Prolog |
Tak po odmlce další díl... |
|
Agiar - vlkovo prokletí V. |
„Agiare, bij ho!“
„Šibaku, nedej se, se štítem to neumí!“
„Bacha na sek zhora, Šibaku!“
„Agiare, držíš ten štít jako koště!“
Takové výkřiky se ozývaly z kruhu okolo obou zápasících .
Agiar pomalu s mečem v levé a štítem v pravé ruce ustupoval před mohutným Šibakem, který česal vzduch šavlí a válečným kladivem.
Boj měl pevná pravidla, která hlídal šaman Símonei, jenž stál v hloučku adeptů vedle Lištviho a Gurna. Cílem zápasících bylo srazit soupeře k zemi a naznačit úder na nekryté místo. Samozřejmě bylo bráno na potaz i nějaké zranění. Pokud by jeden z bojujících nebyl schopen po dobu půl minuty vstát ze země, je rozhodnuto. Souboj již chvilku trval, ale zatím nebylo nic jisté. Oba soupeřící zachovávali mlčení. Soustředili se jen na boj.
Šibak byl vysoký, svalnatý mladík, který si s oběma zbraněmi téměř pohrával. Každý ve vesnici věděl – občas se o tom přesvědčil i na vlastní kůži – že co Šibak nepobral v myšlení, měl vynahrazeno ve svalech. Rád si dokazoval svou sílu ve všech zápasech. Agiar oproti němu vynikal trpělivostí a taktickým myšlením. Zlehka tančil v pravidelných úkrocích a nutil Šibaka vyčerpávat síly na údery, které často šly do prázdna.
V jeden takový okamžik odskočil Agiar a hbitě nastavil útočícímu Šibakovi nohu. Pak ho silně udeřil mečem na plocho do hlavy, kterou si soupeř nestačil krýt. Leckterého člověka by síla tohoto úderu omráčila. Jenže Šibak nezapřel svou nesmírnou sílu i odolnost. Klopýtl, rychle se však otočil a nelidsky zařval. Všichni přítomní zmlkli a ztuhli na místech.
Agiar se zděšeně podíval na rozzuřeného Šibaka, kterému od úst odlétala bílá pěna. Následovala série rychlých úderů, které Agiar odrážel mečem i štítem. Hlouček se pomalu rozestupoval. Šibak nutil svými údery soupeře ustupovat. Tohle nemůžu vydržet dlouho, bojové šílenství se nedá ovládnout, pomyslel si Agiar, když zpocený asi posté odrážel Šibakovy zuřivé výpady.
V jednu chvíli mečem srazil sek vedený na hlavu. Zároveň štítem zachytil ránu kladivem. Ozvalo se rupnutí. Agiar odskočil od soupeře. V ruce, kterou držel štít mu tepala tupá bolest, jenž ho donutila jednat rychleji. Šibak s šílenstvím v očích udeřil současně oběma zbraněmi v nemožných úhlech. Agiar učinil úkrok, kterým se vyhnul svištící šavli a mečem srazil ránu kladivem. Síla úderu mu vyrazila zbraň z ruky. To Agiar však už nevnímal. Rychle uchopil štít oběma rukama, ladným kopem podrazil soupeři nohy a když Šibak padal k zemi udeřil ho štítem do hlavy. Svalnatý adept se zřítil k zemi,kde zůstal nehybně ležet. Ze ztichlého hloučku vyskočila Armen a vrhla se k nehybnému Šibakovi.
„Je jen omráčený,“ prohlásila po chvilce.
Símonei se prodral k bledému Agiarovi.
„Zde je vítěz!“ poklepal ho po rameni.
Všichni spustili hromový pokřik. Na to se Agiar lehce uklonil a svezl se v mdlobách k zemi.
Když se probral, spatřil vážnou Šibakovu tvář rámovanou čerstvým obvazem.
„Dobrej bojovník, Agiare,“ usmál se a neohrabaně ho poklepal po levém rameni,
kde se skvěl vytetovaný štít.
„Ty taky nejsi k zahození Šibaku,“ zašklebil se Agiar.
V pravé ruce mu stále ještě pulzovala bolest.
„Máš jen zlomenou ruku,“ řekla Armen, která mu ruku obvazovala.
„A také tetování, které sis vydobyl,“ řekl Símonei, který si uklízel taterské náčiní.
