| Prolog |
|---|
| Další dílko z mého pera - rok 2009 |
|
| Paladin bez víry - I. kapitola |
„Vítej, Šimone.“
„Buď zdráv, Velene.“
„Co tě přivádí do našeho kraje?“
„Práce.“
„Že by ta prokletá Chyvva?“
„Přesně tak.“
„To jsem moc rád, Šimone. Pojď, probereme to u piva, zvu tě.“
„Díky.“
Oba muži vešli do hostince a usedli ke stolu. V tuto denní dobu – hodina před polednem – bylo U dravce poměrně prázdno. Příchod starosty a paladina upoutal pozornost pouze dvou hostí. Bělovlasé elfky a jejího dýchavičného gnómského společníka. Třetí host ležel na lavici u krbu a hlasitě chrápal. Byl to prošedivělý trpaslík, jemuž na levé ruce chyběly dva prsty. Šimon si zkoumavě přeměřil elfku, která mu neznatelně kývla na pozdrav.
„Tak tedy k věci, Šimone,“ pronesl Velen, když jim holohlavý hostinský přinesl piva v dřevěných korbelech.
„Poslouchám, Velene,“ zabručel Šimon a upil piva.
„Jistě již víš, že ta stvůra zabila hrobníka a jeho ženu. Včera přibyla další oběť. Moje sestřenka měla bratra, který byl tak trochu na palici. Prostě obecní blázen.“
„K věci, Velene,“ zavrčel Šimon a v jeho očích se nevrle zablesklo.
„Omlouvám se,“ povzdechl si Velen a potichu pokračoval. Prostě a jednoduše, Jarka ho našla v lese roztrhaného. Poznala ho podle jeho stříbrného amuletu.“
„Nemohli to být vlci?“
„Už léta se tu vlci neobjevili. Tohle jsme už vyloučili.“
„Nebo medvěd samotář. Víš dobře, že ti se tu objevují.“
„I tohle jsme zavrhli,“ zavrtěl hlavou Velen. Medvědi neroztahají netknuté vnitřnosti po okolí.“
„Kosti předpokládám byly hladce obrané,“ pronesl Šimon a pohledem zabloudil k elfce, která ho sledovala s přivřenýma očima.
„To ano. Byly ovšem taky zlámané a morek vypitý, což nám přišlo divné.“
Šimon při této zprávě sebou neznatelně trhl.
„Poradím si s tím, Velene. Díky za informace,“ pronesl po chvilce a dopil pivo.
„Jak vidíš, nejsi jediný, kdo sem přišel Chyvvu zabít,“ řekl Velen. Ravena Bílá, černovlad Demetrius a bojovník Lev Šedovous jsou ti, co tu nyní tady v hostinci pobývají. Prý čekají na nějakého Livu nebo tak nějak.“
Šimon sebou neznatelně trhl podruhé.
„Bez kněžího nebo paladina moc šancí nemají,“ poznamenal Šimon rychle, aby zakryl své znepokojení.
„To jsem jim říkal,“ pokýval hlavou Velen. Přesto neodešli. Ubytovali se tu a nyní již druhý den čekají na toho Livena nebo jak se to jmenuje.“
„No o to, že nebudeš mít komu vyplatit odměnu, se opravdu bát nemusíš,“ pousmál se Šimon a zvedl se.
„Starosto,“ oslovila elfka Velena.
„Ano, ctihodná?“ otočil se na ni oslovený.
„Jenom Ravena,“ ušklíbla se elfka. Projednáváš další obchod bez nás?“
„Já…“ zadrhl se Velen.
„To je v pořádku,“ usmál se Šimon. Co máš na mysli, Raveno Bílá?“
„Zaslechla jsem, že se bavíte o té Chyvvě.“
„To je pravda. Mám ve zvyku plnit stanovy řádu. A ochrana prostých obyvatel je tam zakotvena jako velmi důležitý bod.“
„Asi tedy už víš, že tato stvůra nebude jen tak obyčejná Chyvva.“
„Jak jsi na to přišla?“
„Mám své zdroje, paladine.“
„Rád si to poslechnu, chceš-li, Bílá. A jmenuji se Šimon Filip Delhár.“
„Těší mě,“ usmála se elfka. Posaď se k nám, promluvíme si.“
„Demetria se bát nemusíš, ten tě neukousne,“ řekla, když si všimla, že se Šimon nepohnul.
„O to nejde,“ usmál se paladin. Musím jít na pravidelnou modlitbu. Přijdu později.“
„Ach tak,“ pronesla elka. Fajn. Jsi každopádně vítán v naší společnosti, že Demetrie?“
„Jasnačka,“ zahuhlal gnóm a napil se piva.
„Kohopak to vidí očiska moja?“ ozval se zvučný ženský hlas.
Šimon se otočil na zahalenou postavu, která stanula ve dveřích hostince.
„Ahoj, Livo,“ pozdravil ji paladin a smutně se usmál.
„Šimonku,“ rozpřáhla ruce postava. Pojď na mou hruď a chvíli tam buď!“
Paladin k ní přistoupil a objal ji.
„Chyběl´s mi, Šimone,“ řekla tiše, když chvilku setrvali v objetí.
„I ty mě sestro Chranyně,“ pronesl Šimon.
„Co tu děláš? Že by ta Chyvva?“ zeptala se a sňala kápi.
Objevil se pohledný obličej mladé trolky, jejíž osvobozená bujná záplava černých vlasů rozezněla symfonii cinkání a rachtání. Dívka měla ve vlasech vpleteny korálky, prstní kůstky coby trofeje zabitých nepřátel a různé kovové prstýnky.
„Tak jest, Liv. Nyní jdu na chvilku ven. Splnit své paladinské povinnosti. Až se vrátím, tak si promluvíme.“
„Budu se těšit,“ zazubila se Liva, prošla kolem zkoprnělého Velena, shodila ze zad objemnou tornu a obouruční sekeru, sedla si ke stolu vedle Demetria a vrazila mu přátelskou herdu do zad. Tak jak se máš, ty kluku jeden černokněžnická?“
Gnóm se zakuckal.
„Ty jsi kráva, Liv,“ zabručel udýchaně, když se uklidnil. Dobře se mám. Jenom peňazí ubýva. Co ty?“
„Mno, bez vás mi bylo docela smutno,“ zazubila se na něho trolka a otočila se na hostinského. Tak pívo nos, krčmáři. Dokud neřeknu vodu.“
Velen se po těchto slovech podíval na Šimona, který jen pokrčil rameny a opustil hostinec.
|
|
| Názory čtenářů |
12.07.2012 13:30
 Stínohra  
|
Zajímavá partička, že by se chystal nějakej dungeon? |
12.07.2012 14:18
 Seregil
|
@ Stínohra - v podstatě tak, nebudu prozrazovat více, vychutnávej po doušcích... :*)- |
12.07.2012 18:11
 fungus2 |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|