Dílo #35700
Autor:marienka
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:23.01.2007 21:38
Počet návštěv:988
Počet názorů:5
Hodnocení:2 1
Patří do sbírky:tehdejší střepy

tříska
a kdo Ty jsi?
koťátko, co svíjí se v bolesti
uplakané
tlapky tneš do pěsti.

řekni, že to tak není
snad
jen zadřelo sis třísku
když chtělo sis hrát.

tolik štěstí, žes jej neuneslo
však jak přišlo, tak odchází.
ale sklonilo jsi víčka, k zemi jsi kleslo
ať blikne světlo či padne tma, vše Tě porazí.

pak ženou Tě ven, ťapkáš po dlažbě
oči Ti zachvátí barevná světla
červené, modré, ostré a zelené
i snažíš se, koťátko, vyskočit ze sna.

levá, pravá - od ní krvavé šlápoty
chňapáš po světýlkách a vítr štípe
třísku v noze, mňaučíš, schází Ti boty.
    a doufáš, že schováš se v závětří a tmě průjezdu polorozpadlého domu
nebo v náručí.
Však poslední zamňaučení:
"Komu?"

Názory čtenářů
23.01.2007 22:29
Rubik-On
málem jsem se počůral smíchem...
já nestačím zírat...
opravdu se mi to nelíbí
a ani mi to nepřijde jako miniatura
nu což...
...jsem samorost
23.01.2007 22:34
marienka
supr, vďaka ;o)
26.01.2007 02:19
fougeres
myslím že v mateřský školce by to děti zaujalo...
10.03.2007 22:48
Eliwood
Když pominu ubližování kočce, což nedokážu přenést přes srdce, tak jsi perfektně vystihla zranitelnou krásu téměr všech zvířat. Mám na jazyku hořkosladkou chuť.
19.06.2008 12:00
engelmar
Taky mi to přijde docela dětinské, nu což, jdu na oběd.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)