinářem, ať ti prodá další.“
„Jseš zlatíčko, Rav,“ zachraptěl Demetrius. Moc dík.“
„To je pohodička,“ zazívala Liva, která ležela v trávě vedle chrápajícího Lva.
Šimon seděl opodál opřený o staletou lípu a dřímal. Ravena s Demetriem usedli k němu do stínu a rozhlíželi se po krajině. Byli na kopci kus za vesnicí, odkud byl výhled na rozlehlé pastviny a dál mírně zalesněné pláně.
„Je tu krásně,“ pronesla Ravena po chvilce, kdy tiše sledovala západ slunce.
„To jo,“ zašeptal Demetrius, který seděl po její pravici a hleděl stejným směrem.
V tu chvíli se ozval křik dravého ptáka.
„Pašáku,“ zašeptala Ravena a zavřela oči.
Během chvilky všichni zaslechli zatřepotání křídel a na elfčinu napřaženou levici přistál sokol.
„Krásný sokol,“ pronesl uznale Šimon, který procitl.
„Mám ho již dva roky. Je to spolehlivý společník,“ usmála se na něho Ravena a postavila se.
Sokol se několikrát rozhlédl a protáhl si křídla. Elfka ho podrbala na břiše a tiše mu zašeptala několik slov v elfštině. Pták tence křikl a vylétl.
„Půjdeme zpět?“ otočila se Ravena na Šimona, když jí sokol zmizel z dohledu.
„Trochu se posilníme v hostinci a pak až padne noc, tak půjdeme na ten hřbitov,“ pokýval hlavou paladin a vstal.
„Mám je zobudit?“ zeptal se Demetrius, chopil se svojí hole a postavil se.
Šimon jen krátce kývl, vzal ze země svoji tornu a pouzdro s mečem. Během chvilky, po té co gnóm vzbudil oba spící, se všichni vydali zpět do vesnice.
„Bude vám vadit, když vám všechno přinesu ven?“ zeptal se jich hostinský, když stanuli ve dveřích šenku.
„Nebude,“ zavrtěl hlavou Šimon, který pohledem přelétl zaplněnou hospodu.
„Co si dáte?“
„Pro každého jedno pivo a něco malého studeného k zakousnutí,“ řekl paladin a usedl k jednomu ze stolů před hostincem.
„Za chvilenku to bude,“ pokýval hlavou hostinský a zmizel uvnitř šenku.
Ostatní se posadili k Šimonovi.
„Aku zbraň si mam zobrať na tu sviňu?“ zeptal se Lev. Řekal jsi, že začarovana plati, na tu chlevu?“
„Tak,“ kývl hlavou Šimon.
„Já vám budu krýt záda, začarovanou zbraň nemám,“ pronesla Liva.
„No vono, když ju pakrate flakneš tou svojou sekerou, tak to tiež nebude k zahodzeniu,“ zahučel Lev.
„Minimálně ji to trochu zdrží,“ pokýval hlavou Šimon. Máš dvouručku, což může být tvoje výhoda, Liv.“
„Já využiji své čepele Quant,“ usmála se Ravena a vstala od stolu. Skočím si pro ni do pokoje, Demi zrušíš to zamykací zaklínadlo?“
„Půjdu s tebou,“ kývl hlavou gnóm a seskočil z lavice. Zřejmě si v této vsi váží cizího vlastnictví, protože se nikdo do našeho pokoje nepokusil vlámat.“
„Velen je dobrý starosta,“ pousmál se Šimon. Tady s každým zlodějem zatočí podle svého, což je jen dobře. Koneckonců každý starosta má své pravomoci.“
„Raveno, zoberieš mi, prosim ťa, moj palcat s tym rudym demantom a štít?“ oslovil elfku Lev.
„Spolehni se,“ řekla Ravena.
„Pomůžu vám s tím,“ ozvala se Liva a zvedla se. Lve ohlídej mi věci, ju?“
„Kak řekaš, Liv,“ zahřměl trpaslík a zářivě se usmál.
Hostinský jim totiž právě přinášel tácy s pivy a studenou srnčí pečeni s kousky žitného chleba.
„Chleba je čerstvej, právě z pece vytaženej, takže doporučuju chvilku počkat, ať vás to nenadme,“ zahlaholil a položil tácy na stůl.
„Kurec, chlapisko, ty sa dneska překonávaš,“ pronesl Lev a nasál vůni chleba a kořeněné pečeně.
