Mlčení podzimu

pospíchá za světlem

děkuji

za radost

vrácen do sebe

abych i já otevřel světlo

které je ozvěnou

srdce

touhy i dechu

blízkosti znamení.

Mohu číst v prachu

i listech

co vlastně je poezie

kam mohu psát

poslušnost raka

naslouchán dotekem

cizích očí

hledají to co já

plnost myšlenek

než je zavřou

za sklo

pár fotek.

Pod hnědým svetrem

pot

klepe do země

než odvlečou jej

do ohně

zústanou slova

spálená na popel.