Básník svou sochu tesá v kameni

nahost bude věkem zachována

lidé kolem půjdou oděni

drátem s ostny.Růží obsypána.

Žena mramor zjevení poezie

papír je prvním aktem vidění

a šat sám do skel hodin bije

střenkou nože.Odváží zranění.

Bílá páteř své kresby svlékne

ritem tance než slovo řekne

slunci pravdu.Večera úklony.

Básník je sochař myšlenku vytváří

pod perem zvěčnit se podaří

životu.Rozdává žetony.