Dílo #3293
Autor:kmínek
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:15.02.2004 11:43
Počet návštěv:390
Počet názorů:5
Hodnocení:4

Olejomalba jara
Oleje věčnosti a ticha
rozlité do lněných kytic
v celé pulsující nahotě
řeka barev tiší břehy
hlubokých podkladů
uchycených do jizev.


Štětce ponořené do mělčin
postříbřených břehů rosou
roztavených mincí se vzpínají
v nedotčených číších
dosud ustlané od podzimu.

Názory čtenářů
15.02.2004 19:08
Reni
líbí...
16.02.2004 14:30
Magnolia22
pri cteni Tvych basnicek si pripadam nicotne neschopna pochopit tu hloubku kterou ses do toho snazil vepsat...mozna vzdycky zkolabuju na ty kontroverzi mezi nadhernou slova a rozpadajici se syntaxi..ale jako fragmenty..myslim tim ted ty obrazy co to v cloveku vyvola, libi..:-)
nezlob se, ja furt kritizuju vid:-)
mag
16.02.2004 15:09
Seregil
Hodně zvláštněpěkné....
16.02.2004 17:14
Rowenna
To je zvláštní, jak podobné pocity ze čtení máme.

Já jsem totálně zmatená. Co je obraz, který diktuje srdce - a co tam nacpeš pro jakoby "básnickost" díla?

Přesto je tohle jaksi kompaktnější než jiné tvé věci.
23.02.2004 11:58
KayTee
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)