| Prolog |
|---|
|
| Paladin bez víry - III. kapitola |
„Po modlitbě?“ zeptala se paladina Ravena, když vstoupil do hostince.
„Ano,“ kývl hlavou Šimon a přisedl si.
Trpaslík stále ležel na lavici a chrápal. Liv klábosila s Demetriem a na Šimona se jen sladce usmála.
„Můžeme tedy hovořit o té Chyvvě?“
„Můžeme,“ pokýval hlavou Šimon. Kdo první, Bílá?“
„První já, Šimone,“ pronesla elfka. A prosím, říkej mi Raveno.“
„Tak tedy, Raveno,“ usmál se Šimon.
„Ptala jsem se na podobné věci jako ty, Šimone,“ začala hovořit. Před týdnem jsme zaslechli, že se tu Chyvva objevila. Ovšem, když jsme prošli sousední vesnicí Steršel, tak nám bylo řečeno, že tam řádila také. Místní kněz se na ni vydal, ale už se nevrátil. Jeho tělo nikdo nenašel. Starosta Vlado Mirčef nám popsal, že obětí se stal místní hrobník. Byl roztrhán, vnitřnosti rozneseny po okolí hřbitova a kosti zlámané a morek vypitý. Usoudila jsem, že toto nemůže být obyčejná Chyvva. Chyvva se živí masem a krví. Vnitřnosti nechá netknuté. Vyslala jsem svého sokola k jednomu známému a včera jsem obdržela odpověď.“
„A?“ zeptal se Šimon.
„Je to prý Achafíja. Chyvva, která se chystá k přerodu v upíra,“ řekla Ravena.
„Myslel jsem si to,“ pokýval hlavou Šimon. Bude těžké ji zabít. V této podobě je zranitelná pouze kouzly a začarovanými zbraněmi. Již jsem se s jednou Achafíjou setkal a věz, že to nebylo příjemné setkání.“
„Zabil´s ji?“ zeptala se elfka.
„Za pomoci jednoho kněze, který pak zešílel,“ pokýval hlavou Šimon a pohlédl na hostinského, který jim přinesl korbele s pivem.
„Dáte si něco k jídlu?“ zeptal se chraptivým hlasem.
„Řekal něco někdo o jedle?“ ozval se dunivý hlas od krbu.
Trpaslík se pomalu posadil a přelétl šenk pohledem svých šedomodrých očí, které byly podlité krví. Chvilku se zastavil u Livy a zamračil se. Pak přelétl k Šimonovi, který mu kývl na pozdrav.
„Do čorta,“ zaklel trpaslík a přejel si dlaněmi přes obličej. To jsem zas přehnal s tým chlascem včera večir. Čo nabízíš, šenkéř?“
„Vaří se hovězí a mám tu kančí guláš ze včerejška,“ řekl hostinský.
„Dám si to hovezie,“ zaduněl trpaslík, vrávoravě přešel ke stolu a ztěžka se posadil vedle Demetria. A maš vyvar?“
„Samozřejmě,“ usmál se hostinský v předtuše cinkajících mincí.
Trpaslík sáhl po měšci, vyndal dvě zlaté mince a položil je na stůl.
„Všetkym přines jedno pivo na moju outratu. Zřim tu staronovu tvár a jednu novu. To sa mosi zapiť.“
„Jak poroučíš, pane,“ roztáhl rty v úsměvu hostinský a hmátl po mincích.
Trpaslík byl však rychlejší a šenkýř zděšeně zíral na dýku zabodnutou v mezeře mezi zlaťáky.
„Až to tu bude, dostaneš, šenkéř. A pak návdavkom dalšie, pokial budem spokojny,“ zavrčel bojovník.
Bledý šenkýř stáhl třesoucí se ruku od mincí.
„Budeš se olizovat, pane. Přísahám,“ pronesl chraptivě a odběhl do kuchyně.
„Zdrávo, pan paladin,“ otočil se trpaslík na Šimona a vytrhl dýku ze stolu. Ja sa volam Lev Šedovús, kak ty?“
„Šimon Filip Delhár,“ představil se paladin.
„Oj,“ zazubil se trpaslík. Tož to je moc fajne. Znam tvojho tatu. Chranovlad je skvely chlapisko.“
„Jsem rád, že tě poznávám osobně, Lve,“ usmál se Šimon.
