Píši na vodu světlem

a mlčím květem srdce

změnilo barvu očí

prahnou po setkání

než vybledne inkoust

v nehybném papíře.

Odpusťmě ohni

co pálí listy(andělům křídla)

než podzim otočí

své stránky tichem oken.

Šupiny stop

střeží své okraje

jak inkvizice jaro

na jevišti času

zkroucená řeka

roubuje tepny cest

a stromy

jsou nože ticha

okrajují svíčku voskem strun

nenaladěných

utažených kolem krku.

Podzimní láska

má jizvu věčnosti.