Odpouším
          nebo příjímám?
Podívej se sama:
          něco stromového k tobě
               skláním
          Jsou to mé ruce nikoli
          vytažené z paměti kapes
          ale právě teď utvářené
          Hle klenba dlaně
     nad dotčenými prsty
jež hrnou se samy poprvé dotknout

Často jsi marně prosila
     abych stiskl 
          co nejsilněji
               tvou ručku
(pro tu chvíli
tajně přezdívala jsi jí
důvěra)
     Od té doby
     jsem hodně věcí
     nosil a sám
          váhám teď plnou silou
     zatnout
i prázdnou pěst

Ale odpouštím-li
pak jenom přeplněné kádě
s čistou vodou
     a přijímám 
          jejich k utopení štědrý dar
     Na oplátku
umírňuji vzniklé záplavy
horkem tvého strachu že kývnu
          na vinu
horkem tvé odvahy bránit
     vznešené útočení
          pýchou tanečnice