Varování: Tato povídka navazuje, doporučuji začít u prvního dílu

„Však vam pomožeme. Teď tahneme na ty zkurvysyny Fyrexijanský k našomu oddilu, kery čita vice jak pět tisíc odhodlanych soukmenovcu, keři budo chranit našu i vašu vlast aj za cenu života,“ hovořil rozhorleně Dromar, který byl vůdcem houfce.

„Však Achaar vi, že sme sakra tvrdi chlapi,“ dodal ještě.

Johann se celou dobu, kdy se domlouval s Dromarem, mírně usmíval a hlavou se mu prolévaly různé myšlenky:

Snad porazíme Phyrexiany. S těmito ryzími trpaslíky to musíme dovést k dobrému konci. Hlavně musím dostat Martina z toho průšvihu. Prokletej Ishan.

„Dromare, chtěl jsem se tě zeptat…“ začal Johann.

„Hen sa pitaj, rad poslužim odpoveďou,“ skočil mu do řeči rozdychtěný Dromar.

„Ishana znáš?“

„Fuj, fuj, zaklinam sa večnou smrťou. Však, že znam tehoto bastarda, kež by chcel aj jeho tieň zatratiť do pekla. Ty ho znaš?“

„Je to můj nepřítel.“

„Tož, to jsi dvakrat moj přiatiel. Hej, aj on je mojim nepřiatielom. Čo si chcel o tem bastardu?“

„Odkud Ishan pochází?“

„Prej odněkod pobliž Sengiru. Byval spřizněny s rodinou Sengiru. Snad od babule přes druhé koleno. Vice vědi na Severu barbarove. Hledaj Erona Neuprosneho, ten bude vědit vic.“

„Děkuji ti Dromare, velice jsi mi pomohl,“ ukončil rozhovor Johann a obrátil se na svou drahou polovičku. „Simono připrav jídlo na cestu. Potáhneme s Dromarem a jeho trpaslíky na sever.“

„Co ja viem, tak Eron sbira sily mezi našimi nepřiateli orky a gobliny a chce pomoci Benalii,“ vmísil se do hovoru Raznor, který stál kousek od rozdělaného ohně, na němž se hřálo v kotli skopové maso se zeleninou. Jeden z trpaslíků v něm míchal vařečkou a přisypával bylinky. Simona byla obklopena několika trpaslíky a zodpovídala různé zvědavé dotazy. Holzavenes kouřil s jiným trpaslíkem dýmku. To se ozývaly výkřiky jako: „To jsem netušil, že kouřit konopí je tak dobré! Jsem nějaký vláčný, ale vidím i bez brýlí! Svět je tak krásně barevný!“ a podobné.

Hodovalo se. Johanna chvílemi ovládla pochmurná nálada, když si vzpomněl na Sengir i Síně v Shivu. Měl krátké záblesky vizí, kterak se Síně hroutí pod návalem plamenů a Sengirský hrad, jak se hroutí a mizí v moři. Neustále držel květní plátek modré růže. Karel ho sledoval se starostlivým výrazem ve tváři. A když zahlédl krev, která Johannovi stékala s některými slzami, přiskočil k němu a otočil se na Simonu.

„Simi, pojď mi pomoct.“

„Musí se vyspat, pane Hrabánku, prosím, pomůžete nám?“ obrátila se na klerika.

Hrabian přikývl a vložil ruce na Johannovy spánky.

„Buď vůle Manova, jeho síla, ať provází Johanna a jeho skutky.“

Po této modlitbě Johann usnul. Karel přes něho přehodil deku. Pak si ubalil cigaretu a zapálil si.

„Podržím hlídku s Dromarem, Hrabiane, Simono a i ty Holzi, pořádně se vyspěte, zítra nás čeká sakra dlouhá cesta,“ řekl ještě a potáhnul s cigarety.

Ráno všechny probudil hromový pokřik. Přes pláně se hnaly stovky pěších barbarů a směřovaly k rozespalcům, kteří leželi barbarům v cestě. Karel povstal a rychle se proměnil. Horda zakolísala v běhu. Někteří se v panice začali obracet zpět. Achaar vzlétl o něco výše a párkrát zařval. To okamžitě probralo všechny trpaslíky. Všichni popadli sekery a houfec se zformoval do obrany.

