„Nech to na mě,“ pronesla Mary a zadržela ho.
„Tak u toho chci bejt,“ řekl Morlug a založil si ruce na prsou.
„Onyxie!“ zařvala Mary.
Slyším tě nemrtvá, ozval se jí v mysli hlas dračice, který slyšel i Morlug.
Ještěr se posadil poblíž vchodu a sledoval oba zástupce Hordy, kteří strnule stáli vedle sebe. Mary i Morlug si všimli, že na levém pařátu dračice stojí malé dráče, které vypouštělo malé plamínky z tlamičky.
„Máš samozřejmě plné právo nás zabít,“ pokračovala bojovnice.
„Za co mě trestáte, bohové?“ utrousil Morlug a potřásl hlavou. Dyk nás zabije, když budeš mluvit takhle blbě. Mary…“
Nemrtvá si svého hořekujícího parťáka nevšímala a pokračovala.
„Ale jistě sis všimla té hromady mrtvol venku. Přede mnou leží další. Vyzvedla bych hlavně kvality gnóma Filleta – velkého a proslulého Aliančního bojovníka. Tauren Taheo byl druid, který chtěl všechno jen pro sebe a proto…“
Proto jste se řezali mezi sebou, pokývala hlavou Onyxie a nadechla se.
Mary i Morlug jen zatajili dech. Ork se nehlasně modlil a Mary se snažila potlačit pocit vzrůstající zuřivosti.
Viděla jsem ty dva gnómy, kteří pelášili od mé jeskyně, jako by jim za patami hořelo, pokračovala dračice a vydechla obláček kouře.
„Jsou živí?“ zeptala se Mary a oddechla si.
Cítila, že zuřivost pomalu ustoupila.
Nechala jsem je jít, kývla Onyxie hlavou.
„Klikaři,“ vydechl Morlug a nervózně se díval na dračici.
„Proto mám návrh, který samozřejmě nemusíš akceptovat,“ pokračovala Mary. Nechám tu svoje zbraně, pohřbím Filleta a Tahea a odejdu s částí tvého pokladu, vzala jsem si jen to, co unesu. Morlug mi s tím pomůže a pak půjde se mnou. Druhá možnost je boj. Jsem si jistá, že nás dvou se umíš zbavit jen mrknutím oka, ale můžeme ti to oba, já i Morlug, znepříjemnit. Což nemění nic na tom, že asi ne příliš.“
„Holka nešťastná,“ plácl se do čela Morlug. To přeci nemyslíš vážně? My dva proti Onyxii?“
„Drž hubu, Morlugu,“ obrátila se na něho Mary.
Ork si všiml silného odhodlání v jejích očích, proto jen pokrčil rameny a zmlkl.
Zmizte, než si to rozmyslím, zazněl po chvíli Onyxiin hlas. Jednu zbraň si smíš vzít s sebou, Mary. A to jakoukoliv, tak budu štědrá. Filleta nechte ležet tam, kde je a Tahea hoďte ven supům.
Mary odhodila sekeru, palici i luk a namátkou vzala jeden z obouručních mečů. Pak drkla loktem do Morluga, který na ni zíral s otevřenou pusou.
„Jdeme,“ sykla nemrtvá bojovnice.
Potom oba mlčky prošli kolem Onyxie, která jim ustoupila, aby mohli odejít.
„Bohové nás mají rádi,“ řekl šeptem Morlug, když usedali po osmi dnech cesty ze skal v hostinci U Darmošlapa v Resheru - malém orky obývaném městečku. Nikdy na to nezapomenu, Mary a myslím, že si začnu vážit gnómů jako takovejch.“
„Taky nezapomenu, Morlugu,“ pronesla Mary a napila se piva, které před ní postavil hostinský. Zase mi to chutná, to je zvláštní.“
„Já myslím, že se něco stalo,“ podotkl Morlug s úsměvem. Ta obluda křídlatá něco kouzlila, když jsme kolem ní prošli.“
„Asi máš pravdu,“ řekla Mary s úsměvem a poklepala na svůj meč, o němž se po cestě dozvěděla jeho jméno – Demonbij.
Ale Filleta to sem nevrátí, prošlo jí přitom hlavou.
Konec
|
|
fungus2 