Dílo #64978
Autor:jindra
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:26.07.2011 22:02
Počet návštěv:450
Počet názorů:2
Hodnocení:2

Prolog
sedím-li v místnosti s oknem
a vzdálenost lesa na kopci za ním je ode mě konstantní
ale poloha okna se mění
je les tím blíž, čím blíž u okna sedím
O vědomí a dvou v superpozici

moje oči
jsou nora
tunely vedoucí tak hluboko za prostor
a
moje vědomí
někdy se mění ve světlý ovál v tunelu bez světel
kde jen chladné vlhké stěny jsou přítomnost
nahmataná ve tmě

na dně se dějí příběhy:


V poledne si s domorodci sesedli na pískoviště
kde jim byl větvemi vykreslen zákolejní příběh

Večer u táborového ohně jim pomalovali indiáni tváře modrými linkami

Inkoustovou směs pociťovali přes potřísněné prsty až na jazyku
trpkou jako slova, která jím už nikdy nebudou napsána

Zbylou barvu jejich hostitelé vhodili do ohně a plameny zmodraly

Takto je jeden z divochů odvedl k místu, kde má vyvěrat dokonale nejčistší voda
aby se v ní buď omyli a do rána odešli
nebo se na jejím břehu milovali

Přes několik málo vrstev tmy, již modrý oheň sotva rozháněl 
se díval na ni
upřeně
 a věděl, že nikdy nebude znát všechny příběhy

Názory čtenářů
27.07.2011 22:02
josefk
nemění se poloha okna, ale poloha sedícího střelce :) střelče :)
29.07.2011 13:16
s.v.



Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)