„Pak jen houkněte, když budete něco potřebovat,“ usmál se hostinský, v jehož tváři se zračila spokojenost smíšená s únavou.
„Paráda,“ zahromovala Liva. Rav, Demetrie, pojďme, ať se možeme rychle vrátit příjemně se najest.“
Po těchto slovech trolka následovaná elfkou, gnómem a hostinským zmizela za dveřmi šenku.
„Hech, Šemon,“ oslovil rozpačitě trpaslík paladina, když odešli. Mam take pitanie.“
„Ptej se, Lve.“
„Kak dobře ty znaš Liv?“
„Je něco jako moje sestra, vyrůstal jsem s ní a její sestrou Mal´nah.“
„Aha. Viem, že Mal´nah bojuje kdesi medzi šamany. Ale o tebe nikakda nemluvila.“
„Je to komplikované.“
„Ech, prepač, esli ti to vadi, Šemon. Ja len…“
„Nu?“
„Vieš. Liv, je moc fajna baba. Mam ju moc rad. A take sa mi s ňou dobro keca a bojuje. Je taka… no vieš asi, čo mam v kebuli, což?“
„Asi tuším, Lve. Je do mě stále zamilovaná. Myslel jsem, že ji to už po těch letech přešlo. Ale jak vidím, tak nikoliv.“
„Kak dlhy čas ste sa nezřeli?“
„Asi pět let,“ povzdechl si Šimon a pokračoval. Jestli ti můžu něco poradit, Lve, tak se obrň trpělivostí.“
„Však hej,“ zabručel Lev a pokýval hlavou. My sa stale kočkujeme a ja čujem, že ona ma svojim zposobom ma rada. Ale vieš čo. Chcel bysom niečo viacej.“
„V tomhle ti moc nepomůžu, Lve,“ usmál se smutně Šimon. Nemám v tom nijak zvláštní zkušenosti.“
„Tvoja služba nebo niečo iné ti v tym překáža?“
„Služba mi nic nezakazuje, ale ještě jsem nenašel žádnou, se kterou bych chtěl mít něco více.“
„Ďakujem ti za tvoju přimost, Šemon.“
„I já tobě, Lve.“
„Oj, za čo ty mi ďakuješ? Tomu nevladzem, Šemon.“
„Však to asi brzy pochopíš,“ pronesl Šimon s tajuplným úsměvem. Mám takové svoje tušení.“
„Hej, vy nás tu určo pomlouváte, co?“ vyrušila je rozesmátá Liva, která se objevila ve dveřích.
Pak k nim přistoupila a podala Lvovi jeho štít a palcát.
„Dík, Liv,“ zahučel Lev a chopil se své výzbroje. Najprv sa najeme a pak sa děj božia vol.“
„Nádherný meč, Raveno,“ pronesl uznale Šimon, když vyšla elfka v gnómově doprovodu.
Lovkyně měla přes rameno přehozený obouruční meč, jehož čepel uvnitř modře zářila množstvím pohybujících se malých jehlanů, které se ztrácely ve dvou špicích vidlice zbraně.
„Však jsem taky musela ledacos přetrpět pro jeho získání,“ řekla Ravena tiše. Ale stálo to za to. Je to vskutku zvláštní zbraň. Prostě čarovná čepel Quant.“
„A jak sa s ňou umí oháňat,“ zabručel Demetrius. Však uvidíš, Šimone.“
„Předpokládám, že na okrasu ho nenosí,“ usmál se paladin a chopil se korbele. Připijme si na úspěšné zlomení osudu.“
„Osudu?“ zarazila se Liv.
„No sejmout Achafíju, no ni?“ pochopil Lev, odložil štít a palcát, vzal si korbel a nenápadně mrkl na Šimona, který jen kývl.
„Tak to si připiju ráda,“ usmála se trolka a chopila se svého korbele.
Ravena opřela meč o stůl a vzala ze stolu jedno ze dvou zbývajících napěněných piv. Demetrius se chopil posledního a pak si všichni přiťukli. V tichosti se napili a pustili se do jídla.
„Aj, to bolo fajne,“ odfoukl si Lev, když dojedli. Ale je to jen tak, kak když pichne včelička. Dal bysom si taku porciu najmänej trojnasobnu.“
„Však na to bude čas,“ usmál se Šimon a dopil své pivo.
Když všichni dopili, Lev se zvedl a odešel do hostince zaplatit útratu. Pak se usadili na lavice pod okna a tiše vyčkávali, až se zcela setmí.
|
|
josefk 
fungus2 