Lištvi seděl spolu s Gurnem před Agiarovým domkem, kde Armen ošetřovala oba
adepty.
„Tak co si myslíš Gurne?“
„Agiar je trpělivý tanečník a Šibak je nespoutaný berserk. Tichý vlk a zběsilý
medvěd. Takoví se narodí jen jednou za mnohá staletí.“
Oba se pak mlčky zvedli a vešli do domku.
|
|
Epilog |
Další díl mam napísaný, však nemam comp zapojený, tak nemožu přepísat. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Seregil', 18.05.2004 20:03.
Názory čtenářů |
18.03.2004 13:53
Igor_Indruch
|
Správně by mělo být "berserker" :o)) |
18.03.2004 13:58
Seregil
|
Word mi to neopravil... tak jsem nechal berserk... koneckonců nezní to zle.. |
18.03.2004 14:43
Igor_Indruch
|
Máš pravdu - koukal jsem se, je možné obojí - v angličtině se častěji používá berserker, v češtině zní možná berserk líp :o) |
18.03.2004 19:42
stanislav
|
berserk je dobře.... |
18.03.2004 19:47
Igor_Indruch
|
no dyk jo :o))) |
18.03.2004 19:48
stanislav
|
Užívání muchomůrek ke změně vědomí sahá až do dob před našim letopočtem. Nejznámějšími uživatli byli obyvatelé sibiřských oblastí. Muchomůrka měla významné místo v jejich mytologii. Za jeden hřib se někdy platilo i jedním sobem. Halucinogení látky se dostávají do moči konzumenta. Je známo užívaní moči jak lidí tak i sobů, kteří tuto houbu vyhledávají a konzumují ji až do úplného omámení. Moč lze "recyklovat" asi čtyřikrát. Severští válečníci byli známi svým stavem bojové zuřivosti zvaným berserk. Existují doměnky, že si jej navozovali právě konzumací muchomůrek.
06.03.2003 Stanislav_Vašina
Berserk:
v staroislandské literatuře původní představa o zvířecí podobě válečníků, bojujících v extázi bez pancíře (už středověké latinské prameny mluví o furor berserkicus, b. zuřivost)
Berserk:
Ódinovi živí bojovníci (narozdíl od einherjů - padlých bojovníků). Název odvozen buď od slova berserkr (v medvědí košili, tzn. v medvědí kožešině), nebo bare serk (bez košile, tedy bez brnění, případně úplně bez oblečení), či björneserk (člověk ve zvířecí kůži nebo se zvířecí povahou). Své protivníky prý zabíjeli prokousnutím průdušnice (podobně jako vlci).
Berserk:
Původ slova berserk se vysvětluje různě - za zmínku stojí např. opět dvě etymologické teorie. Dle jedné vzniklo spojením slov bare a serk - "bez košile (zbroje)" narážející na jejich bojové zvyky a dle jiné vzniklo ze slova bjorneserk - "člověk ve zvířecí kůži či chovající se jako zvíře". (Johannes Bronsted).
Šlo o zcela zvláštní část vikingských válečníků, kteří se v mnohém lišili od ostatních bojovníků. Měli souvislost s kultem boha Odina, protože Vikingové všeobecně věřili, že proslulé bojové šílenství - berserksgangr na ně sesílá sám nejvyšší severský bůh Odin, který jim tím propůjčoval nadlidskou sílu a chránil je před zraněním. Berserkové totiž nepovažovali zbroj za docela šikovný nápad a často se v boji naopak obnažovali úplně. Vždy se však rvali s maximálním nasazením, silou, odvahou a zuřivostí, jakou jim propůjčovalo šílenství, které se jich zmocňovalo. Má se za to, že mezi berserky byli zvláště vybíráni výjimečně silní jedinci se sklony k brutalitě, často až psychopati. (Nilse Linden) Někdy tyto oddíly berserků organizovali sami náčelníci a vládci vědomi si jejich psychologického účinku na nepřítele.
Samotné bojové šílenství - baresersgangr - které pod názvem "furor teutonicus" (odvozeného původně od kmene Teutonů později zevšeobecněno na všechny Germány - viz. Friedrich Schlette) zaznamenali již staří Římané, bylo navozováno samotným vzrušením před bojem, skandováním, tlučením do štítů, monotónní stupňovanou vřavou, psychickým vybičováním a není zcela vyloučeno, že se používalo i nejrůznějších povzbuzujících přírodních prostředků - drog (což by mohly částečně podporovat zmínky v mythologii o kouzelných nápojích dodávajících sílu nebo nezranitelnost a fakt, že Vikingové znali drogy a jedy, ale přímý důkaz pro tuto hypotézu chybí). Traduje se, že napětí a vzrušení berserků před bojem bylo tak veliké, že kousali do hran svých štítů. I pokud berserk bitvu přežil bez zranění, upadal prý po tak velikém fyzickém i psychickém vypětí do mnohahodinové bezmocné letargie.
