Až vyrosteš,...
... koupíš si hvězdu jako Hilary Swank.
Nechci sedět na stejným místě jako před minutou světelných let. Splachovat každou další myšlenku na zbytečnění Před očima, co strach obkreslily z těch Tvých!
Večery vchodových dveří, dívky s krásným jednorožcem pod peřinou a pod rozbolavěle neprohraným srdcem,… ?
Výtah tam sice stál, ale to víš... po schodech stoupaly přinucené vize, když naděje vystoupila z obyčejného barevného autíčka
Malých kluků - Dospělých mužů - Tajných lásek - Tajnějších nenávistí -
Jízda po koberci, co drtí falšovanou modř té beznaděje a paličatosti,
která to všechno nejspíš zavinila.
/Pan Dominik bude laskavě držet hubu/
- Pane profesore, přece by jste se na něj nezlobil - Všiml jste si mě dneska vůbec? - Ještě tady jsem, neposlouchám ty žvásty o fyzice - ale jinak vás mám celkem ráda - nebo ne? - Víte o tom, že čárka je římská jednička? - A o tom, že jsem dneska potkala kluka, který mě objal a …
a že zazvonilo.
- Nikdo o mě neví vůbec nic. - Tak kdybyste o tom náhodou věděl, nejspíš by nestačilo říct |