Ve vlasech vítr
chtivá po volnosti ztrácí účes
vrhá se jak povodeň bílých kapesníků
po hlavicích slunečnic běží
do hlubin srdce kde vše hoří
rozprostřený proud
piješ tváře květů tajemství
na vzpomínky vlasů
na poezii svých nohou
kde skrýváš červenání večerních uliček
do tenkých pláštěnek bez hluku
spěchá do objetí.