06.03.2003 Stanislav_Vašina
V severských poémách a ikonografii se smrt a extáze vyjadřují kromě jiného symbolem spoutávání a vysvobozování z pout: tělo člověka je spoutané, dokud jeho duše putuje a poznává "co je nového ve všech světech". Ódin, který se někdy zobrazoval spoutaný hady podsvětí, má sám moc nejen spoutávat (svým jediným magickým oken herfjoturr, doslova "pouto vojska"), ale i vysvobozovat z řetězů a okovů. Toto vysvobození kromě poznávání mělo také jiný význam - bojové šílenství, zuřivost, která byla pro Ódina charakteristická. Samotné jméno stromu, na kterém Ódin visel spoutaný během své iniciace - Yggdrasil, v překladu znamená "kůň Ygga", přičemž Ygg (Zuřivý) je jedním z mnohých Ódinových jmen. Zuřivost Ódina a jeho vybraných bojovníků se projevovala jako stav, ve kterém se člověk stává podobným divoké šelmě. Tato zuřivost se chápala také doslova jako proměna na zvíře: podle "Ságy o Ynglingách" mohl například Ódin ležet v kataleptickém stavu a současně se potuloval venku ve zvířecí podobě. Ta samá sága hovoří o Ódinových bojovnících, kteří bojovali bez brnění a byli zuřiví jako psi a vlci. Nazývali se berserkové ("zahalení v medvědí kůži") nebo ulfhednar ("ve vlčí kůži"). Záchvat zuřivosti, verserks-gangr, měnil lidi v šelmy, ale na druhé straně znamenal stav podobný opojení a extázi.
06.03.2003 Stanislav_Vašina
Ódin, ve kterém se podle slov badatela J. Puhvela "snoubil intelekt s instinktem, jasnovidectví s extází a básník s berserkem", je postavou nevypočitatelnou a jeho chování někdy odporuje normám života, které reprezentují jiní nebeští bohové a zvlášť Ódinův syn Thór, spolehlivý a zodpovědný obránce Ásgardu. I když v severních mýtech jsou některé stránky Thórovy povahy (například pažravost) předmětem zábavy, v krizových situacích se na něho mohou spolehnout jak bohové tak i lidé. Ukázkou rozdílů mezi Thórem a Ódinem je eddická "Píseň o Harbardovi", ve které se Ódin, zamaskovaný za převozníka, hádá s Thórem, vracejícím se do Ásgardu ze země obrů. Bohové se chlubí svými zásluhami, avšak jak jsou Thórovy činy vskutku chvályhodné - jsou to samá vítězství nad obry - Ódinovy jsou jiného rázu: svádí ženy, rozsévá války a oplácí dobro zlem. Přitom prostoduchý silák Thór nakonec musí v hádce ustoupit a Ódin má poslední slovo.
06.03.2003 Stanislav_Vašina
"Vím, že jsem visel
Ve větru na stromě
Devět dlouhých nocí,
Oštěpem proklátý,
Zasvěcený Ódinovi,
V oběť sobě samému,
Na onom stromě,
Jehož kořeny jsou skryty
V hlubinách nepoznaných"
Starší Edda
06.03.2003 Stanislav_Vašina
Spojení nápoje, smrti a extáze nacházíme ve slavném příběhu o Ódinově získání jeho pověstné moudrosti, který M. Eliade nazývá "nejvyšším mystériem germánské teologie". Podle "Starší Eddy" se Ódin obětuje "sobě samému" a devět dní visí na stromě Yggdrasil, proklátý vlastním oštěpem. Po tomto činu se napije posvátného medu z rukou svého dědečka, obra Beltorna a dostává od něho magické runy - zdroj moudrosti. Právě tato Ódinova oběť, znamenající smrt a znovuzrození v novém stavu moudrosti, se často nazývá šamanskou iniciací a přirovnává se k symbolické cestě šamana po světovém stromě.
