postával jsem v holubičce na kapotě rozjetého automobilu. popravdě musím přiznat, že to okno před očima jsem nečekal. kdybych se ve stejné pozici ocitnul kdykoli jindy, nepřišel by mi na mysl podobný otvor ani náhodou.

   ušima mi projel zvuk praskajícího skla, rozsvítily se pouliční lampy a pár kolemjdoucích začalo tancovat polku po mém hrudníku.

   růžové tváře a větrem rozvířené vlasy mi čechraly rty. chvíli, pár krátkých momentů se mi ještě vlnila žebra. pak přišlo probuzení.

   seděla na židli vedle postele a křečovitě mi tiskla ruku. její ustaraný a ospalý výraz mluvil řečí probdělých nocí a neusínajících dnů.

   všimla si mých otevřených očí.

„blázne, tvoje existence je vrtkavější než nalomený podpatek. kdybys nebyl tak oteklý, nejradši bych tě profackovala a rozešla se s tebou. jestli nepřestaneš udělám to a pak tě zabiju.“

   moc mi nedocházelo, co po mě vlastně chce. sevřel jsem její ruku ještě víc a druhou jsem si naklonil její obličej k sobě a začal jí líbat. netvrdím, že to dost nebolelo.

„já už stejně nemůžu dál. slečno...“

„nech už toho, nebo tě vážně praštím.“

   v tom momentu jsem si všimnul, že nemá nic na sobě. uvědomil jsem si svou přízemnost a nechal se zlákat její křivkou, ze které se mi nechtělo odcházet. nechat plaveb po sinusoidách a běhání po rozpálených pánvích, kdy člověk ještě ke všemu musí uhýbat vřícím kapkám prskajícího oleje. ne, to se mi nechtělo.

„měla bys mít ještě někoho do zásoby.“

   to jsem přeci nemohl nikdy vyslovit. mozek se mi rozhoupal do různých stran na natržené bavlnce, vzala ho do ruky škubla a pořádně se zakousla.

„na tohle bys neměl nikdy zapomenout.“

   slyšel jsem jak nahlas mlaská a několik polknutí. pak už mnou hýbala podle své potřeby. házela se mnou po posteli a každou chvíli ukusovala. když už to jednou prasklo, do pohybu se dostaly i ostatní orgány. nikdy neměla dost. jako druhý její hlad pohltil penis.

„teď už mě nikdy nepodvedeš.“

   zasunula ho do svého rozkroku. nějakou chvíli s ním pohybovala podle své potřeby. utrhla mi ruku a začala se dráždit prsty. její vášně neznaly míru. vše prováděla nad mojí nemohoucí hlavou a jazyk se musel podle rozkazů činit.

„lásko, já na tyhle praktiky nikdy moc nebyl.“

   to bylo definitivní. rozervala mě do posledního kousku. které jeden po druhém nacpala do své tašky, co jí vždycky nosila přes rameno a oči nechala vykukovat.

„teď se můžeš dívat, jak by se mělo žít.“