LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #55887
Autor:	Zamilovanka
Druh:	Denní (s)potřeba
Kategorie:	Jiné
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	20.02.2009 20:04
Počet návštěv:	1211
Počet názorů:	8
Hodnocení:	5

Once

Skličuješ se.
Málo se směješ.
Nechodím s odpadkama… jen pozdě
z práce
rtěnkou která nemá tvoji barvu a úsměv
já špiním tvé sny.

Odešel bych,
ale mohla bys mi to
odpustit?

Na třízenej odpad přece nehrajeme
a ani pro vítězství jsme nikdy
netápali v odvaze.

Nebo jde o to,
že nebylo proč
snažit se vyhrát.

-

a kdo by čekal
že mrtví hrdinové ovládají
naše těla...

...nikdy se nehodí zapomenout,
není-li to tvůj osud a tak
se nezlob

když jenom s tebou
umím být štastná

.

a že si pořád vymýšlím,
plním životy chvílemi,
kdy si okusuju nehty a myslím
na ně, aby vůbec dostaly příležitost
existovat.
osudy které jsme tolik opečovávali
nemohly zůstat bez povšimnutí
nic po nás
nesdědit

bohužel se inpirovaly nejhorší možnou variantou,
volností dýchat a nevěřit

že tahle slova před spaním
proběhnou v uzavřené realitě
kterou nerozeznám...
....jsou ve mně
ty
pořád stejné sny
jen bez rtěnek.

Každý den,
když máme na sedm,
kouříš u stadionu
a já každý den
když máme na sedm přicházím
obejmout tebe. Nikdy nemyslím na toho, koho miluji.
Nechci abys čekal
kdy s čistým svědomím zase říkáme:

jen takhle sedět věčně
na kolotoči a uvnitř
kolotoče nenávidět.
Nechci aby ses v lásce
nějak opakoval.

bez tebou udělovaných záminek k hádkám
které vždycky končí
u srdce

zase vím

kde a s kým jsi
jen kdo

.
.
.

mi pořád uniká
(máš pravdu,
už zase myslím na kotvy,
které se nezvedají
bez vůle)

.

to proto jsem nejednu z tvých chyb
odpálkovala přecitlivěle a potom
nedokázala nelitovat
nebrat to zpátky
a ten tvůj pohled „není kam“
neumím napodobit.
Nikdo neumí.

říkala jsem si
že aspon nejsi
sám…

(nezlob se
vzdálenost
težko rozdýchává
tahle vzdálenost asi nejde
k hrám
ani přiblížit)

jsi poprvé sám

a vůbec ti nepřijde, že jedna z nich
tě nikdy neopustila.

Promin, že přes všechny sliby
kterés dal
zase píšu.

Je pondělí ráno (za chvíli obejmu…
jen už to prostě nebudeš ty.) zvracela jsem
štěstím
jsem těhotná…čekám

naději.