|
18.03.2004 19:58
stanislav
|
Berseker: (E.Fromm)
... existují ještě jiné formy extáze, u nichž je podstatou zážitku nenávist a destruktivita. Příkladem toho je "stát se bersekerem"...
beri=medvěd, serkr=oděv znamená v medvědí kůži zahaleného válečníka. Jde o iniciační rituál, při kterém je mladý muž přiveden do stavu ztotožnění s medvědem. Útočí přitom na jiné lidi, pokouší se je kousnout a místo mluvení vydává zvířecí zvuky. Nejvyšším cílem tohoto rituálu bylo přenést se do stavu transu, pro iniciovaného tento zážitek znamenal začátek nezávislého mužství. Ve výrazu furor teutonicus je vyjádřena posvátná povaha tohoto stavu zuřivosti. Několik prvků rituálu stojí za zvláštní zmínku. Především jde o zuření pro zuření, které se nezaměřuje proti nepříteli ani není vyprovokováno nějakou škodou nebo urážkou. Cílem je transu podobný stav, založený na všeovládajícím pocitu vzteku. K dosažení extáze je v tomto případě zapotřebí jednotící síly absolutního vzteku. Jde o kolektivní stav založený na tradici, na skupinové účasti a radách šamanů. Jde o pokus o návrat ke zvířecí existenci, v tomto případě existenci medvěda. Iniciovaný se chová jako šelma. A konečně jde o přechodný, nikoliv chronický stav vzteku |
18.03.2004 19:59
Igor_Indruch
|
koukám, žes to vzal z gruntu :o))
Seregil bude rád :o))) |
18.03.2004 20:00
stanislav
|

Normandský bojovník před bitvou ( šachová figurka z mrožího klu, 12. století)
|
18.03.2004 20:01
stanislav
|
Igore, není dobré být neobeznámen.... :o)))))) |
18.03.2004 20:34
stanislav
|
tihle šílenci - to je zle inspirativní.... :o) |
18.03.2004 20:56
Humble
|
Ke stimulaci vojáků v bitvách se používaly (a zřejmě i používají) prostředky různé. Modifikací prostředku pro delší výdrž vojáků je, pokud vím, pervitin. Rusové tradičně používají vodku, v orientě je to hašiš (odtud slovo hašišák - zdrogovaný válečník, který místo spánku bojuje).
Tip :o) |
18.03.2004 21:19
stanislav
|
Humble napsal(a): Ke stimulaci vojáků v bitvách se používaly (a zřejmě i používají) prostředky různé. Modifikací prostředku pro delší výdrž vojáků je, pokud vím, pervitin. Rusové tradičně používají vodku, v orientě je to hašiš (odtud slovo hašišák - zdrogovaný válečník, který místo spánku bojuje).
Tip :o) dobrej stimul k nějakýmu hodně vymazlenýmu bojovýmu výkonu není až tak droga jako dokonale zmáklej kamarádšoft, männerbund, jakože jeden bez druhýho nedokážou existovat, spoluvoják je víc než rodina etc.,
na tohle je dóst dobrá izraelská army. |
18.03.2004 21:22
Humble
|
Já slyšel o takovýhle dvojce v naší armádě - černoch & skin :o) |
18.03.2004 21:26
stanislav
|
Humble napsal(a): Já slyšel o takovýhle dvojce v naší armádě - černoch & skin :o) eště lepší je ostravskej makačenko z dolů a pražskej povaleč, těm to taky pěkně de dohromady... :o) |
18.03.2004 21:30
Humble
|
Ten černoch jim to podepsal (teď dělá jako voják z povolání průvodce americkým vojenským delegacím po Praze), a ten skin si po vojně šel odsedět zbytek trestu za rasově motivované trestné činy :o) |
18.03.2004 21:31
stanislav
|
Humble napsal(a): Ten černoch jim to podepsal (teď dělá jako voják z povolání průvodce americkým vojenským delegacím po Praze), a ten skin si po vojně šel odsedět zbytek trestu za rasově motivované trestné činy :o) podivuhodné příběhy se dějou. |
19.03.2004 08:11
Seregil
|
stando moc díky za rozšíření obzorů... |
19.03.2004 08:45
Johanka
|
jéé - pokračování - tisknu hned a večer se se synam podělíme:))) díky za avi:) |
26.03.2004 19:15
Reni
|
dobrý...
hlavně ta diskuse...:-) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|