„Aj ja, Šemon,“ zahučel trpaslík. Slešal som o tebe fajne veci. Že pry vyháňaš demonov a tak vobec chraniš ludí. Malo takych paladinov ješt v poslednom času.“
„Řád mi neumožňuje vyjadřovat se o jiných paladinech, to asi víš, Lve,“ řekl Šimon.
„Šak viem, mosel som si len trocha odfuknuť nad svetom, ktory se ruti do sračiek,“ zahromoval bojovník.
„Z čeho tak soudíš, Šedofusi?“ zeptala se Liva, která se na něho otočila.
„Hej, Livka, nechcem sa o tym baviť s tebu,“ zamračil se na ni trpaslík. Kak sa dobro pamätam, tak sme sa dohodli, že sa nebudeme o tym přit. Mame na svet inake pohlady, ješt tak?“
„Oooooj, Šedofusi. Však já tě jen tak škádlím,“ zazubila se ně něj trolka. Nedovolila bych si porušit našu domluvu.“
„Fajn,“ zabručel trpaslík a otočil se na šenkýře, který mu přinášel vývar, z něhož se kouřilo. Oj. Voňka fajna libozvučiaca mojimu čuchu. Cesnak citim dobře, šenkéř?“
„Přesně tak, pane trpaslíku,“ usmál se hostinský, položil před něho misku a lžíci a odešel.
Lev se za hlasitého mlaskání a srkání ihned pustil do jídla.
„Máš nějaký plán, Šimonku?“ zeptala se Liva a upila piva.
„Zatím žádný, Liv,“ zavrtěl hlavou paladin. Počkáme, až padne tma a půjdeme na hřbitov. Achafíja se totiž vrátí tam, odkud vzešla. Bude chtít další oběť a pokusí se provést přeměnu.“
„Aha,“ ozval se Demetrius. A jaký kouzla na ní fungujo?“
„Magii stínu na ni nezkoušej, čerpá z ní sílu,“ odpověděl Šimon.
„Hm. Takže ohnivý?“
„Přesně tak.“
„A co démoni? Kery bude mit nejlepši vpliv na boj?“
„Pokud to bude nutné, povolej ohnivého.“
„Fajn. Takže dejme tomu imp nebo infernal?“
„Myslím, že imp by mohl být tak akorát. Větší démon by mohl vzbudit nežádoucí pozornost.“
„Bezva,“ zahučel gnóm s úsměvem. V tom případě se má ta zmrva na co těšit. Moj Grimdron umí s ohňom docela slušný vylomeniny. Budete valit vočiska.“
„To je dobrá zprava,“ zahučel Lev, který právě dopil zbytek vývaru z misky a odříhl si. A ten vyvar bol skvely.“
„Už se nese další jídlo, pane,“ zašveholil hostinský a položil před trpaslíka tác s kilovým kusem masa, bochník chleba, nůž, sklenici s kyselými rychlokvaškami a čerstvý nastrouhaný křen.
„Ooooooj,“ zahromoval Lev a v očích se mu vesele zablesklo, opilecká zakalenost byla tatam. To ješt kraaaaaaaaaasa.“
Po těchto slovech se pustil do dalšího jídla. Ostatní pobaveně sledovali, kterak si Lev jídlo užívá a vydává přitom chrochtavé a mlaskavé zvuky.
„Bašta,“ prohlásil po dvaceti minutách trpaslík a dopil na jeden zátah svoje pivo.
V tu chvíli přišel šenkýř a rozdal všem další piva. Před Lva položil malý kalíšek s čirou tekutinou.
„Domácí slivovice, pane. Po jídle ti zachutná. Jen koštni, to je na účet hostince.“
„Hej, šenkéř, ty ma chceš ožrat, že?“ zazubil se Lev a naklopil do sebe kalíšek. Uf. Ta schreibe. Te peňaze sis zasložil.“
Po těchto slovech hostinskému vložil do dlaně ty dvě zlaté mince a přidal další.
„Ještě jednou pivo pre všetkych a jsme vyrovnani za dnešny obed.“
„Jak poroučíš, pane trpaslíku,“ uklonil se hostinský a odspěchal natočit piva.
