(... Ta tma,... co kope do lidí, možná všem něco závidí)
Burcovaly mě k upravení lomených výrazů (kdopak je asi rozlámal?), který mi prostě neříkaj vůbec nic!
Prázdnota snů a prázdnota reality - stačí v závorce jen hravě odečíst -
(Špatně. Ještě se to musí přeci roznásobit počátečním x velikostí vzteku,
co z příkladu vyvázl špatně vlastní neférovkou)
Prostě nezapomen zjednodušit jmenovatele. Přes tolik písmen dvou hladivých slov poznat ani nemůžeš, že by to přeci jen šlo i jinak .
(Mohla by sis už zapamatovat těch pár vzorečků?)
Sny plus realita nadruhou nikdy nedají víc než jen novou realitu a nový sen
(... který se zase tak trochu bojí !
Každá logika srdce stojí,... jenže zde se holka,... ani nehodí)
Vzaly mi ruce,... ...,Odhrnuly rukávy a viděly něco, co neměly.
Pochopily snad konečně, že Já to jednoduše Nedokážu.
Že se ty dvě veličiny motají,... ...,Jedna přes druhou A žádná nevíteží, Žádná neprohrává A že život sám o sobě, By vyšel na tři a možná dočasné vyloučení Z něj jako samotného…
(Dočasně nebo... Nebo na libovolné Napořád. To by se ještě muselo vykrátit)
Podmínky: Velikost snů nenáleží realitě Velikost snů nenáleží vzteku
(…. jako by v tom vzorci samotném občas samo něco zachybovalo... )
Už to mám!
(Podíváte se na to ted a nebo až "jednou" ?)
Najednou se ty city zatvářily tak nějak profesionálně
( jako,... že lásce hrozně rozumí )
"Správně?"
( A pak, že tohle jsou Ti Vyštudovaní ro-man-ti-ci, minus a minus je plus takže ta nenávist a vztek přeci nemůže být jen
obyčejný pláč )
. |