Johann se probudil, když ucítil cosi chladného, co se mu otřelo o čelo. Reflexivně uchopil rukojeť svého meče a otevřel oči. Nad ním se skláněl muž v kápi a kovovou maskou na obličeji.

„Zdravím tě Neviděný,“ ozval se kovový hlas.

Johann vstal, meč však nepustil.

„Mé jméno je Arcaniss Všemocný,“ zasyčel hlas znovu. „Rozhodl jsem se vám pomoci. Před dvěma dny jsem se vrátil do Dominie a když jsem zjistil tu spoušť, kterou provedli Phyrexiani, povolal jsem tě  do zdejšího Neprostoru. Zařídil jsem závěrečný boj v aréně. Phyrexianské, ať to má ten správný říz. Marten je díky Ishanovým kouzlům na straně Phyrexianů. Musíš porazit jeho a pak i Ishanův stín, abys zlomil Martenovu kletbu. Budete moci buď zůstat v Dominii nebo se vrátíte zpět domů na Zemi.“

„Co se stalo Arcanissi?“

„Bojuje se. Draci byli potřeni Phyrexianskými invazními silami. Zbylí draci pod vedením nového patriarchy Achaara bojují pod vedením Kamahla, Krosanské pěsti, jak si tento zajímavý druid přezdívá.“

„Co Sengir? Přežil někdo?“

„Sídlo vampýrů bylo srovnáno se zemí. Baron však zmizel a zatím o sobě nedává vědět. Cítím, že baronova pomsta bude strašná. Jeho babička zatím sbírá zbylé přeživší vampýry.“

„A Benálie?“

„Tam bylo dobojováno. Jakési Khaile se podařilo sestřelit jednoho z Phyrexianských velitelů, kterého pak našla a živého přivlekla před svého generála.“

„A co trpaslíci a Eron Neúprosný?“

„Stále bojují, teď záleží na tobě.“

„Poslední otázka Arcanissi. Co má žena a Holzavenes?“

„Jsou živi a zdrávi, sedí na speciálním místě v Aréně. Teď záleží jen a jen na tobě Johanne.“

S těmito slovy Arcaniss zmizel a Johann se objevil v aréně.

„Nazdar Vole,“ ozval se známý chrčivý hlas.

Johann se otočil a spatřil svého známého Zombíka, kterak stojí u jedné otevřené kobky a žvýká mrtvou krysu.

„Chrhl.. pojď.. chrl.. sem,“ zachrčel Zombík a pokynul Johannovi.

Johann si utáhnul přezku na pochvě meče a následoval Zombíka do malé místnosti, kde zdi byly ověšeny různými zbraněmi.

„Vyber si štít, Johanne,“ vynořil se ze stínu Karel Achaar.

„Co tady děláš Karle?“

„Morální podpora,“ usmál se Karel. „Draci bojují pod vedením Khaily a Kamahla. Není moc času. Někde je sice dobojováno, ale Phyrexiani čekají další posily. Záleží jen na tvém boji. Pokud Martena porazíš, ukončí se některé boje. Zjistili jsme, že ne všem Phyrexianům jde o zničení Dominie. Hledají nové domovy. Kdysi Dominii vládl mocný čaroděj Urza, pak se vlády chopil jeho soupeř Mishra a Urzu po mnoha bitvách vykázal z Dominie. Mnoho Urzových potomků je právě mezi přistěhovalci z Phyrexie. Chtějí zde žít po svém. Ti zbylí jsou fanatičtí požírači duší. Ti se snaží vše živé vymýtit. S nimi se spojil Ishanův stín a chce spolu s nimi Dominii zničit. Což znamená, že…“

„… musím porazit pak i Ishanův stín,“ pokýval hlavou Johann, který si prohlížel v matném světle rozvěšené štíty.

„Vypadá to, že aréna se naplňuje diváky,“ poznamenal Karel a vykouknul z kobky. „Simona a Holzavene už tam sedí.“

Pak se obrátil na Johanna, který snímal velký hranatý štít s emblémem modré růže.

„Hodně štěstí Johanne,“ podal mu pravici Karel.

„Budu ho potřebovat,“ usmál se Johann a stiskl nabízenou ruku.

Už se to blíží do finiše...