„Tož, kurde,“ zahlaholil Lev, když před ně hostinský položil korbely s napěněným pivem. Kak to zarobime, Liv, Ravena, Demetrius? A tiež ty, Šemon?“
„Hej, kdybys aspoň chvilu posluchal, tak to vieš,“ zabručel Demetrius. Teraz sa musíme krotit v pití, abychom byli večír k něčomu. Pak skakneme na cintorín a tam to nějako zmakneme.“
„Dobře´s to řekl, Demetrie,“ zazubila se Liva a otočila se na hostinského. Šenkýři teraz ti říkam vodu, takže nos mi už jen vodu.“
„A ostatní?“ zeptal se hostinský.
„Taky tak,“ přikývla Ravena za souhlasného Demetriova bručení. A přines nám s Demetriem poloviční porci toho hovězího, cos dal tady Lvovi.“
„Jak poroučíte,“ pokýval hlavou hostinský. A pro tebe, pane paladine?“
„Jak bylo řečeno, jen vodu,“ řekl Šimon.
„K jídlu nic?“ další šenkýřova otázka.
„Jen tři plátky chleba, kus másla a sůl,“ objednal paladin.
Po té hostinský zmizel v kuchyni.
„Držíš nějaký půst, Šimone?“ zeptal se Demetrius.
„Dá se to tak říci,“ kývl hlavou paladin.
„Ten můj chalan, Šimonek, je muskej plnej zásad,“ pronesla Liva. Ale je to fajn kluk.“
„A je to tvůj chalan?“ zeptala se Ravena a pohlédla přitom na Šimona.
„Chtěla bych, aby byl,“ posmutněla Liva a upřela svoje oči na paladina.
„Liv, slíbili jsme si…“ pronesl Šimon chraplavě.
„Šimonku, já vím,“ povzdechla si dívka a odvrátila od něho svůj zrak. Ale furt nepřestávám doufat.“
Paladin si povzdechl a vstal.
„Půjdu na chvíli ven,“ prohlásil, sebral ze země svoje věci, dopil pivo a vyšel před hostinec.
„Radšej přines cely džban vody, šenkéř. Takto lemtat po sklinkach je k ničomu,“ zaslechl ještě Lvův hromový hlas.
Pak se posadil na lavici před hostincem a bezmyšlenkovitě si začal hvízdat.
„Můžu si přisednout?“ vyrušil ho hlas Raveny. Jestli ruším, tak to řekni a já se vrátím zpět.“
„Nerušíš, Raveno,“ vzhlédl k ní paladin. Posaď se.“
„Chci se ti omluvit, Šimone,“ začala elfka hovořit.
„To je v pořádku. Liv je fajn holka, ale občas si nedá pozor na pusu.“
„Evidentně se trápí. Odmítl´s ji, že?“
Šimon se zadíval elfce do očí.
Co se skrývá za tvou zvědavostí, Raveno Bílá? Pomyslel si přitom.
„Promiň. Nemusíš mi odpovídat,“ řekla tiše a odvrátila od něho svoje modré oči – tolik typické pro noční elfy. Jak si ale Šimon všiml, to bylo jediné, co měla z nočního elfa.
Ty jsi míšenka, uvědomil si po chvilce.
„Odkud jsi, Raveno?“ zeptal se.
„Čekala jsem, kdy se zeptáš,“ usmála se elfka. Můj otec byl noční elf z Barin-Dhoru a matka je Ravena z Valnossu. Jsem napůl noční elf a napůl elf krve.“
„Myslel jsem si to,“ pokýval hlavou Šimon a povzdechl si. Liv a já. Vyrůstali jsme spolu. Ještě také s její sestrou Mal´nah. Obě jsou starší než já. Mal´nah je teď někde ve službách šamanů. Bojuje proti všem, kdož chtějí vyhladit Sher´sal.“
„To je ta šamanská osada?“
„Přesně tak. Už pět let jsem o Mal´nah nic neslyšel. Liv to taky trápí.“
„A ty?“
„Já jsem paladin plný zásad,“ řekl Šimon s úsměvem.
„A také se plný smyslu pro humor,“ zasmála se Ravena a Šimon se k ní připojil.
„Pane,“ vyrušil je šenkýř. Chceš přinést jídlo sem?“
„Ne, díky,“ zavrtěl hlavou Šimon. Půjdeme dovnitř.“
S těmito slovy se zvedl, vzal si své věci a v doprovodu Raveny se vrátil do šenku. Posadil se na své místo ke stolu, namazal si krajíce chleba máslem, posypal solí a pustil se do jídla. Demetrius mezitím pojídal svoji porci a Ravena se pustila do hovězího. Liv se bavila s Demetriem a Lvem. Všichni tři se přeli.
