| Prolog |
|---|
|
| urážím tě |
Uloupila jsem ti dinousauří vejice?
Že se tak zlobíš a voda v řece
vylitá z očí
Když se všechno vymyká pravidelnosti
vymyká se všechno jakkékoliv morálce...
..to mi chceš namluvit
už pár let.
Nevím, kdo jsi ale vím
...chceš si to vyříkat
abych ti odtajnila víc
než těm, co měli
doopravdy rádi...
abys pak mohla přijít mezi dav
s absoutní senzací si myslet,
že juchů - jsi první...
...ale první byl on,
první člověk mezi tebou a mnou.
Snad protože tě znám nejdýl z nich
roztroušenou mezi břehy
!mimoběžíš! si do tajů sebe
a minimálně já se v tobě
nevyznám
a přece sama jako nikdo
nikdy nebyl
jsi...
Nebojím se tě právě proto,
žes mi ublížila.
To nejsi ty, koho zkazím
vymýšlením vhodné pomsty.
To já si tady ničím srdce
(nemysli si...
nademnou zloba nevyhraje!)
Kvůli malé holce
která ještě neví co chce
a kopat do lidí
umí
nedostatečně
protože pořád ještě nepočítá s tím
že tohle nejde donekonečna
nepočítá s mou nadějí; které se směje,
protože nic podobného
prostě nepoznala...
nevěřím v ni abych tě potopila
ale aby ta voda z řeky
nepřivedla další oběti
jimiž sama jsi
. |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Zamilovanka', 30.06.2009 10:01.
| Názory čtenářů |
 |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
