| Dílo #4227 |
|---|
| Autor: | kmínek |
| Datum publikace: | 16.03.2004 15:08 |
| Počet návštěv: | 153 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 2 |
| Poslední báseň |
|---|
Složené paže napodobují déšť
a ticho dosud nenarozeného rána
provokuje o další přídavek veršů.
Já však už dávno umřel
jak rozteklá figura zimy.
Nechte mě spát a probouzet
pokud zatoužíte po mých verších
já budu trochu žárlit
kameník zapoměl vytesat básník.
Chci slyšet jak přichází ráno
a závistivci předpovídají můj konec
nechám je při tom.
Jednou i oni ztratí život
ale ta rána navždy zůstanou
nová a nový básníci
co budou čelit hlouposti namyšlenců
uznávajíc jen sami sebe.
A prostý básník padne
nebyl a nepsal zbytečně
pár slov a mých myšlenek
zůstalo v srdci přátel
pro které dokáži umřít.
Mé tělo spalte a popelem
vypalujte názvy knih
touhou odvahou a úsměvem
piště to co já už nikdy nestihnu.
Nechám však srdce
ať se porve se žebry
o pár kousků místa .
A když vyhraje vrátím se psát.
|
|
| Názory čtenářů |
16.03.2004 16:23
 stanislav
|
uznávajíc, že by uznávavše básník uznávajíce uznávaným znávaje u uznávaje. ech. podivuhodný kousek!
hlavně pak to uznání, lepší než uzenina. jest. |
16.03.2004 20:23
 Jeff Logos
|
nepřestávej psát :-))) přišel bych o zážitky,tip |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|