„Kurde, je jasna, že mam pravdu ja,“ hřímal Lev.
„Ale houby,“ odtušila Liva. Je to tak, jak jsem říkala já.“
„Do kelu, vobaja kecate nesmysle,“ rozohnil se Demetrius s plnou pusou a rozkašlal se.
„Oč kráčí?“ zeptal se jich Šimon, který mezitím dojedl.
„Hej. Ty bys nas mohol rozsudiť,“ zahřímal Lev. Liv, řekni mu to.“
„Bavíme se o tym, jak navždy zabit upíra,“ vysvětlila trolka. Já tvrdím, že useknout hlavu a tělo polít svěcenou vodou.“
„Blbost,“ zabručel Lev. Je to, kak řekam ja.“
„Není,“ naježila se Liv.
„Ale no tak!“ zvýšil hlas Šimon a v očích se mu zablesklo. Nehádejte se.“
Trpaslík i trolka zmlkli.
„Co říkáš ty, Lve?“ zeptal se pak paladin.
„Já řekam, že probodnot dřevenym kulom do serdca a pak zakopat dva metre pod hlinu.“
„A ty, Demetrie.“
„Useknut hlavu, spálit na prach a ten pak rozsepat do řeky, kde je silny prud,“ řekl Demetrius, který mezitím dojedl.
„To je volovina,“ utrousil Lev.
Gnóm ho hned zpražil nevrlým pohledem a nadechl se, aby mu něco peprného odsekl.
„Každý z vás má svým způsobem pravdu,“ pronesl rychle Šimon. Poslouchejte, co vám řeknu.“
„Tož teda hovoř,“ vyzval ho Lev.
„Mrtvý upír je schopný se znovu probudit. Proto je potřeba jeho hlavu od těla odseknout, v tom mají Liv i Demetrius pravdu. Tělo je potřeba probodnout ostrým dubovým kůlem, zde máš pravdu ty, Lve. Hlavu pak zakopat dva metry pod čerstvou zeminu, to je další část tvé pravdy Lve. Tělo se musí spálit na prach ihned po zakopání hlavy a potom jej rozsypat do řeky, zde má pravdu Demetrius. Další variantami jsou exorcistické zaklínadlo paladina nebo kněžské požehnání mrtvému, neboli poslední pomazání, kde se použije svěcená voda – takže to je další část Liviny pravdy,“ vysvětlil jim Šimon. Jste tedy dostatečně rozsouzeni?“
„Já si myslím, že jo,“ pokýval hlavou Demetrius. Co, Šedofusi, Liv?“
„Jo,“ zahučel Lev a pohlédl na Liv.
„Šimonek je dobry sudca,“ usmála se trolka. Je dobře, že ho mezi sebou máme.“
„Kurec, ty by sa malo zapiť,“ zahromoval Lev.
„Až se vrátíme,“ řekla Ravena, která celé hádce tiše naslouchala. Venku je docela pěkně, takže navrhuji zaplatit útratu a trochu se projít. Co vy na to?“
„Dobrej nápad,“ pokýval hlavou Demetrius. Ravenko, najdeme ten Kostohryz? Docela rád bych něco urobil s tymi svojmi problemy s dychanim.“
„Slíbila jsem ti to, Demi,“ usmála se elfka na gnóma a otočila se na ostatní. A vy?“
„Souhlas,“ kývla hlavou Liva.
„Jasna,“ zabručel Lev.
„Nemám námitek,“ usmál se Šimon.
„Šenkýři,“ oslovila Ravena hostinského. Zaplatím za sebe a Demetria.“
„Já cálnu za sebe,“ ozvala se Liva.
„Jak říkáte,“ přitočil se k nim šenkýř.
Elfka mu dala dvě zlaté mince, Liv mu do dlaně vložila zlatku a spokojený hostinský odspěchal za pult. Šimon a ostatní si posbírali své věci a odešli ze šenku. Mezitím se hostinec začal naplňovat vesničany, kteří přišli poobědvat. Mnozí kývli paladinovi na pozdrav a krátce si prohlédli jeho společníky.
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Seregil', 16.07.2012 10:49.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
josefk 
fungus2