Všichni jsme smutní z vlastní marnosti
a ty jsi to nejkrásnější co mě kdy potkalo
Ve třetím šuplíku vedle postele schovávám
zbytek té noci kterou
pomlouvají
Blázni
není třeba o ní mluvit zle protože
navzdory veškeré bolesti
všechno přeci zlé nebylo
S tebou ve mně...
...není vůbec třeba mluvit...
Všichni to zažili
Všichni to chápou
snad lidé doopravdy sami
…závidí…
což nelze zařadit
mezi obyčejné
zlo
je třeba jim přát
alespon tolik toho
štěstí
které si lze
zapamatovat
do detailů
a
do očí
(měla jsem štěstí)
do chvil vytesaných údery srdcí
obou
aby
namísto hvězd
na nebi otisky prstů
neodvedly naději tmě
ve tvých vlasech...
...jsem poznala jak líbá
měsíc...
má nejvzácnější souhvězdí nejsou tvé řeči
ve kterých bys chtěla utopit
moje Ted
mé
pocity kolem lásky
...už je nedělím
na dobré a zlé...
„až budou bourat tenhle komín
můžeme spolu brečet“ tady jsme
...
byli
...
ale at už se vrátí za jakoukoli dobu
nikdy si nezačnem být
cizí
. |
|
1
Mori 
ziggy 